Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 74 z 14322. listopadu 2008 | Autor: Tygr-Pan Kočičák
Vzpoura
Ahoj kočičáci!
Dnes jsem se probudil celý mrzutý. Panička je nemocná a proto nám nedodala granulky - no to je skandál!! Venku sněží, to jednomu také náladu nedodá a ke všemu nám služba nevynesla záchůdky. Však jsme se jim odměnily: hromádka u dveří a loužička před záchůdkem na protest proti takovému jednání. To bude překvapení!
Celá naše rota se sešikovala u dveří a na můj povel vydávala hlasité protesty. A páníček musel místo snídaně hned běžet koupit granule, abychom neumřeli hlady. Záchůdky byly vyčištěny, zem umyta a kočičí protesty zažehnány.
Dostaly jsme granule a za bolestné konzervu. Po jídle jsem se posadil u krbu a mrkám na páníčka, na krb, na páníčka, na krb. On rozumí - ...22. listopadu 2008 | Autor: Alasca Arien
Stůj, nebo maminka vystřelí
Tadysisednešanisenehnešaopovažseještěmňouknoutpůlmňouku!!
Nééé, vy si nesedejte, modrokocouřice a modrokocouři, to neplatilo na vás... ale teda jako musím uznat, že sedíte hezky, to zas jo!
Rozhodně se nedá říci, že by tak hezky seděly moje dětičky zlaté tečkované hravé zdravé dravé, když už jsem taky občas měla jejich mňaulotrií, mňaunévrů a čičinorodého zlobení dost. To jsem pak musela z laskavého vrkavého mateřského tónu hlasu přejít na výchovně napomínavý až varovný až výhružný ostřejší zvuk a asi třikrát jsem musela použít i násilnějších výchovných metod.
A v některých vzácných chvílích jsem uznávala, že výkřiky dvounožkyně o neřízených střelách, demoliční četě a teroristickém ...21. listopadu 2008 | Autor: Tygr-Pan Kočičák
Potřebuji volno z rodinných důvodů
Jak se Eliška zakulacovala, odhadovala celá rodina, kolik bude mít koťátek. Často chodila za paničkou pro pomazlení, zvláště hlazení po bříšku se jí líbilo. Panička vozila domů pytle se značkovými granulemi pro koťata, na kterých jsme si pochutnávali i my ostatní. Taky jsme podle toho vypadali... Nachystali jsme volný pokoj s měkkým pelíškem a s napětím jsme očekávali den D. Naštěstí ten den byly paniččiny dcery doma - měly prázdniny. Eliška mňoukáním oznamovala, že je to tady.
POTŘEBUJI VOLNO Z RODINNÝCH DŮVODŮ, řekla panička v práci, když jí přišla sms, že Eliška rodí. Samozřejmě ho nedostala, když přiznala, že se jedná o kočičku. Nervózně sledovala mobil a přijímala sms od ...21. listopadu 2008 | Autor: Tygr-Pan Kočičák
Jak jsme se rozrůstali...
Jak jsme se rozrůstali
Spokojeně jsme žili- JÁ TYGR a Flíček. Až jednou šel páníček na procházku s dcerou a uviděli malinkaté roztomilé kotě, které se navzdory svému zbědovanému stavu k nim nečekaně rozběhlo. Přinesli ho domů se slovy: "Necháme si ho?" Panička ho prohlédla a přišlo jí ho líto. Kotě mělo kolem krku pevně utaženou mašli. Asi ho měli malé děti. Byla to kočička, pojmenovali jsme ji Mourinka. Dodneška moc nevyrostla.
Panička dlouho zvažovala, jestli si jí necháme, ale pak prohlásila, že ji vyléčíme a najdeme jí páníky. Nebylo to její první bláhové prohlášení v životě, slyšel jsem ho pak mnohokrát. Samozřejmě, že Mourinka u nás zůstala A BYLI JSME TŘI. V té době si ...21. listopadu 2008 | Autor: Tygr-Pan Kočičák
Jak se z paničky stala milovnice koček
"Nemám ráda kočky," to říkala panička v době, než jsem jí vstoupil do života já-TYGR-PAN KOČIČÁK, vůdce smečky kočičí. Všechno začalo tím, že si naše sousedka pořídila kotě. Už jistě tušíte, že to kotě jsem byl JÁ.
Bylo to v létě před 6 lety. Na dvoře u sousedky mi bylo smutno, a tak jsem hledal společnost. Prolézal jsem okem v plotě (tak jsem byl maličký) a mňoukáním se dožadoval pozornosti. Paniččiny dcery byly nadšené, protože mít koťátko byl už dávno jejich sen. Ale panička měla představu, že kočka patří ven na lovení myší - no uznejte, to je ale hloupý názor! Postupně jsem si celou její rodinu omotal kolem tlapky a odstěhoval se k nim na zahrádku, kde jsem se dokonale zabydlel.
Jsem ...21. listopadu 2008 | Autor: Piškot Pišutka
Mňautobiografie pana Profesora - Konfigurace
21. 7. 2008 13.40.
Nevim, proč se rozčiluje. Až budu chtít, slezu. Zatím nechci. Tak neslezu. Potřebuji v klidu pracovat na seznamu a tady nahoře na olši nehrozí, že bych byl rušen.
14.45
Moc klidu tady není. Před chvílí dole poskakovala holka. Řekla, že jestli hned neslezu, tak ať si nepřeju ten tanec, až slezu. Odvrknul jsem dolů, že děkuji, ale netančím, snad někdy příště. Holka se spokojila slibem tanečků do budoucna a odešla.
16.00
Není tu vůbec klid!! Teď se sem snažilo vyšplhat Tsunamissy. Všiml jsem si, že není v kondici. Povyskočilo, zadráplo se do kmene. Kymácelo se a pak žuchlo přímo na... na... no na tu kočičí část, co je na druhé straně od hlavy. Dosedlo přímo ...19. listopadu 2008 | Autor: Maxík (2)
Už je to tady...
Ahoj kočičáci, tak se vám musím pochlubit novými změnami.
Panička už nebulí, hraje si se mnou, už zase nadává, to je paráda. A že jsem se snažil, aby měla důvod :) Jedno uražené ucho u dřevěné kočky, no považte, takový nevkus. Dvě převržené vázy, jedna rozbitá aromalampa, asi stokrát převrácená miska s vodou, jedno důsledné prozkoumání kořenů orchideí, škrábance na novém letišti... a to bych mohl pokračovat ještě dlooooouho :) A doma to zase lítá... já, panička, já, panička... paničká a já... to je žůžo. Už zase v noci nespíme a hrajeme si na házenou. Musím vám prásknout, že u nás vetřelec jednou byl. Celou noc jsem se přemáhal a spal vedle něho, jako aby nás měl zase rád. Ale nezabralo to, ...18. listopadu 2008 | Autor: Alasca Arien
Chyť nás, když to dokážeš
Milé modrokocouřice, milí modrokocouřové,
ještě v době, kdy moje tečkované poklady byly v mém tečkovaném břiše, snažila se mi dvounožkyně vykládat jakási pravidla, získaná z prý moudrých kočičích knih, poraden a vůbec podobných nesmyslů. Všechno, co mi sdělovala, mi šlo pravým uchem tam a levým okamžitě ven... a uculovala jsem se pod fousky. Cha cha, knihy, příručky, poučky, k čemu?? Pche! Žádná kniha neví víc, než máme my kočičí mámy od pramatky Velké kočky zapsáno za ušima. A v srdci. Tam hlavně.
Jediné, co mne zaujalo, bylo sdělení, že kotě má být zdravé, dravé a hravé. Dala jsem si předsevzetí, že přesně takové moje děti budou, a jen co oči otevřely, na tlapky se postavily a ...16. listopadu 2008 | Autor: Micínek Jelínek
Záletníkovy zápisky
Moje milé čtenářstvo. Milé kamarádky a milí kamarádi. Stěžuji si k Nejvyššímu kočičímu soudu, že jsem byl neoprávněně nazván záletníkem. Ani nevím, co to je. Nikdy jsem si nemyslel, že to mezi mnou a dědou takhle dopadne. Ale pokud neodvolá – a já na tom trvám – budu muset k tomu kroku přistoupit. Dotklo se to mé cti a chráním tím také dobrou pověst jisté kočičí dámy. S lítostí v hrudi musím konat. Ta lítost je tak silná, že přehlušila moje tak oblíbené předení. Místo toho se mě z hrudi občas ozývá žalostný vzlyk.
Jistě je Vám všem známo, že mám v Brně nevěstu. Floppynku tříbarevnou, kočičku milovanou, se kterou si píšeme. Láska jako trám. Floppynka se nějaký čas odmlčela, já se nudil, a ...15. listopadu 2008 | Autor: Piškot Pišutka
Mňautobiografie pana Profesora - Korekce
Jsem načasovanej kocour. Myslím, že je na čase, abych zásadním způsobem zkorigoval, vyvrátil a celkově rozcupoval mylné poznatky, které občas holka říká v záchvatu přechodného?? pominutí smyslů. Holka taky říká, že jde o hluboké pravdy, prověřené mnoha generacemi v průběhu staletí. No. To, s čím se lidstvo pachtilo staletí, uvedu na pravou míru během čtyř dnů.
17. 7. 2008
Komu se nelení, tomu se zelení. Není to pravda. Nelenil jsem. Kutal jsem na tarasu pilně a snaživě.
A všechno zežloutlo.
Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Vůbec to není pravda. Já jsem kopal, do jámy zahučela holka. A to jsem ani nekopal jámu na holku, ale na mamuta.
Jak se do lesa volá, tak se z lesa ...14. listopadu 2008 | Autor: Cecil
Já mám příjmení!
Jak jsem slíbil, dnes vám nádrápkuji, jaké jsem dostal příjmení.
Někteří z vás mají nějaké tituly před jménem za ním i jinde. Já jsem byl jenom Cecil. Naprosto vyjímečného ze mě udělala paniččina kamarádka Jiřka, co k nám přijela v únoru na týden na návštěvu. Ta měla tááák krásné dlouhé nohy, to se to po nich báječně šplhalo. A kdybyste viděli ty husté vlasy, které jsem jí i přes její hlasité protesty prodrápkoval až na kůži a pocuchal k neučesatelnosti, kdykoli si lehla k televizi. Úplně jsem se do ní zamiloval. A když je kočičák zamilovaný, tak to ho teprve napadají všelijaké různosti, jak na sebe upozornit. Strašně moc jsem se snažil, aby na mě nikdy nezapomněla. Já taky nikdy ...14. listopadu 2008 | Autor: Samson Swift May blobs, CZ
Vánoce, čas splněných přání
Blíží se Vánoce. Čas radosti, čas splněných přání. A myslím si, že zrovna opuštěná a nemocná zvířátka by si Vánoce takové, jaké mají ti ostatní, ti, co mají domov, pravidelné jídlo a péči a lásku, zasloužila ze všech nejvíc. Zasloužila by si aspoň trochu víc štěstíčka a lásky, která jim tak moc chybí. Zasloužila by si naši pozornost. Všem, kdo máme doma zvíře, není jistě lhostejná situace těch, co nemají takové štěstí a byli bezohledně vyhozeni, a často i poraněni svým rádoby majitelem, na ulici a jsou bezprizorní a odkázaní na pomoc druhých.
Proto si myslím, že je důležité o tomto tématu mluvit. Mluvit a poukázat na to, že útulky, a ne jen pro kočky, potřebují naši pomoc. Ať už finanční, ...14. listopadu 2008 | Autor: Mína Princezna
Sany, sestra Míny
Tak tenhle zápisek si musím napsat sama. Mína nechce ani slyšet, že by měla nějakou sestru, i když "nevlastní", volnou, neochočenou.
Lokalita, ve které se nachází naše zahrada, je odedávna místem, kde se vyskytují polodivoké kočky. V sousedství se nachází domov důchodců: jednak zdroj potravy, ale také místo nebezpečné. Tito staří lidé dokážou být krutí, přesto, že jsou vetšinou opuštění jako ty kočky...
Donedávna zde žila též stará paní, která měla svůj malý domek plný koček.
Z tohoto území, kočkami oplývajícího, pochází Mína. Malý mrňousek, ponechaný svému osudu (co postihlo matku, nikdy nezjistím), vylezl ze skrýše a vrhl se vstříc neznámým tvorům... A risk se mu ...13. listopadu 2008 | Autor: Piškot Pišutka
Mňautobiografie pana Profesora - Analýza
3. 7. 2008
Jsem v rejži. Analyzoval jsem situaci. Dobral jsem se radostného závěru, že tečkovaní vetřelci jsou v tašce, aby byli odneseni. Pryč. Daleko. Hodně daleko. Pak jsem slyšel holku. Řekla, že je zvědavá, kdy začne být taška malým vichřicím malá. Tak nic. I vědec se může mýlit. Pro jistotu jsem se zaparkoval do spisovny. Zvolil jsem tu v kuchyni. Je tu málo místa. Musel jsem se vsoukat mezi krabici s cukrem a sousední pytlík. Krabice vydržela. Snad taky vydržím, až holka zjistí, že pytlík s rejží nevydržel.
5. 7. 2008
Odebral jsem se do studovny v rybízech... Mám tu klid. Potřebuji ho. Spis „Opakování matka moudrosti, ale jak u koho“ vyžaduje soustředění. Půjde o významné dílo. ...10. listopadu 2008 | Autor: Alasca Arien
Svatba...é, sran...é, legrace na bitevním poli
Milé kocouřice, milí kocouřové!
Jo, život není peříčko.
To neříkám já, to povidala dvounožkyně. Doplnila to jakousi nejasnou větou, že sice tušila, že mít v bytě tečkované vichřičky nebude jednoduché, ale že to bude taková smršť, to nečekala.
Taky povidala, že tonejsoukoťataalekvalifikovanéteroristickékomando demoličníčetaapřírodníkatastrofa
aLassykoukejsijesrovnatnebosimnenepřej.
Pche!
To určitě, že je budu rovnat, když se tak mají k světu!! Určitě je budu krotit jen proto, že je dvounožkyně slabších nervů a rozhodí ji kdejaká mňauličkost. Určitě je budu mírnit, když si tak skvěle vedou na bitevním poli a projevují statečné bojové nasazení, díky kterému už dopředu víme, kdo ...6. listopadu 2008 | Autor: Minda von Holomóc
Narozeninová kytka
Naše máter měla narozeniny. Sice říkala, že dámy v jejím věku spíš než narozeniny slaví spíš to, že se jich vůbec dožily, a že se stejně u ní v práci ani na to nepřijde, že nějaké narozky má. Ale jako z udělání si na ni vzpomněli a přitáhla si domů dvě obrovské kytice nějakého roští, z kterých byla úplně na větvi, sháněla hned vázy, do kterých by se ta "nádhera" vešla. Když jsem se začala o ně velice nenápadně zajímat, tak mě odstrčila s tím, že to není nic pro zvědavé kočky, a odnesla je do pokoje, do kterého můžu jen pod dohledem. Jsou tam totiž na policích různé její serepetičky, mezi kterýma se ráda procházím, a máter pak trne hrůzou, co zase "náhodou" spadne.
Tak a ...5. listopadu 2008 | Autor: Piškot Pišutka
Mňautobiografie pana Profesora - Katarze
18. 6. 2008
Jsem vytíženej kocour. Nemám moc času. Pracuji pilně na složitém spisu. Nazval jsem ho Proměny. Holka mne upozornila na jistého Publia Ovidia Nasa. Prý už stejnojmenný spis napsal. Jeho problém. Já svůj spis dokončím. Jeho hlavním námětem je nekonečné množství proměn mne. Nedávno jsem byl obilovina. Teď jsem cukr. Rafinovanej. Musím být. Jinak bych nemohl pašovat z terasy míčky na fotbálek. Holka říká, že podlaha zablemcaná šťávou z prokousaných třešní jí vadí. Její problém. Nemá šanci mi v samozásobení míčky zabránit. Musela by přestat chodit na terasu. Jen otevře dveře, už tam cukr je. Míček do tlamky, tlamka se zbytkem těla do obýváku. Přihrávka. Výkop. Gol. ...4. listopadu 2008 | Autor: Micínek Jelínek
Nejnovější zprávy
Byvše – to ale zní staročeštinou a nějak cize. Tak jinak. Byl jsem od několika kamarádek a kamarádů vyzván, abych se po čase opět ozval a něco natlapkal do Deníčku. Psala Dorotka, Alenka H, Minda a spousta dalších. Co jiného zbývá línému kocourovi, který - sotva začali topit - už zase leží na radiátoru. Ta pohodička! To teplíčko! Řeknu vám, že ani letnímu sluníčku se to nevyrovná. To je teplo všude, jednomu se lepí jazýček na patro, vodička v misce odstátá, ani to nestojí za to ovlažit si čumáček. Jistě trpěli i další kočičkovatí, tak vědí, o čem je řeč.
Prý co je u mě nového. Jéminkote, kočičáčci, těch novinek. Napřed si teta Sylva pořídila nádhernýho kocourka. Už má svoje stránky i album. ...2. listopadu 2008 | Autor: Bertrand
Ocelot a jiná zvířata
V divočině by panička nepřežila ani den. Nejenže jí chybí šelmí ostražitost, ale taky si nedokáže nic ulovit. Občas se sice chlubí tím, že před léty ulovila páníčka, ale jak jsem pochopil, ten byl v tu chvíli natolik omámen alkoholem, že se nevzmohl ani na útěk (čehož dodnes příležitostně lituje). Navíc si panička buhvíproč myslí, že všichni živí tvorové jsou hrozně přátelští a libují si ve vzájemném seznamování. Bohužel se to projevuje tím, že občas ocelotovi připraví nějaké hrůzné shledání. Návštěvy dvounožců na mém území celkem snesu. Moje hrdinská pověst mě totiž předchází, takže se většinou nikdo nepokouší na mě sahat a vystrašeně zkamení, když ho začnu očuchávat. Horší je to s jinými ...2. listopadu 2008 | Autor: Alasca Arien
Malí lovci pokladů
Uauauauauauáááááááá,
volat já vás, drahé sestry a bratři z kmene Chlupančů... volat vás a ptát se: slyšet vy bujarý dusot prérií?? Ano? Vy říkat, že vy slyšet?? A vy radostně brousit své drápy a tesáky už už k zákusu chystat, v domnění, že stádo bizonů, jelenů nebo konzerv se k vám blížit??
Tak na to vy rychle, ale fakt rychle zapomenout!! To, co prérii rozechvívat a vzrušení po závanu větru přinášet, to nebýt žádný oběd, ale moji tečkovaní větroplachové... Oni opustit náš Taškavigvam, oni vydat se na první objevné průzkumy a já z toho být zralá na uklidňující bylinky a zaříkávání velkého šamauna. Oni být čtyři a já jen jedna, oni utíkat každý jiným směrem, oni být rychlejší než ...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 