Vášnivé prokletí rodu Chlupézů - díl 19. - Vášnivé čekání

Blue Cat Television

uvádí

nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 19.

Autor: EvaNo mufka.denicek.eu

Ilustrace Jana Ratková www.fantazie.org/novinky/

Minulé díly: 18. Vášnivé uvěznění 17. Vášnivé bloudění 16. Vášnivé obvinění 15. Vášnivé poselství 14. Vášnivé procitnutí 13. Vášnivé hledání 12. Vášnivá beznaděj 11. Vášnivé vzpomínky 10. Vášnivé odhodlání 9. Vášnivé zděšení 8. Vášnivé zoufalství 7. Vášnivé plameny 6. Vášnivé otázky 5. Vášnivý plán 4. Vášnivé odpoledne 3. Vášnivá snídaně 2. Vášnivé probuzení 1. Vášnivé svítání

Missarina opustila svůj budoár a zvolna, unaveně scházela po schodech dolů do haly. Uvítaly ji soucitné a napětím rozšířené oči všech, kteří přišli spolu s ní prožívat těžké okamžiky.

Otec Amadeos stále omámeně odpočíval v křesle. Lassalita sice ještě ležela na sofa, ale neklidným vrtěním dávala najevo, že prožitá hrůza nenechala žádné stopy na její bezstarostnosti. Velmi ustaraně naopak vypadal Chillito, který s obavami myslel na Milcháveze a v duchu přemítal,.kam jeho bratr mohl zmizet.

Doktor Gino právě nanášel další chladivý lék na popáleniny otce Amadea. Debbiagros obdivně vzhlížela k otci Amadeovi. Francesquito se zamyšleně procházel kolem stěn a pečlivě si prohlížel obrazy, na kterých defiloval celý rod Chlupézů. Zejména u jednoho obrazu stál a zkoumavě ho sledoval.

Abbygailita, Izziela, Lorrieta a Mufuela seděly skromně v koutku. Abbygailita soucitně hleděla na ustaraného Chilita. Fridrichos vyhlížel z okna a tak jako první postřehl, že se k domu Chlupézů blíží rodina Janchézova v čele s rázným, vznešeným Danézem, za kterým ustrašeně cupitala Afrodíta. Bertilio se mírně opozdil, protože mu přímo před očima přelétla tučná můra a Bertilio nedokázal odolat, takže zmizel ve vzrostlých rododendronech.

Navzdory vážnosti situace se musel Fridrichos usmát při pohledu na Bertilia, který se vynořil z porostu, ucho měl nakřivo a na jedno oko částečně neviděl, protože na něm měl přilepený tmavě zelený list. Můru ovšem pevně svíral v zubech... a rychle se snažil dohnat své sourozence.

Piškotatos pohlédl přísně na usmívajícího se Fridrichose... a vzápětí otočil hlavu k vstupním dveřím, kterými právě Janchézovi vcházeli. Bertilio místo pozdravu vyplivl křidélko, které se mu nepodařilo spolknout. Afrodíta nesměle pozdravila a hned usedla do křesla za vzrostlým ibiškem.

Danéz se vrhnul k Missarině.

„Drahá... drahá Missarino, právě jsme se dozvěděli o tom neštěstí... hned spěcháme sem, k vám, můžeme-li být nějak nápomocni...“

Missarina na něj pohlédla trochu nepřítomně.

„Je to laskavé, že jste vážili cestu sem... ale obávám se, že není nic, čím byste mohli prospět. Přesto... když už jste zde, udělejte si pohodlí... a myslím, že všem by nám prospělo malé občerstvení... Abbygailito, zazvoň na Bub... ááá, málem bych zapomněla, že jsem toho budižkničemu, toho zloděje dopisů vyhodila... takže Abbygailto, Izzielo, Lorrieto, ihned jděte do kuchyně a připravte nám všem něco... výživného!! A ať to netrvá dlouho.“

Rychlý pohyb dvanácti tlapek napovídal, že příkaz Missariny bude splněn.

Missarina upřela pohled na Maxavéze Hazardéze, který stál, opíraje se o krbovou římsu.

„Drahý příteli, vy jste pověstný svým klidem a rozvahou, s níž všechny pokerové partie vyhráváte... Poraďte, co nejlépe bude učinit v této chvíli?“

Maxavéz Hazardéz se snažil zachovat kamennou, nepohnutou tvář, ale v očích a v naklopených uších si mohli všichni přečíst rozpaky.

Nadechl se k odpovědi... ale zůstal s otevřenou tlamkou. Seshora se ozvala dunivá rána... kroky... a po schodech rozespale, vláčně scházely Barbarella a Dorchita. Barbarella mohutným zívnutím předvedla všem, že má zcela zdravé dásně, zuby i hrdlo... a vzdychavě zamňourala: „Proooč náás budíte svou noční pártyyy? Klidný spááánek je tak důležitý a v tomto domě se mi ho stále nedostává...“

Dorchita se přidala: „Zrovna se mi zdál tak krásný sen... byla jsem ještě malé kotě a spala u maminky v pelíšku... a bylo mi teplo a maminka mne olizovala a mňoukala mi, že jsem její holčička... a najednou se vzbudím a slyším hlasy a slyším, jak se Barbarella zlobí, že se nemůže dosyta vyspat...“

Missarina sledovala Barbarellu a Dorchitu s vytřeštěnýma očima. Tak Bubos nebyl jediný, kdo byl v domě... ještě tu byly její sestřenky... mohly ony vzít dopis? Bylo by to možné? Stihly by to mezi spánkem a spánkem? Nevyhnala Bubose neprávem? Nekřivdila mu? Je to sice jen pouhý kuchař, ale přece jen...

Všichni sledovali Missarinu a věděli, jaké myšlenky jí jdou hlavou. Chillito se rozpačitě odvrátil, Piškotatos se zatvářil trochu pohoršeně a otec Amadeos sepjal tlapy k mňautlitbě... k mňautlitbě za těžce zpytované Missarinino svědomí.

V hale se rozhostilo hluboké, dusné ticho.

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

13 komentářů

Reklama