Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 127 z 1436. června 2016 | Autor: Lejduška
Jak jsem si našla domov
Na Dušičky v roce 2009 jsem si našla svůj domov. Byla jsem malinkaté koťátko, co by se vešlo do dlaně. Všude se to v té době hemžilo kočkami. V pelíšku odpočívala Pufi, ta byla ještě menší než já, tak jsem si vlezla k ní do pelíšku a začala sem ji mejt.
První se na mne přišel podívat Oliver a zkonstatoval, že s takovým mrnětem se nebude kamarádit. V tom přišel Kasperko a byla to láska na první pohled. Měl krásné medové oči a celou si mne očuchal.
Pufi byla opuštěné mourovaté koťátko, které spolu s bratrem porodila toulavá kočička do kompostu na zahradě. Měsíc se o ně starala a pak už nepřišla. Její bratr si sám našel adoptivní maminku, kterou sousedi nestihli včas vykastrovat a měla ...5. června 2016 | Autor: Oliver z Mokropes
Oliver na výletě...
Milí naši, tak jak začít?
Asi tím, jak to začalo... ve středu 04. 05. před desátou večer otevírám návštěvě a Oliver využije příležitosti - prchne na chodbu. To už tu ale bylo, čili se vydám za ním, abych ho v činžáku odchytil... to jsem ovšem netušil, že nějaký debil zablokoval otevřené dveře do ulice a poslední, co jsem z Olivera viděl, byla silueta mizející pod zaparkovanými auty. Ten večer jsem obcházel okolí do 04:00 ráno, volal ho a chrastil krabičkou s dobrotami. Další den jsem si vzal volno a zahájil pátrací akci... přes 130 letáků po širokém okolí, sociální sítě, veteriny, útulky, sdružení, měšťáci... dále pejskaři v okolí, popeláři, bezdomovci (za cigára), atd. atd. ... abych to ...3. června 2016 | Autor: Gafíček
Jsem teď králík
Jsem teď králík.
Jsem teď králík, ale prý jen dočasně, říká moje panička.
V pondělí mne operovali, tak prý nesmím skákat. Je to pěkná otrava, celou noc se válet v kleci a nesmět dělat lumpárny s kámou Čikynem. Teda né, že bych se jindy neválel, ale všeho moc škodí. A Vtěrka, ta zrádkyně dělá, že mne nezná! A taková to byla láska.
V pátek mne prý čeká další cesta do Prahy a z toho se mi ježí chlupy už teď (teda ty, co mi zbyly). Od minulé cesty mám na sobě podivnou síť a pod ní, představte si, žádné chlupy! Příšerně to škrtí a taky svědí. A když už mne vyndají konečně z té otravné klece, tak se mi smějí, že chodím jako baleťák.
Ale včera jsem je pěkně převezl, i když toho teď trochu ...20. května 2016 | Autor: Miki (5)
Jsem prý prevít!
Nazdar kočičáci, jak jsem zjistil, dlouho jsem si nic pořádného do deníčku nedrápl. Je nejvyšší čas to napravit :-).
Ono by vlastně ani pomalu nebylo co psát, protože se ze mě stal skoro vzorný kocour, kdyby si sousedi nad námi nepořídili na vánoce nového psa. Teda psa – štěně vlčáka, takové mrňavé. Přes zimu na nás s Fouskem jen zírala přes plot. To teda dělá furt, chodí nás i vyhlížet. Je docela i chytrá na to, že je to jen pes ;-). Ví, že když přijede panička autem, je značný předpoklad, že se objevíme my dva na druhé straně garáže. Sára se od naší paničky nechá podrbat a pak letí za garáž se podívat, kde jsme, a zírá, divizna jedna zvědavá. Teď o velký kus vyrostla a začala na nás ...25. dubna 2016 | Autor: Smudlinka
Boudičková Fionka
Dnes bych vám chtěla napsat o naší boudičkový Fionce.
Před 10 lety, kdy náš domeček ještě nestál, sousedka našla v igelitce na procházce dvě úplně malinká koťátka. Sama měla rotvajlera, tak je domů vzít nemohla. Ukecala souseda, ať si jedno koťátko nechá. Soused koupil pelíšek a mlíčko a koťátko umístil do dětského domečku na hraní. Po chvíli přišla Donka, 4letý zlatý retrívr, a vzala si koťátko do psí boudy. Sama byla rozbolavělá po operaci a kastraci, protože čekala štěňátka. Nevíme, jestli měla Donka psí mlíčko nebo jí prospívalo to z krabice, ale koťátko se krásně zakulatilo a rostlo do krásy.
Fionka vypadala jako z reklamy na Whiskas a její sestřička taky. Tu kamarádka odvezla ...21. dubna 2016 | Autor: Kurín
Náš příběh - díl sedmý: Kurín a já; nekončící léto v Ankaře; sváteční atmosféra a špatné zprávy z domova
Léto v Ankaře pokračovalo, teploty nad 30 stupňů, obloha bez mráčků, v obchodech stále aktuální letní kolekce. I pracovní tempo v nemocnici neubíralo na intenzitě, spíše naopak. Jak bylo předpovídáno, se svátky Kurban Bayram (Svátky obětování) nastal velký příval hotelových hostů. Nemocnice byla přeplněna k prasknutí. Situace byla dokonce tak vyhrocená, že i stálý obyvatel kocourek Umut byl nucen opustit své velké apartmá, aby bylo místo pro tři kočičáky, kterým odjeli páníčkové na svátky k příbuzným. Nejvíce situaci „odnesly“ kočky bez majitelů, které měly status připraveni k osvojení. Některé se přesunuly už do tak plných kotců v zahradním výběhu. I Kurín se tato situace dotkla. Nedalo se ...17. dubna 2016 | Autor: Dafné Blue Beetle
Jó, kočka, ta těžkej život má!
Hezkou neděli všem,
konečně jsem schopna drápnout sem pár řádků o těžkostech, které jsem poslední dny zažívala.
Jak už jsem sdělila minule, stala se ze mě velká holka (pardon, kočka) a tím pádem jsem obsluhám dvakrát po sobě velmi znepříjemnila dny a hlavně noci. Mluvili o nějaké kastraci, což jsem neměla tušení, o co jde. Měli jsme v kalendáři červeně napsáno Dafinka kastrace u dne 30. března a nic víc. Podezřelé mi mělo být už to, že jsem ráno toho dne měla schovanou misku s granulemi, nedostala jsem mlsotku a čekala na mě jen voda. Ale měla jsem jiné starosti, tak jsem si říkala, že určitě dostanu granulky v poledne. Jenže v poledne jsem místo oběda uviděla ve dveřích paničku, která mi ...28. března 2016 | Autor: Smudlinka
Deníček
Jsem moc ráda, že jsem si mohla založit svůj vlastní deníček a napsat něco o sobě.
Dnes jsem velká, kulatá, umazlená 5kg kočička, no, jen co mě někdo naštve, hned se proměním v lva. Mám hustý lví límec i zbarvení, takže ostatní moji chlupatí spolubydlící se musejí mít na pozoru, kromě Aladárka, kterýho miluju. Když jsem byla jen malé 40dkg koťátko, zlí lidi mne strčili do malý krabice a nechali mne tam samotnou. Kadila jsem tam pod sebe, celé bříško i zadeček se mi zapálil a udělala se krusta. V noci jsem krabici konečně pročůrala, s posledními silami jsem se z ní vyhrabala a začala hlasitě mňoukat a volat o pomoc.
Moje dvounohá poslala manžela, ať přeleze plot a zachrání mne. Byla ...28. března 2016 | Autor: Oreo
Jak jsem začal vystrkovat drápky
Nálepka hodného a klidného kocourka mě už pomalu přestávala bavit, tak jsem začal vystrkovat růžky, pardon, vlastně drápky, a začal testovat trpělivost dvounohých. Převážně tedy dvounohé, neboť mi můj člověčí vůdce smečky dopřával ten luxus mít ji neustále někde poblíž, a to prosím každodenně. Bral jsem to jako hrdé gesto k mému britskému původu.
To, že jsem kocour jak se patří, dokazuje také to, že jsem pomalu a jistě přestával žít já s dvounohými, ale naopak oni začali žít se mnou. Můj vybavený koutek bejváku se tak začal rapidně rozšiřovat do všech světových stran. Tu přibyly nějaké nové hračky, tam papírové krabice nebo prázdná plata od vajec. Škrabadlo s odpočívadlem jsem si ...24. března 2016 | Autor: Oreo
Zelenáč na obzoru
Co vám budu povídat, uplynulé dny byly vážně k zbláznění. Zážitků dost i pro kočku. To by mohl jeden mít i sto životů a stejně by to bylo málo. Nové zvuky, nové prostředí, noví dvounožci... jako onehdá!
To vám takhle jednou (po vydatné kuřecí snídani) odpočívám v pelíšku, pěkně zachumlaný do peřin, dopolední siesta svádí k lenošení, když v tom po mně hrábne ruka dvounohé a se slovy: tak pojď, ty pucliku, mě zavřela do přenosné kukaně. To se mi ale vůbec nelíbilo, tak jsem začal řvát na celé kolo. Dvounohá mě chlácholila, že se není čeho bát, že jde o mé dobro a já nevím co ještě. Přehlušil nás až zvuk motoru a já pochopil, že se někam jede. Zbystřil jsem. Že by výlet ve dvou? Nebo nákup ...22. března 2016 | Autor: Dafné Blue Beetle
Volání přírody
Milí kočičáci,
tak prý na mě přišlo jaro a dokonce dřív, než to kalendářní. Panička mi oznámila, že jsem se začala mrouskat a že teď jsem velká holka. Samotná jsem z té změny byla dost vykulená, protože jsem nevěděla, co se děje. Nechtěla jsem si hrát, nechtěla jsem papat, nechtěla jsem spát, nechtěla jsem se dívat z okna, nechtěla jsem škrabat na škrabadle, chtěla jsem prostě stále řvát.
Přes den se to prý se mnou dalo vydržet, ale aby si tu změnu naplno užili i páníčci a půlka paneláku, nejhlučnější jsem byla v noci. Běda, jak byla tma a obsluhy zalehly do peřin. Už jsem stála uprostřed pokoje a vřískala a vřískala. Třeba čtyřicet minut v kuse, pak jsem jim dala pět minut pauzičku a ...22. března 2016 | Autor: Míša (6)
Filipka a Čertík
Milí kočičáci,
slíbila jsem, až budu vědět něco o Filipce, dám vědět. Filipka se zabydlela velice rychle a má se asi i líp, protože je mazlená dvěma páníčkama, které si omotala kolem packy. Venku i doma má svá místečka, ví, na které okno skočit, aby mohla domů. Doma obsadila páníčkovo křeslo, tam se vyvaluje, páníček má smůlu, ale neprotestuje. Prý jen do ložnice nebude chodit, ale samozřejmě je tam také. Nejlepší je, když si lehne k jednomu, druhý žárlí, že není u něj, tak to je asi docela zábava. Určitě má péči, jakou potřebuje, je spokojená a milovaná, a to je to nejdůležitější. Jen mně se stýská, když přijedu na chaloupku a ona nikde, nepřiběhne, ale to se nedá nic dělat, takhle je jí ...12. března 2016 | Autor: Oreo
Milý deníčku...
Víte, ono správně vychovat a vypustit do světa lidské mládě, připravené objevovat vlastní hranice a chránit si je pořádně zaťatými drápky, není jednoduché, natož pak to kočičí, jako jsem já. Když vás navíc svazují jistá společenská postavení, platná a neměnná po staletí, situace je o to horší. Zažitých rituálů se držíte jako čert kříže a slovo kompromis znáte jen z televizních obrazovek. Takhle srozumitelně jsem to vysvětlil i mým dvounožcům. A každodenní lekce začaly býti ku prospěchu. Samozřejmě tomu mému, pohodlí především! Takže... Když zamňoukám u prázdné misky, chci nášup navíc. A ohřát, prosím! Když křiknu u nohou dvounožce, chci pomazlit. Když se převalím na záda, chci pošimrat na ...10. března 2016 | Autor: Oreo
Seznámení
Ahoj dvounožci,
děkuji za přitlapkování a vítám vás ve svém světě. Konečně jsem se odhodlal představit se. Jmenuji se Oreo a světlo světa jsem poprvé spatřil 3. ledna, spolu se svými osmi sourozenci. Jelikož se nás narodilo opravdu požehnaně, jsem hodně maličký. Má kočičí máma na nás všechny nestačila, tak jsem ke své člověčí rodině putoval o trochu dřív. Ale o to víc statečně a zvídavě. Když jsem je poprvé uviděl, jeden s vousy, druhá v dlouhých šatech, kolem nich skákali dva divně pištící tvorové, hned jsem zbystřil. Sklonili se nade mnou a začali šišlat. Vůbec jsem jim nerozuměl. Mumlali něco o tom, že jsem malý jako myš. Teda já se picnu, taková drzost, přirovnávat mě k hlodavcům, k ...7. března 2016 | Autor: Honza Uličník
Max čůral krev
Max se mi nelíbil již delší dobu. Posedával, nereagoval na výzvu Honzíka k hraní si. Už jsem se s ním chystal jít na veterinu, ale pořád jsem odkládal. Mohlo to být nějaké kočičí murousení, co já vím. Až se stalo, že jsem přišel domů a přivítal mi jenom Honza. Už to bylo divné. Šel jsem tedy na výzvědy do bytu. Max byl v poloze jako čůrání a drápky vytasené. Odmítal se hnout. Jenom mňoukal. Krve se mi nedořezal. Mluvil jsem na Maxíka, ale nic. Jenom smutné oči, které hledaly pomoc. Když se snažil v podřepu popojít, našel jsem pod ním krev. Zamrazilo mi v zádech a zároveň polil studený pot a bylo mi horko. Divná kombinace, že. Popadl jsem Maxíka, vsunul ho do přepravky a vydal se s ním na ...7. března 2016 | Autor: Míša (6)
Čertík
Dobrý den, kočičáci. Jak jistě většina z vás ví, kocourek Čertík po zemřelé paničce se odstěhoval do Prahy na Palmovku. Jenže byl nešťastný, takže se musel vrátit zpátky domů. Žrádýlko má, vypadá spokojeně, zase asi tak moc hlazení a mazlení nepotřebuje jako Filipka. V sobotu jsem ho měla dost dlouho v náručí, otíral se čumáčkem o bradu, ale pak zmizel a celou neděli jsem ho neviděla. Asi mu to stačí, je to takový samorost. Myslela jsem to s ním dobře, ale nepovedlo se. Teprve teď zjišťuji, jak je každá kočička individualista. Ono se řekne - kočka. S Filipkou problém nebyl, ta strašně potřebovala mazlení, snad 24 hodin denně, u Čerta jsem tušila, že to nebude jednoduché, aby si někde zvykl, ...1. března 2016 | Autor: Tallica - Erica Mon Chéri
Mé 2. narozeniny
Tak, a je to tady! Dnes je 01. března 2016 a mně jsou krásné dva kočičí roky.
Hned brzy ráno jsem chtěla paničku vytáhnout z postele, abychom si trochu pohrály na šelmu a ubohou kořist. Každému je snad jasné, že já jsem pravá lítá šelma, zatím co ruka paničky je ona ubohá kořist, kterou drápama, zubama kolikrát peru až do krve... moc se jí to nelíbí, ale né, že by mě to zajímalo.
Ona se ale jen otočila a spala dál... FAJN. Tak jsem si řekla, že se půjdu podívat ven. V okně jsem se ale zarazila se šíleným údivem, co se to venku stalo... SNÍH... no fuj. I tak jsem se ale rozhodla, že je zapotřebí jít očíhnout alespoň kousek mého teritoria. Cestou jsem potkala kámošku z baráku Smokie, tak ...29. února 2016 | Autor: Dafné Blue Beetle
Můj noční život...
Hezký večer všem, zdraví Dafné.
Nevím, co se přesně děje, ale prý jsem v pubertě. Mí páníčci říkají, že mám jasné příznaky. Tak třeba mazlení - ne, že bych byla dřív extra mazlící typ, ale poslední dny dávám všem doma najevo, že mě jejich projevy přízně obtěžují. Pak taky chodím po bytě a jen tak si mňoukám... Nic mi není, ale mňoukám často, mňoukám ráda. Když si chtějí hrát, tak mě to baví chviličku, když si mě nevšímají, hlasitě protestuju. Nejlepší je to večer. Jak se všude zhasne světlo, vyčkám, a pak to začne. Sedím na prahu ložnice a chci si povídat. Když neslyším odezvu, klepu na dveře. U dospělých to není zábava, ti mi nechávají dveře otevřené pořád, ale u nejmladšího dvounožce... ...24. února 2016 | Autor: Mafia (2)
Zoznam škôd č. 2
Súpis:
- jedna babkina zubná protéza
- kúsok odlúpenej dyhy na obývacej stene
- jeden rozbitý pohár
- trolin poškriabaná telka
- pár nových škrabancov na sedačke
- prasknuté digitálne hodiny
Pekný dník... gazdiná povedala, že zapisovať, že mi to všetko neskôr zráta aj s úrokami... som teda zvedavá, ako.
Nejak sa mi podarilo vyskočiť v babkinej izbe na poličku v stene a tam horor nad horor... šklabilo sa to na mňa z akvária, cerilo zuby, tak som tomu dala po frňáku... teda pumu do zubov... ako som ja nešťastná mala vedieť, že sa to prevráti a vypláva to rovno na mňa... normálne ma to ohrozilo na živote... tak som do toho ešte švacla, nech to neokrivie, a odkráčalo to z poličky na ...19. února 2016 | Autor: Kurín
Náš příběh – díl šestý: Kurin a já; slunečné dny v Ankaře; znovusbližování s ďáblikem jménem Kurin; mnoho práce a mnoho emocí
Druhý den v Ankaře jsem byla znovu přivítaná pálícím sluncem na blankytné obloze. Má cesta do nemocnice začínala před osmou a už v této hodině se teplota šplhala přes 30 stupňů Celsia. Byla to nádhera, i když místo moře mě čekalo spíše moře práce. Po jízdě metrem a autobusem rychlá zastávka v minimarketu a už jen pár kroků do nemocnice a ke Kurin. První pracovní den mě ještě čekalo zdržení v podobě hledání pracovního mundůru, a pak už nestálo nic v cestě tomu, abych byla s mou kníratou kráskou. Tím, že i celý následující měsíc budu jezdit do nemocnice hned na začátek pracovní směny, budu moct Kurin dávat i snídani. Každý den uvidí první právě mě a já pro ni nebudu mít jen obyčejné suché ...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 