Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 67 z 14317. srpna 2008 | Autor: Piškot Pišutka
Mňautobiografie pana Profesora - Rekognoskace
26. 8. 2007 10.00
A kruci. Holka zas řekla, že pojedeme domů. Řekl jsem, že nikam nejedu. Nezůstanu u slov. Budu přípravy k odjezdu bojkotovat. Sleduji, kde utírá prach. Okamžitě si tam jdu oklepat chlupy. Na vyluxovaný koberec jsem vyklopil granule. Vytírání rozlité vody z misky ji taky zdrží. Než zamete rohlík, rozebraný na atomy, tak snad usoudí, že tu zůstanem.
12.30
Neusoudila. Všechno je uklizené. Sbalené. Jsme s Tsunamissy a Bubu zavřeni v kuchyni. Prý abychom byli připraveni. Čekáme prý na auto. Prý přijede v 13.00. Holka prý musí být doma včas. Prý má nějakou pracovní schůzku. Prý na ní musí být přesně v 15.00.
14.50
Pořád ještě ho nemají. Vidím je oknem, jak chodí kolem ...17. srpna 2008 | Autor: Piškot Pišutka
Mňautobiografie pana Profesora - Industrializace
18. 8. 2007
Jsem z holky na větvi. Jsem z holky na větvi a budu ještě dlouho. Jsem z holky na větvi břízy a jsem naštvanej. Jsem na větvi břízy, protože bych nechtěl, aby mne dala psovi. Jo. Pořád, že jsem její láska a klučíček a nejlepší chlap (no, ehm... ale tak co už, kulička sem, kulička tam) jejího života.
A pak klidně řekne Marcelině kníračce: „Ouzinko, pojď sem, dám ti piškotek!“ Tssss! TSSS!
20. 8. 2007 10.30
Jsem naštvanej. Holka je zbytečně moc pracovitá. Vysekala a vyplela džungli v rybízech. Místo bezva džungle trávy, kopřiv a svízele trčí ze země jen rybízy. Kde se asi podle ní máme s myší Evelínou schovávat?
10.40
Zahájil jsem hledání nových skrýší. ...16. srpna 2008 | Autor: Valentýnek
Když už musím vychovávat, chci přidat !
No, teda! Ten náš kocour Valentýnek nějak moc často polehává na denním tisku. A vidím, že to není jen o šustivém odpočívání... on ty noviny i čte! Jakpak by jinak přišel na to, že chce přidat? Za co a co chce přidat, to je nasnadě. Začnu však popořádku.
Aby se kocour nenudil, pořídili jsme mu v květnu kotě - rezatou Stelinku. Přes nechuť vzít Stelinku na vědomí až po současné příměří se situace za poslední tři měsíce změnila znepokojivě, až uspokojivě. Tříletý jedináček nesl přítomnost nové, heboučké a mazlivé bytosti ve svém teritoriu tak těžce, že často dával svou nelibost najevo přímo nechutnými skutky: načural Stelince do pelíšku (byl to původně jeho pelíšek, ze kterého dááávno ...15. srpna 2008 | Autor: Miley
Prázdniny pro kočku
Tak je to konečně tady, já a Tonny odjíždíme také na prázdniny a to za mamimkou maminky naší hlavní pečovatelky, čili její babičkou. To bude pane slastný týden! Jak známo, povětšinou bývají naši majitelé poddruhu homo sapiens sapiens kočkomilus, ovšem taková, již zmiňovaná babička Andrey, je poddruhu homo sapiens sapiens kočkomilus kočkomilus, tudíž nás kočky snad už více milovat nemůže. Proto se my dva teď těšíme na týden plný slastí u Marie, jak se babička Andrey jmenuje. Mějte se tu všichni krásně a za 8 dní snad zase nashledanou!15. srpna 2008 | Autor: Muff
Letní zahálka?
Leskle černá šelma neohroženě seděla uprostřed džungle a naslouchala zvukům z okolí, z kterých usuzovala vzdálenost potravy a nebezpečí. Protivné sluníčko jí pražilo do kožíšku, ale ona se ani nehnula a bystrým zrakem prohlížela všechna tajemná zákoutí. Pojednou se vysoko nad ní ozvaly zvuky, které často signalizují, že doba jejího hladovění je u konce (tyto zvuky zpravidla znějí jako „čičí“). Rozhodla se ale ve svém úkrytu ještě chvíli setrvat a přinutit tak budoucí oběť, aby se přiblížila ještě víc. Zvuk se opravdu ještě přiblížil, ale šelma stále setrvávala. Pojednou zvuky nabyly jiného charakteru, zněly asi jako: „Kde je zas ten trouba, když tu má kapsičku se zvěřinou?“ „Počkej... jo, ...10. srpna 2008 | Autor: Čičin z Města perníku
Taky se polepšuju s deníčkem
Tak jsem po delší době zjistil, že mě Hraběnka předběhla s deníčkem. Už je ze mě velkej kocour a tak mi lenost brání v psaní. OOOO má drahá lenost, dej se mnou přemoct. Dělo se toho tady dost. Takže po pořadě. Že má Hraběnka rodičovské povinnosti a radosti už víte. Že Mauzí upadl zub nevíte a taky nevíte, že už ji zbavili toho hnusnýho chronickýho zánětu mléčné žlázy. Prostě jí dali ten cecek pryč. Nekrvavě. Prostě jí na to dal pan doktor gumičku, ono to uschnulo a upadlo. A co vlastně nevíte je, že mám psa. Jasně, že já a ne nikdo jinej. Jednoho dne to páníček přinesl domů v batohu na zádech. Děti s ním a chvíli se všichni věnovali tomu moulovi. Přesněji moulici. Je to fena. Nejdřív jsem na ...10. srpna 2008 | Autor: Hraběnka z Města perníku,cz
Mám taky rodinku
No, teď jsem neměla moc čas psát, a tak to teď napravím. Těsně na začátku prázdnin se mi narodila koťátka. Bylo to hrozný, vůbec jsem nevěděla, co s nima a že to bude tak bolet. Bylo jich pět. Byla jsem z toho porodu tak zdrchaná, že jsem je ani neolízala a nechala tam, kde se narodila. Panička ráno vstává první a tak je různě posbírala a začala křísit. Bylo mi tak zle, že mi to bylo jedno. Všechny je oživila a zahřála. Dala mi je do pelíšku a já u nich nechtěla být. Pořád jsem utíkala a panička byla smutná a čím dál víc smutnější. Koťata slábla a i přes dokrmování a zahřívání a masírování bříšek odcházela jedno za druhým. Nakonec zbyl jen jeden kocourek a o toho jsem se začala starat. Když ...10. srpna 2008 | Autor: Antigua Ragissa
Nedá mi pokoj!
Ahojky. Tak ještě chvilku a budou mi 4 měsíce. A moje spolubydlící ne a ne mi dát pokoj. Občas ji tedy už také tlapkou jednu plácnu a naučila jsem se na ni pěkně vrčet jako pes, ale ona si nedá pokoj a pořád mě honí a seká po mně. Já vím, byla tu dřív než já, ale už to tedy přehání. Dokonce panička po ní občas hodí polštářkem, už se na to také nemůže dívat. Většinou si vylezu na škrabadlo úplně nahoru a pokud tam za mnou spolubydlící přileze ve zlém, tak ji vyfackuji dolů. Má naštěstí zkrácené drápky, abych od ní neměla opět škrábance, no a tak se moc neudrží a musí seskočit dolů. Hi hi. Musím se pochlubit, už jsem chytla několik much. Jsem šikovná. A také pěkně paničce aportuji - tedy když ...10. srpna 2008 | Autor: Samson Swift May blobs, CZ
Někdy lepší než chlap
Brý den,
tak já byla na dovolený v Praze. 2 dny. Na výstavě s kocourem. V tom úžasnym pařáku před 14 dny. Vřele všem doporučuju. A taky doporučuju tahat přenosku s 8kilovým kocourem. Vlastně vřele doporučuju výstavy. Užasná věc, jak zabít víkend. Celej den tam čumíte, dvakrát vyndáte kocoura z klece a odnesete ho na posouzení, oni vám řeknou, jakýho máte úžasnýho a dokonalýho kocoura, jak je na svuj věk velikej a mohutnej a zase jdete zpátky a zase upadnete na pár hodin do letargie, ze který vás občas probudí návštěvník a říká vašemu kocourovi, jaká je to krásná kočička a jestli s ní plánujete koťátka. V tu chvíli přichází na řadu PAN KOCOUR. Zasyčí. Nemá rád, když se mu říká kočička. A pro ...8. srpna 2008 | Autor: Fabien Éclat du soleil
Jistota je jistota
Dneska se dělo cosi divného. Ráno, zrovna když budím dvounožku do práce, to venku nějak ošklivě hučelo. Bylo tam jaksi žluto a taky černo, to jsem ještě neviděl, takové podivné světlo. A pořád to brumlání a burácení a bylo čím dál silnější a blížilo se to. Málem mi ani nechutnalo masíčko, co jsem ráno dostal, tak jsem z toho byl nervózní. Ale honem jsem ho snědl, trochu zapil a pak jsem nenápadně hledal, kde je ten ohavný rachot slyšet nejmíň. V koupelně to bylo to pravé. Zalezl jsem až ke zdi za koš s prádlem, tam to bylo dobré. To už jsem mohl nechat dvounožku odejít. To se teda divím, že se jí do toho rachotu chtělo. Ale myslím si brala zbraň. Něco takového dlouhého, omotaného barevnou ...7. srpna 2008 | Autor: Bertík Briliant Vetřelec Šikulkasohn
Kurz potápění
Na zahradu už chodím pravidelně, často, na dlouho a rád. Mému nešťastnému kvílení a žalostnému koulení očima se fakt nedalo odolat. Jak vidím v ruce paničky obojek, vím, že se jde ven, a klidně si ho nechám nasadit. Nebudu to přece zdržovat nějakým vzpouzením se, stejně by mě přeprala - hanebně si totiž přiděluje větší dávky masa a tudíž je silnější.
Sousedovic fena si na nás zvykla, takže mě už ani nebaví ji provokovat. Daník chodí na zahradu se mnou, ale většinou si zaleze do stínu pod tůjku. Áďa se raději drží doma, vyjde jen před dveře, spase trochu trávy a honem utíká domů, aby ji náhodou nevyblila venku, to by panička neměla co uklízet.
Na zahradě máme velkou modrou díru a v ní je ...7. srpna 2008 | Autor: Fabien Éclat du soleil
Rostu jak z vody
Teda nevím, proč se říká "roste jak z vody". Já určitě rostu z masa, toho totiž zhltnu daleko nejvíc. Sice ho zapíjím vodou, to jo, ale copak jsem nějaká zelená věc, abych rostl z vody? Ještě aby tak dvounožku napadlo, že to tak opravdu je, a místo masíčka mi lila vodu. No to snad ani nemyslet, hrozná představa, voda místo těch krásných šťavnatých kousků. To raději hned běžím k misce a všechno zblajznu. A vyplácí se mi to. Dneska jsem zjistil, že už skáču líp, už žádné padání při skoku na židli, jen jsem se trochu líp odrazil a šup, už jsem byl nahoře. A šupky dupky na stůl. No, ani jsem se tam nerozhlédl, hned mě dvounožka sundala dolů. Prý tam nemám co dělat. Uvidíme. Zatím si ...7. srpna 2008 | Autor: Antigua Ragissa
Ty moje kočky
Ahojky. Jsem Anti, momentálně tříměsíční kotě ragdolla. Je to už asi měsíc, co jsem ve své nové rodině. Všichni mě mají moc rádi, mazlí se se mnou. Panička, páníček, i dvě lidská mláďata - s nima je ale sranda, také jsem se spřátelila se dvěma kočkami, které štěkají. Ale proč je na mě první kočkovitá obyvatelka, které je nyní 9 měsíců, pořád zlá, to teda nevím. Vyhýbám se jí, ujídám jen ze své misky, ukazuji jí svou podřazenost a ona, pořád má tendence mě honit a sekat po mně packou. Panička je z toho dost smutná a večer zavírá dveře, aby mě v noci spolubydlící nehonila a já tak páníčkové nebudila.6. srpna 2008 | Autor: Slečna Dorotka Černá
Slečna Dorotka Černá mění názor, avšak velmi pomalu a jen opatrně
Ode dne, kdy se ke mně domů vetřel protivný, puntíkovaný protiva (dále jen P. P. P.) uběhl již měsíc a já sčítám škody, které napáchal ve vztazích mezi mnou a mými lidmi.
Tak zaprvé:
Jídlo.
Dříve mi člověčka ráno i večer připravovala masíčko syrové, či vařené a (celkem zbytečně) sypala výběrové granulky, abych se přes den snad neocitla o hladu. Já jsem k mističce opatrně přičichla a váhavě se ohlédla, člověčka ihned přispěchala, jestli mi nechutná, ne, tak to jíst nemusím, hnedka tu bude něco lepšího, šunčička, kousek sýra, tuňáka, ba i lososa jsem ochutnala, krevety ale nechci, prosím, po těch zvracívám...
P. P. P. se oproti tomu vrhnul bez zaváhání na svoji mističku, vylízal ji, pak ...3. srpna 2008 | Autor: Mňouk
Malá záměna
Povím vám dnešní naštěstí veselou historku!
Naproti přes ulici se renovuje domek. Dost dlouho stál prázdný a stal se oblíbeným místem kočičích schůzek. Tak se tam ještě někdy chodí čičiny ze zvědavosti podívat. Na zídce sedí černý kočičák a ze stavby se ozývá nazlobené KŠIIIC! Ale ale - nevyšel si náš Riči na výzvědy? Raději pro něj panička jde, než se stane nepříjemnost... Pojď čičičí, pojď domů! Ale co to? Kočičák vstává a obezřetně mizí! A ejhle, podoba to byla čistě náhodná. Není to náš Riči, ale cizí dáma, v pokročilém stupni těhotenství :-) Inu, "potmě každá kočka černá" - prostě výhodnější je mít kabátek, podle kterého vás poznají na první pohled, jako mám já, no ne?3. srpna 2008 | Autor: Betty (3)
Úspěšný lov
Ať si kdo chce co chce říká, ať si kdo chce co chce myslí, ale jsem šelma a to nezmění nikdo. I když spím s paničkou v posteli, jím granulky a venku chodím jenom na vodítku. Pořád jsem šelma. Moc ráda chodím ven a moc ráda lovím. Zatím jsem lovila především hmyzáky. Mouchy, komáry, motýly, můry i mravence. Nejsou špatní, je v nich mnoho proteinů a to je prý zdravé. Ale dnes se mi podařil super kousek. Klidně si tak ležím pod autem jako obyčejně. Je to moje oblíbené místo. Je tam stín, jsem tam schovaná a nikdo mě nevidí. Já ale vidím skoro všechno a skoro všude. Tak si tam klidně ležím a číhám, kdyby něco. Panička sedí u domu a jako vždy mě hlídá. Najednou přiletěl malý ptáček, byl to rehek. ...2. srpna 2008 | Autor: Štulda
Jak se ze mě stala kočka domácí
Nemůžu vám napsat, odkud jsem, protože nevím, odkud pocházím, a stejně tak ani kolik mi je. Svoji novou rodinu jsem si vybrala sama. Jako kotě jsem se toulala, až jsem u jednoho domu narazila na modrýho kocoura. No, není to divný? Vy už jste viděli modrou kočku? Na svých toulkách jsem potkala plno kocourů a kočiček, ale žádnou modrou. Zkrátka mi to nedalo a byla jsem rozhodnutá tomu přijít na kloub.
Modrej kocour byl hrozná netykavka, dalo mi to docela dost práce, ale zvládla jsem to. Zjistila jsem, že má vážně takovou barvu a že není zase taková netykavka. Postupně se z nás stali kámoši a poznala jsem, že už se mi nikam dál nechce.
Dokonce i dvounožci jsou fajn. I když ze začátku jsem si ...2. srpna 2008 | Autor: Fabien Éclat du soleil
Jako doma? Doma!
Milý deníčku,
jak to tak počítám na drápkách, mám ten svůj nový byteček už celých čtrnáct dní, málem jsem na to spotřeboval všechny drápky. Už jsem prošmejdil, co se dalo, byl jsem pod vanou, pod postelí, pod skříňkami, za sedačkou, seděl jsem na takové té velké míse, co v ní dvounožáci nemají píseček a hrčí tam voda, vyskočil jsem si na tuhletu velkou svítící a hřející věc, co se u ní tlapkuje na těch klapkách, jak tak legračně cvakají pod pacičkami, ale to mě dvounožka hned hnala dolů, to prý musí větrat a napadaly by dovnitř moje heboučké chloupky. Zjistil jsem, že z té zářící plochy na mě kouká jakýsi jiný kocouř, ale zkoušel jsem ho lepančit i olizovat, a on se ani nehnul. To ten ...2. srpna 2008 | Autor: Maxmilián Rybomil
Tito a šelmy psovité
Tak mě moje přitulkyně zase opustila. Opět ujela na ten ostrov v Atlantiku a mne nechala na stráži v naší rezidenci. Ještě stěstí, že jsem se naučil ovládat PC, a tak si spolu s přítulkyní můžeme psát. Té je hej. Má tam místo mne téměř stejného zrzka Tita. Já jsem tu zůstal s plyšovou Vasilisou a se spoustou povinností. Ale já to chápu. Bráchu má dýl než mne a tak se s ním občas potřebuje vidět. Krom toho je můj brácha také dvounožec, tak si spolu rozumí líp.
Je pryč teprve deset dní a už se jí stýská. Nepochopím, proč tedy tu naší rezidenci opustila. Tady brečí po mým bráchovi a když je u něj, tak by chtěla sem. Budu jí to muset vysvětlit, až mi zase odmítne otevřít dveře, protože ...1. srpna 2008 | Autor: Alasca Arien
Kouzelné dobrodružství
1. kotě: Mňauvííí, hele, jako, nevrťte se tolik, jooo? Je tu málo místa!
2. kotě: Jau, nešiko, dávej pozor, kopnulo jsi mne do bříška!
3. kotě: Jo, jo, je tu málo místa, za to můžete vy, že jste se tak zvětšili! Ale jestli ještě porostete, tak už se sem nevejdem vůbec!
4. kotě: Jééé, jéé, neobracej se, neobracej se, to lechtáááá... chichichííííí...
1. kotě: No jo... je tu moc těsno. Ale je tu teplo a tma a pohodlíčko. Jen by mne zajímalo, jestli je taky tam venku něco.
2. kotě: Kde, venku? Ono je nějaké venku?
3. kotě: Není, to je nesmysl!
4. kotě: A já myslím, že je! Přece někdy slyšíme takové nějaké zvuky... třeba to je máma!
1. kotě? Máma? Co to je?
2. kotě: Nemůže to být to, ...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 