Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 66 z 14331. července 2008 | Autor: Piškot Pišutka
Mňautobiografie pana Profesora - Kontinuita
15. 8. 2007 8.30
Ráno jsem vyběhl před chalupu. Z nebe padala voda. Hodně vody. Statečně jsem hnal do rybízů. Holka za mnou volala, že zmoknu. To mi neříct, tak mne to nenapadne. Byl jsem mokrej po pár metrech. Jenže jsem nemohl nechat utopit v dešti myš Evelínu. Včera jsem ji nechal v rybízu. Řekl jsem Zůstaň a čekej. Čekala. Chudák myš Evelína. Byla mokrá jako myš. Drapnul jsem ji a hnal zpátky do chalupy.
8.45
Vlítnul jsem do kuchyně. Holka zrovna něco matlala v hrnci. Naštěstí. Nevšimla si, že z myši Evelíny teče voda. Podnikl jsem rychlé záchranné sušicí práce. Z myši Evelíny teklo tolik vody, že by se dala ždímat. Ždímat neumím. Zvolil jsem jiný sušící systém.
9.15.
Nevěděl ...31. července 2008 | Autor: Nikinek
Cesta do nového domova
Na začátku se představím, jmenuju se Niki. Už sice nejsem žádné kotě, ale povím vám, jak jsem se dostal do nového domova.
Jako malé koťátko si mě vybrala má nová panička Zuzka ve venkovním výběhu mezi ostatníma. Nebyl jsem nejrychlejší, nejhezčí ani největší, bráškové a sestry se mi vždycky posmívali, že když mám flek, tak že půjdu z domu jako poslední... ale spletli se a já jsem tomu moc rád.
Cesta do nového domova probíhala v takové načervenalé kovové krabici, která hučela a smrděla. Já jsem se snažil neplakat, ale když se začalo stmívat, tak jsem se rozplakal. Mňoukal jsem do té doby než mě Zuzka nevzala, a pak už jsem se vezl u ní na klíně. Sice tam byl pořád hluk, ale už jsem nebyl ...30. července 2008 | Autor: Piškot Pišutka
Mňautobiografie pana Profesora - Rezistence
4. 8. 2007 13.15
Jsem mírumilovný kocour. Jsem hodně mírumilovný kocour. Ale jestli bude ten konipas ještě chvíli poskakovat tři metry ode mne a machrovat, tak na celou mírumilovnost kašlu.
13.30
Nevim, proč holka řve smíchy. Nevim, co je k smíchu nad tím, že konipas provokuje, já vylítnu, on vylítne, zas provokuje, já vylítnu, on vylítne...
13.45
Možná někde dělám chybu. Možná mne konipas na posečeném hřišti moc vidí. Chce to změnu.
13.47
Přikrčil jsem se za diviznu. Určitě nejsem vidět.
13.55
Nebyl jsem vidět. Ptáka nebavilo, že nemá koho provokovat a odletěl.
6. 8. 2007 11.10
Holka chystá kuřecí řízky. Teskným, prosebným hlasem jsem se dožadoval přídělu. Řekla, ať ...27. července 2008 | Autor: Lea Tery Houžvička mladší
Poslouchám
Dobrý den,
omlouvám se, že jsem se tak dlouho neozývala. Dělo se celkem málo a tak by vás to asi ani nezajímalo. No, ale právě jsem se vrátila ze zahrady, kde si se mnou dvounožkyně hrála. Což o to, to by nebylo ještě tak zlý, ale ona si mě začala ochočovat! Jistě uznáte, že to je pro šelmu kočkovitou nepřípustné! Ale abych jí udělala radost (a aby z toho koukal kousek lososa), tak jsem ji teda milostivě poslechla. Najejí "kolečko Leo, kolečko" jsem reagovala, pouze když táhla v trávě klas trávy, ale když říkala "koníček, Leo, koníček," tak jsem vedle ní poslušně cupitala a to prosím bez vodítka! Ale na toho lososa marně čekám. Snad se dočkám...
Vaše lea Tery Houžvička26. července 2008 | Autor: Fabien Éclat du soleil
Už jsem samostaný kocour?
Milý deníčku, tak jsem se asi stal dospělým nebo aspoň samostatným kocouřem. Už jsem totiž cestoval úplně sám a dostal jsem svůj vlastní byt.
Zrovna před týdnem, když jsem trávil jako obvykle čas lumpačením se svými sourozenci a bratranci, přijela k nám jedna dvounožka, co už tu prý před časem byla se na mě podívat, i když si to teda nepamatuji. Taky mi vybrala jméno, nevím sice, na co je to potřeba, protože stejně jako na zavolaní jménem přiběhnu na klepnutí miskou o zem nebo se aspoň ozvu miááu (nebo taky ne, když se mi nechce), ale když se jí to líbí...
No, vzala mě hned na klín, hladila, drbala pod bradičkou, co mám povídat, líbilo se mi to, tak jsem hned nasadil předení a slastně ...25. července 2008 | Autor: Mína Princezna
Přiletěli!
Už přiletěli!!
Vážené měkkotlapé kamarádky a kamarádi, už jsou vážně tady. Zlaté hřeby lovecké sezóny. V odolném provedení, s dlouhou výdrží, se zvukem. Ideální kořist, luxusní hračka, jedinečná příležitost k procvičení loveckého umění.
Lítají za večerního šera, hluboce bzučí a dá se jich ulovit slušné množství. Panička jim říká obrněnci, hnusné potvory a zasjsemšláplanatohoodpornéhochrousta!
Větší legrace je jen s motýlem, ale ti nechtějí lítat na balkon. Dobrovolně vletěl do bytu motýl jen jednou. Předvedla jsem úžasné lovecké kreace - piruety s výskoky, let vzduchem a přískoky letmo. Svou kořist jsem zdolala odrazem z umyvadla. Paničce jsem nechala jednu zadní nožku a tykadlo, ona ...23. července 2008 | Autor: Floppy
Dopis! A zase pro mě!
Tak si představte, že mi po dlouhé době zase napsal kocoureček Micínek. A protože napsal i Vám všem, můžete si jeho dopisek přečíst se mnou:
Ahojky Floppynko
ahojky kočičko moje milovaná!
Dlouho, moc dlouho jsem Ti nepsal, ale určitě Ti Tvoje dvounožkyně pověděla proč.
Pro ty, kteří možná budou tento dopis číst, to řeknu takhle: Byl jsem na služební cestě.
Jednou, když se tu děda nepohodl s jedním pánem, jsem se vydal do světa kočičáků a dvounožců, kteří o nás pečují.
Jéminkote. Těch překvapení! Těch poznatků! Vůbec nevím, jestli Ti je všechny stačím popsat. Jsem kocourek v plném rozpuku, nemůžu si stěžovat jako děda, že prý za ním chodí nějaký Němec, co mu pořád schovává věci. ...20. července 2008 | Autor: Mikuláš
Špuntův první výlet
Jak si jistě bystrý čtenář povšiml, dlouho, ale hoodně dlouho jsem nic nenapsal.
Není to tím, že bych byl líný, naopak, měl jsem převelice mnoho práce s výchovou Zářijového Vetřelce. Hned od začátku mu totiž bylo třeba názorně ukázat a zažít všechny základní kocouřovské návyky.
Ale o tom třeba někdy jindy... (dobrá výmluva, což?;-))
Tak tedy dne dvacátého tohoto měsíce (pro později příchozí - jde o červenec) vzala naše Člověčka Floppynku poprvé před dům do SVĚTA. Poněvadž náš Špunt zatím Svět viděl pouze z okna, napoprvé se snažil už z chodby uniknout zpátky do bytu. Teprve na druhý pokus se dvounožkyni povedlo dostat ho na kšírách chodbou po schodech dolů.
Jenže to naše ...19. července 2008 | Autor: Slečna Dorotka Černá
Slečna Dorotka Černá to vidí jinak
Z Vás Ti, moji milí kočičáci a kočičandy, kteří hádali, že tím strašlivým trestem byl příchod další kočky, se nemýlili. Až teď, po dvou týdnech, jsem našla chuť a sílu se vám svěřit.
Víte, co říká člověčka?
Říká mi: Dorotko, jsi doma zavřená celé dny sama. Vracíme se až odpoledne a často pozdě a krátké chvilky na zahrádce Ti celodenní vězení nenahradí. Nebude to lepší, protože i malý člověk bude stále víc pryč, a stejně spolu vy dva zvlášť nevycházíte. Vidím na Tobě, že se nudíš a pomalu lenivíš. Poleháváš, pospáváš a nechutná Ti. Já mám dvě ruce na hlazení, náruč širokou a srdce velké dost, aby se mi do něj vešly dvě kočky. Přinesla jsem Ti kamaráda, abyste byli dva a dělali si ...17. července 2008 | Autor: Mohinder Wake Up Kiss,CZ
Veni, vidi, vici
Na výstavě jsme byli v sobotu.
Taková výstava, to není nic pro umňoukaný koťata. To je boj pro tvrďáky. Kdo chce na výstavu, musí mít pořádně velký tečky. Pěkně si nakruťte štětičky na uších, slečinky neberem.
Panička povídá: "Mordechaj, pojedem spolu na výstavu a báječně si to užijem." "O. K.," pomyslel jsem si, "určitě si budeš kupovat zbytečný krámy s obrázkama koček."
Jela s náma bývalá panička, u který jsem se narodil, její máma a moje sestra Mystery. Vezly nás v přepravce. Chvilku jsem pořvával, aby mě pustily ven, pak jsem koukal, vo co de, a nakonec jsem usnul.
Na výstavě paničky chystaly klec, dávaly do ní modrý záclonky s bílýma kytičkama. "O. K.," pomyslel jsem si, "zkuste dát ...17. července 2008 | Autor: Mohinder Wake Up Kiss,CZ
Dolce Vita
Je to jasný, píšu si deníček. Když to zvládne Dorotka, tak já to zvládnu levou zadní! vbhdzrksnswgddhbvdsjh!! HUSTÝ!
Jmenuju se Mohinder Wake Up Kiss, ale doma mi říkají Mordechaj.
Narodil jsem se mojí mámě. Mám tři sourozence, ty se jí taky narodili.
Bydleli jsme si spokojeně s paničkou a strejdou kocourem, ale pak k nám přišli cizí lidi a odvezli si bráchu Marfiho. Pak k nám přišli zase cizí lidi, ale úplňe jinak cizí, než ty cizí před tím, a odvezli sestřičku Meggie. Moje druhá sestra Mystery říkala, že až příště přijdou lidi, odvezou si mě, protože jsem blbeček.
Řek´ jsem jí, že je pitomá a že už si s ní nikdy nebudu hrát, ale ukázalo se, že měla pravdu. Teda né, že jsem blbeček, ale ...16. července 2008 | Autor: Dona Skarabeusz*PL
Chovatelé? Množitelé? Velkovýrobci koček?
Dnes se mi stala taková zajímavá věc, sedim v práci, klepu něco do počítače a najednou mi zvoní mobil. +39, pomyslim si, co to je? Něco z bývalého SSSR? To mě napadlo, protože mám kamaráda z Moldavie a ten má +373. Zvedám telefon a říkám takové univerzální "Yes?", na druhé straně se na mě začne nekompromisně sypat angličtina... one, moment please!!! I don't speak english!!! Hlas na druhém konci se na chvíli odmlčel a následovalo: Deutsch? Italiano? Kontraatakoval jsem Czech, Slovak, Polish, Rusian? ... mmmm, or very, very slowly english? Člověk na druhém konci začal tedy velmi, velmi pomalu anglicky. Moc jsem se nedozvěděl, jen to, že Angličtina v italském podání je takřka ...16. července 2008 | Autor: Pan Zrzek
Venku na zahradě
Svítilo sluníčko, foukal jemný vánek, který mne šimral na oušku - prostě krásný letní den. Já jsem se rozvalil na ping-pongovém stole a užíval si slunného dne.
Najednou padl stín na můj kožíšek a já jemně otevřel jedno očko, pak druhé. Uviděl jsem svou paničku, vousky se mi zatřepaly a nastavil jsem hlavičku na její ruku a nechal si jemně čechrat kožíšek. Pak mne několikrát dlouze pohladila a odešla...
S mou majitelkou se vystřídal můj kamarád Kájík - rhodeský ridgeback. Kdo by to čekal, že zrovna on? A víte, co po mne chtěl? No hrát si! "Vždyť já bych měl jít už do penze!" Namítal jsem. Ale to mi nebylo k ničemu, Kájík okolo mě běhal, až jsem se zvedl a rozhodl se mu nafackovat. Místo ...15. července 2008 | Autor: Piškot Pišutka
Mňautobiografie pana Profesora - Optimalizace
16. 7. 2007
Jsem rozhořčen. Holka zapomněla doma slovník. A zrovna se nutně potřebuji podívat, co to je „somálská vesnice“. Prý by jí to maso, co jsme si s Tsunamissy a hrochem půjčili z almary, stačilo na týden.
20. 7. 2007
Vzal jsem myš Evelínu na procházku. Do rybízů. Když jsem se vrátil, zjistil jsem, že za holkami přijela návštěva. Seděli venku u kafe. Šel jsem předvést, jakého pěkného mourovatého kocoura holky mají. Nikdo si mě nevšiml. Návštěva hleděla na plac před chalupou. Udiveně se ptali, proč je uprostřed trávníku ten velký černý kámen. Holka zavolala: „Bubu, jídlo!“ Kámen se zvedl a klusal k chalupě.
23. 7. 2007
Vymyslel jsem novou hru. Nedá se hrát moc často, ale stojí ...15. července 2008 | Autor: Piškot Pišutka
Mňautobiografie pana profesora - Automatizace
29. 6. 2007
Provedl jsem kontrolu. Střecha, bříza, řeka. Vše na svém místě. Jediné, co není na svém místě, jsou baterky. Vypadly Tsunamissy, když ho holka poprvé postavila do trávy. Holka pořád ještě vysvětluje Tsunamissy, že tohle je tráva, tohle stromy a tohle naše chalupa. Jak u blbejch na dvorku. Holka řekla, že se tady Tsunamissy bude líbit. Že jí všechno ukážu. No to určitě. Už letim. Za Jiřinou. Tam vyčkám, až holku ty nápady, že mám dělat Tsunamissy ukazatele, přejdou.
3. 7. 2007
Nejsem lakomej. Když je masa dost, proč bych se nerozdělil. Celkem jsme si s Tsunamissy a Bubu pochutnali. Marcela není špatná kuchařka. Trochu by kořením mohla šetřit, ale jíst se to nakonec dalo. ...15. července 2008 | Autor: Piškot Pišutka
Mňautobiografie pana Profesora - Centralizace
23. 3. 2007
Učinil jsem objev. Tsunamissy v minulém životě bylo Kolumbem. Kryštofem. Holka říká, že za pár týdnů tady Tsunamissy objevilo věci, o kterých prý já za rok ani netuším, že je tady máme. No. Smůla, že Tsunamissy objeví vždy něco jiného, než objevit chce. Jako Kryštof. Kolumbus. Amerika nebyla Indie. Řízky na lince nebyly večeře pro Tsunamissy. Komoda s vzorně vyskládanými ručníky nebyla pelech. Holčin hedvábný šátek nebyla kořist, vhodná k rozdrásání. Lejstra na stole holky nebyly určeny k rozcupování na prvočástice. Holka není ze železa. Indiáni taky nevydrželi všechno.
2. 4. 2007 15.20
Jogurt. Borůvkovej. Jasně jsem řekl, že ten nerad. Rád malinovej. Jahodovej. ...14. července 2008 | Autor: Alasca Arien
Vážení přátelé, ANO!
Bylo, nebylo.za devatero velkými kopci, devatero myšími dírami a devatero poli šanty bylo kočičí království. V království žily princezny Missy Tečka První a Lassy tečka Takyprvní a princové Pišiantus Samýpruh a Bubiantus Žádnýpruhzatosamýšpek. Jejich kočičím veličenstvům věrně sloužily oddané dvounožkyně. Kočičí výsosti trávily své královské dny samými radovánkami, kratochvílemi a povyraženími. Jednoho dne se však princezna Missy Tečka První rozhodla, že už ji nebaví ani aportování myšky, ani fotbálek, ba ani oblíbené lety vzduchem. I rozhodla se, že by chtěla ženicha. Od té chvíle každý den naléhavě volala roztouženým hlasem svého mňauláčka. Volala hlasitě, volala táhle, volala neustále, ...12. července 2008 | Autor: Gábinka (2)
Jak se jezevčík vrátil
Už to byly dva týdny, co jezevčík byl pryč. Stihla jsem si dost zvyknout na lidi - krmit se šunčičkou, chodit do domu a prosit o jídlo, i když ho byla plná miska, chodit za lidmi, spát nerušeně na nejlepším křesle, prostě to kočičí labůžo.
Jen co však daný čas uplynul, jezevčík přijel. A hned vyžral naše misky, vrhnul se nás honit - páníčci ho okřikovali, ale on honí, honí a honí.
Teď už to je nějaký ten čas a já už se tolik nebojím, ale na jezevčíka si dávám pozor.
Naštěstí tu mám své páníčky, kteří už vyžírání misek zabránili a dokonce i jezevčíka občas nepouštějí ven, abych měla klid.11. července 2008 | Autor: Tonny
Lidé - divná stvoření
To se ví, že jsou leckteří lidé divní, a já tu tak mám další důkaz pro toto tvrzení. Panička měla 30. června 13. narozeniny a na oslavě byl trochu větší řehot než jsem předpokládal, jelikož si panička Andrea pozvala kamarádky: Terku, Lucku, Anetu a Petru. Tahle vřava není nic pro mě a tak jsem se tedy schoval (jelikož se slavilo venku) za roh otevřených dveří a pozoroval jsem dění. Samozřejmě byly hlavně hodně naložené v bazenů, ale také hrály různé soutěže, což se jim vymstilo. Petra měla zavázané oči a hrála se slepá bába. Jenomže Petra hledala ostatní tak usilovně, že drcla do stolu a na zem spadl kousek pizzy. Utajovaně jsem se pro něj vplížil a pak i s ním odešel do šatny a snědl ho. ...11. července 2008 | Autor: Miley
Tak jsme tu taky
Na doporučení nejmenovaného kamaráda jsme se já i můj kočičí spolubydlící rozhodli se sem také přihlásit. Tak se těším, jak vám poprvé něco napíšu. Začnu hned dnešní příhodou:
Panička se navrátila z Řecka, kde byla s babičkou a s dědou, a rozhodla se, že bude líná a nebude si nás všímat. Když jsem si toho poprvé všimla, vyhlásila jsem okamžitě stav nouze! No nedivte se. Přepracovaní dospělí jedinci si na mě a na Tonnyho najdou najdou chvíli jen občas. Andrea, tedy hlavní panička, nás opečovávala kdykoliv mohla a teď si i ona, a to prosím po 11denním nicnedělání, hraje na unavenou! To je k naštvaní. Samozřejmě jsme použili veškeré kočičí a kocouří zbraně a tak to nakonec panička ...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 