Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 126 z 14318. února 2016 | Autor: Dafné Blue Beetle
Ach jo...
Ach jo... musím vám napsat, jak je moje panička od dnešního odpoledne smutná (a pláče). Zhruba začátkem září jí přišel mail, ve kterém jistý kočičí útulek prosil o příspěvky na svůj provoz, na pokrytí zákroků u veterináře, na krmení, stelivo a výbavu kočiček. Panička je - co se týká zvířat - měkota, takže po dohodě s páníčkem dali trvalý bankovní příkaz a hned od druhého dne jsme (píšu jsme, neboť už jsem byla právoplatný člen a šéf domácnosti) se stali sponzory onoho útulku. Dneska jsme se dozvěděli, že útulek prověřuje policie, majitelka si za peníze sponzorů vcelku pěkně žije daleko od útulku a kočičky tam strádají. Panička je rozčarovaná, smutná, naštvaná, ale hlavně strašně zklamaná. ...12. února 2016 | Autor: Mafia (2)
Takáto som dobručká po kastrácii
Čo už môžeme my napísať-zapísať... nič nevyvádzame, som milá a sladká, ako cukrík... asi ma vymenili pri kastrácii, lebo ináč si to moji doma nevedia vysvetliť... nič som nerozbila, nič nerozkúsala... som skrátka roztomilá... panička dúfa, že mi to vydrží... tá si ale fandí :)
12. února 2016 | Autor: Honza Uličník
Přišel k nám Maxík
Žil jsem si s Jirkou spokojeně. Každý den jsme si spolu hráli, spali jsme, koukali z okna či chodili se protáhnout na chodbu. Prostě život byl krásný. Vzniklo už i několik rituálů, které se denně opakují do dnešních dnů. Tak například každé ráno, když Jirka vstane, závodíme, kdo bude dříve na lidském záchodu. Já potom vylezu Jirkovi na ramena a cvrnkám si do splachovadla. Jeé čumáci, to já mám rád. Jirka sice žbrblá, ale co. Jednou Jirka přinesl kočičí trávu a zasadil jí do květináče. Mně se to ale esteticky nelíbilo, tedy myslím květináč na oknu, a tak jsem se rozhodl květináč posunout více ke kraji. No čumáci, mohu já za to, že květináč spadl a rozbil se? Jirka se rozzlobil, ale nevím, ...11. února 2016 | Autor: Honza Uličník
Můj první den v novém domově
Ahoj, jmenuji se Honza. Ale k mému kamarádovi, lidskému, jsem v létě 2014 původně přišel jako holka. Takže mě pojmenoval Zuzana. To ale byla chyba, pochopitelně, na kterou přišel až při návštěvě veterináře.
Narodil jsem se v polovině července mámě a tátovi v jedné domácnosti na Palmovce v Praze. Narodili jsme se tři, ale jeden sourozenec umřel, a tak jsme zbyli dva. Já a brácha. Jenomže, původně jsem měl být holka. Velký omyl. Jirka si mi přišel prohlédnout někdy v polovině srpna. Jak jinak, byl mnou uchvácen, ještě navíc když si myslel, že jsem holka, a tak slovo dalo slovo, a já dvacátého čtvrtého srpna léta 2014 cestoval v nočních hodinách do nového domova. Původní majitelé, u kterých ...9. února 2016 | Autor: Míša (6)
Filipka
Milí kočičáci, tedy spíše páníčkové,
mnozí víte, jak to teď vypadá s Filipkou a Čertem. Na Filipku jsem dostala dvě nabídky. Jedna je ovšem ta, že by zřejmě byla jenom v bytě, ale zase by měla paničku, kterou podle mě moc potřebuje, aby ji hladila a mazlila se s ní. Druhá je trochu opačná, že by byla sice na zahradě, od jara do podzimu jsou "páníčkové" spíše venku, tak by se s ní mazlili tam. V zimě, to zatím nevím. A mají malou holčičku, která kočky miluje.
Prosím, poraďte mi, co mám dělat. Míša je můj první kocourek, kterého mám od kotěte, takže vůbec nemám zdání, jak si dospělá kočka kde dokáže zvyknout. Nebo je nechat tam, kde jsou, bez paničky, ale "doma"? Co by ...4. února 2016 | Autor: Mafia (2)
A už je zo mňa eunušica
Pekný dnik vám všetkým... dnes to nebude nijaká vtipná príhoda, ani ďalšia lumpárina, len sme sa rozhodli s paničkou, že vám povieme, ako nás operovali doma... veľa ľudí, čo o tom počulo, to pohoršilo, že sme riskovali, ale panička to mala premyslené a veterinár mal zo sebou dva kovové kufre výbavu „kdyby něco“... Veterinár mal prísť v pondelok o deviatej ráno, ale keďže sa vyskytli súrnejšie prípady, prišiel o hodinu a pol neskôr... to bola už panička na nervy a v blond hrive mala asi o pár šedivých vlasom viac... panička má chytila a dostala som injekciu do stehienka a potom už viem len to, že z môjho vreskotu kvôli injekcií sa roztriasla aj panička, a potom už nič... hmla... tma... a keď ...30. ledna 2016 | Autor: Willard
Jak jsme umravňovali kytku a vymklo se nám to z tlapek
Dvounohá řádila. Lítala po mým teritoriu se smetákem a vysavačem a rušila mě z odpoledního spánku. Natočil jsem ouška jejím směrem, abych měl přehled, co ji tak rozčílilo, a pohodlně se opřel o pravou přední tlapu, o který dvounohá tvrdí, že je ze všech mých tlap nejkrásnější. „Zlotřilče malej! Nevděčnice kočičí! Vandalko pruhovaná!“ vykřikovala dvounohá. Měl jsem podezření, o kom se zmiňuje, a to se mi potvrdilo, když do pokoje vrazila Elsa a s výrazem věčný průšvihářky zahučela pod postel.
„Ha! Kde je?!“ rozhlížela se dvounohá, která s lítým výrazem ve tváři vrazila do pokoje hned po ní. Vzdychnul jsem a povytáhnul trochu pravou přední tlapu, tu nejhezčí. Zabralo to i tentokrát. Dvounohá ...26. ledna 2016 | Autor: Kurín
Náš příběh – díl pátý: Kurin a já; návrat do Ankary; mise „Kurin“ startuje; první setkání po dlouhém odloučení; každá překážka zvyšuje odhodlání.
Neuvěřitelné. Po téměř šesti měsících jsem se zase vracela do Ankary. A i když cesta probíhala prakticky stejně jako ta minulá, tedy zpoždění prvního letadla, takže mi na přestup v Istanbulu opět zbývalo jen 10 minut, tato cesta se v mnohém lišila. Tentokrát nešlo o žádné studium, o žádný pomalu „povinný“ pobyt, strach z neznáma, obavy z jazykové bariéry. Tentokrát byl cíl i můj program naprosto jistý. Mise „Kurin“ mohla začít.
Během cesty jsem si přehrávala vzpomínky z minula, ale už jsem byla nedočkavá na to, co vše zažiju tentokrát. A asi to na mě bylo dost vidět. Má turecká rodinka, která mě vyzvedla z letiště a doma ihned posadila k jídelnímu stolu, se mě ještě při večeři ptala: „A ...17. ledna 2016 | Autor: Xixík
Xindlíkovská kronika - díl II
Zdravím všeckny kocouřové tady, tak jsem tu zas.
Dneska to nebude žádná sranda, vám povim.
Minule jsem končil s Pidivojem, jak se tak cpal kuřatama ... Říkali mu nějaký čas kuřecí muž a začal taky trošku vypadat jako slepice... No, tak teď už žere úplně všechno, i věci, kterých by se vzdělaný kocouř (JÁ) nedotknul. Akorát nám nějak kluk nevyrost, je úplnej trpajzlik, hubenej a vzteklej je, to byste čučeli.
V klidu si tady mi čtyři kocouři (Žofka, JÁ, Kačka a Piďoch) a štěkanátci přebejváme, už je to asi 4 měsíce, když se sem vřítí paničky kamarádka teta Alice, úúúplně vám hystérická.
V ruce třímá přepravku a je bez sebe. To už jsem čul, že bude po klidu.
Čumíme tedy všichni do ...12. ledna 2016 | Autor: Geoffrey
Výstava
Hledáme parťáka z Brna na výstavu do Prahy 23. a 24. 1. 16, najdeme? Já a panička se těšíme.10. ledna 2016 | Autor: Xixík
Xindlíkovská kronika - díl I (něco jako Dallas)
Ahoj kocouři,
tak vám jsem prý v sobě objevil nějaký asi střevo (říkala panička), když sem furt píšu. Ale to je fuk, já jsem se totiž rozhodnul, že se stanu Xindlím kronikářem, páč jsem tu služebně nejstarší kocouř.
Jak jsem se tedy do týhle smečky dostal...
Nějakej asi moc fajn čověk moji mamku, ségru a mě vykopnul ve Slaným na autobusáku. Nevim, jestli měl chytrou myšlenku, že jako budem cestovat za světlými zítřky, ale mamka měla co dělat, aby nás uhlídala a nevlítli jsme někam pod kola.
No, naštěstí měl někdo tolik rozumu, aby nás popadl a odvezl do útulku ve Vrbičanech. Tady jsem si celkem spokojeně žil, začal jsem kamarádit s pošukem Katy ... až jednou se tady objevila panička s ...9. ledna 2016 | Autor: Mourek (3)
Krásný den
Čauky mňauky všem, přejem krásný den. I vašim kočičákům. Mějte se hezky a krásný zbytek večera.
Přeje: Eliška a Mourek8. ledna 2016 | Autor: Nikuška
Odešla mi přítelkyně
Před rokem našel manžel v prosinci na ulici kočičku bez ocásku. Donesl mi ji domů a hned jsem se zamilovala, dali jsme jí jméno Nikuška. Celý rok mi dělala jen radost a poprvé v životě mě zarmoutila tím, že mi odešla. Spávala se mnou v posteli u hlavy, mám ještě další kočičky a jinde nebylo místo. Večer už na mě čekala, kdy si půjdu lehnout, vyskočila na postel, dala se do vrnění a blahem mi olizovala obličej a ruce. Pak mě chytla tlapičkou za ruku a spali jsme. Nevím, čím to je, ale od té chvíle, co přišla jsme byli na sebe nějak napojení, vždy hlídala, kam jdu, a tiše seděla opodál. Na Silvestra se mi zdála nějaká smutná, seděla v záchůdku, a když si nepřišla za mnou lehnout, viděla jsem, ...8. ledna 2016 | Autor: Drakula Mourek
Už nejsem pánem domu?
Jistě mi prominete, že už tu s vámi, milí přátelé, "spolubydlím" takovou dobu a ještě jsem nestihl vlastně o sobě nic moc nadrápnout... Vlastně do deníčku vůbec nic.
Tak to zkusím dneska prvně, holka říká, že kdy jindy je lepší čas na psaní než v době zkouškovýho na vejšce :)
Je fakt, že se vlastně ani nebylo moc čím chlubit, protože pánem domu jsem tady v podstatě od té doby, co jsem byl do naší rodiny darován... Jak jinak, že, Drakulovi přece nebude někdo jen tak oponovat :)
Před Vánocema se však stalo něco, o čem jsem si myslel, že si ze mě dělaj dvounozí psinu... Jo, přesně tak, psinu. Ségra mojí holky jezdila občas se svým štěkavcem na návštěvu, občas nám ho tu nechala na ...6. ledna 2016 | Autor: Xixík
Xindlíci - odborné vyjádření k úklidu chlupů
Ahoj všickni kocouřové,
tak jsem se tu tuhle nějak ochomýtal a koukám, jak tady nějaký čerstvý kočičí rodič frflá kvůlivá chlupům. No to jsem se hnedka rozhodl, že se k tomu jako vyjádřím, páč mě rozesmál, měl totiž jen jednoho kocouře, cháá, to by se mu u nás asi "líbilo".
Ještě vám musím vysvětlit, proč se já zrovna hodlám vyjadřovat k úklidu – panička je profesionální uklízečka. BACHA, teď bych rád zarazil všechny, co se jim chvěje pazour, že nám jako drápnou, abysme jim uklidili tchýni, šéfa, nebo nějakýho jinýho dvounožce. V tomhle levelu se nepohybujem.
Vona tedy panička má na vizitce napsáno manager, ale to vám musim říct, čekám na ní na botníku, slyším auto (už ten kepl poznám po ...4. ledna 2016 | Autor: Xixík
Xindlíci
Ahoj všem kocouřům,
moji spolubydlící sem cpou fotky ostošest, a jelikož já jsem ředitel všech Xindlíků a jsem, jak jinak, velmi inteligentní, tak jsem se rozhodl představit nás písemně.
Je nás 9 kocouřů, vesměs útulkových, nebo jinak nalezených. Jo a ještě dva štěkanátci (to asi jasně vyjadřuje, co si o nich myslím) Emilka a Sofča, taky útulkový.
A celkově nás panička nazývá banda Xindlíků. Já tedy nevím přesně, co to je, ale bude to něco náramně vznešenýho, myslím.
Svátky u nás byly náročné, jak už jste mohli vidět, ale nejhorší bylo zůstávat stále ve střehu, abysme nepropásli nějaký mňamky, to nás fakt unavilo. A taky tady furt někdo zvonil a tahali sem nějaký pytle, prý byl ...3. ledna 2016 | Autor: Kurín
Náš příběh – díl čtvrtý: Kurin a Já; sbohem krásná Ankaro; nemocnice v mysli i v srdci; příště už bez Kurin neodjedu.
A bylo to tady. Z celého pobytu v Ankaře zbyl poslední víkend a jedno celé pondělí. V lesklých, ale již pěkně pomačkaných deskách, se na mě šklebila zpáteční letenka s jasným datem: úterý 17. 3. 2015. Tato nekompromisní informace, ale dokázala vyvolat kompromisy u mé turecké rodiny. Vzhledem k tomu, že byli stále neméně zaměstnáni všelijakými příbuznými, i těmi, o kterých se dohodli, že nebyli ani z jedné příbuzenské větve, dovolili mi celý víkend i poslední pondělí strávit v nemocnici. Moc to pro mě znamenalo a právě tyto dny mě přesvědčily o tom, že se sem stoprocentně vrátím. Kromě lásky ke Kurin, která se dále zotavovala z poslední náročné operace, mě sem táhl přátelský ...30. prosince 2015 | Autor: Mafia (2)
Nočný horor :)
Musím zapisovať, lebo z tohoto sa vyspím a nikto sa nikdy nedozvie, ako som naplašila pána... a moja drahá, večne ufrflaná panička, sa tu prehýba od smiechu... čo smiech? Hotový rehot a taká normálna noc sa to zdala... pán pozeral... teda pozeral jedným okom hororovú červenú čiapočku v telke... a do tej atmosféry mu tíško vypukávala mačacia tráva na okne... to už mal otvorené obe oči... aj uši... normálne to je aj s paničkou skeptik a nijaký bojko... a do toho som sa nenapadne zobudila ja... a... skočila som po svetielku pri dverach nad gaučom... a... bolo svetlo... ako som mala vedieť, že to je vypínač? Ako som mala vedieť, že pána to až vyhodí z gauča? ... aj minule sa babka čudovala, že ...27. prosince 2015 | Autor: Willard
Jak byla dvounohá kapánek přecitlivělá
Na venkov jsem vždycky jezdil rád. Než se do toho vložila Elsa. Že budou problémy, naznačila už doma, když s dusotem zdrhala před dvounohou, která v ruce třímala přepravku a Else se snažila namluvit, že je přece hodná kočička a nebude zbůhdarma utíkat. Elsa souhlasila jen s první polovinou, takže zdrhala jak divá.
Po polapení chvíli trucovala, ale jak jsme se ocitli v autě, začala dvounohý hlasitě nadávat. Vyčítala jí, že byla omezena na svobodě, že trpí nedostatkem plyšových myší, že nemá výhled, že nebyla náležitě informována o účelu cesty a že nechápe, proč nemůže být v jedný přepravce se mnou. Dvounohá nejdřív Else domlouvala, pak zkusila pustit rádio, pootevřít okýnko, a když nic z ...25. prosince 2015 | Autor: Jack Jackpot
Sváteční rozjímání
Moji milí přátelé na MK,
je to již drahnou dobu, co jsem psala deníček. Dnes to bude takové ohlédnutí za celým rokem. Název deníček je tudíž krapet zavádějící.
Za Jackpota musím konstatovat, že se máme moc dobře, dle gramáže, až moc dobře. Zdraví se nás drží, k lékaři chodíme naštěstí jen na pravidelné kontroly. Naposledy u veta dostal Jacpot doporučení na snížení krmné dávky, v reále to vyznělo tak, že máme snížit krmné dávky oba. Musíme na tom zapracovat, Jackpot 8,20 kg a Maminečka taky není muší váha.
Ale zpět k začátku roku. Zimu jsme přežili i s nedostatkem sněhu, na Šumavě byl a krásné počasí k tomu. Jackpot byl na dovolené v hotelu obdivován vnučkami majitelky. Já chodím ...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 
