Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 131 z 14327. března 2017 | Autor: Míša (6)
Neúspěšný transport kocourů
Milí modrokocouřáci,
všem, kteří nám drželi v sobotu packy a palce, abychom zvládli kocouří přepravu v tašce na kolečkách, moc děkuji, ale transport se nepovedl.
Do tašky jsem nejprve nacpala Míšu, a to docela bez problémů. Pak jsem šla pro Čertíka, který se rozvaloval na gauči, a když jsem se k němu přiblížila, přikrčil se, nasadil vyděšený až nepříčetný výraz, jaký míval dřív, a vystřelil. Honili jsme se asi 10 minut po celém bytě, z jednoho pokoje do druhého, do kuchyně, do haly. Párkrát jsem ho málem měla, ale vždycky se mi vysmekl. Ve finále se zašil za skříň s televizí, kam občas zaleze, když luxuji, a tam prostě nemohu. (Příště musím pokoj zavřít.) To bych musela stěhovat. I kdyby, ...20. března 2017 | Autor: Miou
Jak jsem upevnila postavení vůdce smečky
Miouk ve spolek.
Nutno konstatovat, že již od doby, kdy jsem tlapičku vetkla do nynějšího společného bydliště, svou DNŽ systematicky vedu k tomu, kdo bude v naší domácnosti ten nejdůležitější, nejnepostradatelnější a absolutní vůdce smečky a kdo mi smí sloužit, obskakovat mě a vůbec činit, co mi na fouskách u čumáčku vidí. Nicméně, obsluha moje jedna, má stále ještě tendenci žbrblat, odmlouvat, a občas se dokonce domnívá, že by v některých rozhodnutích měla mít navrch. Je s ní tedy v tomto směru celkem velká lopota, ale naštěstí již došlo k významnému posunu v upevnění mého postavení – tož to bylo tak:
Jednoho dne přišla DNŽ z práce domů a namísto toho, aby rovnou vykvačila nahoru, ...14. března 2017 | Autor: Miou
Jak jsem byla dvounožkou trápená celých třináct dnů
Miouk ve spolek.
Jak už jsem v minulém deníčku popisovala, byla jsem jednoho dne zákeřně lapena a odvlečena ke kočičí doktor za účelem eliminace rozmnožování. Sice jsem dodnes moc nepochopila, o co vlastně jako šlo, protože nevím, proč bych nám domů měla pořizovat nějaké jiné kočky, když už takhle má dvounožka co dělat, aby uspokojila všechny požadavky jediné a nejdokonalejší osobnosti – tedy té mojí – nicméně je pravda, že nastalo určité období, kdy jsem měla jakési podivné puzení, ze kterého byla DNŽ značně rozhozená, a namísto spořádaného poddanství se chovala podivně zmateně.
Když jsem se tedy onoho ošklivého dne na bíloplášťovitém území vzbudila, byla jsem celičká omotaná těma ...14. března 2017 | Autor: Míša (6)
Kočičí taška
Milí kočičáci, musím se s vámi podělit o vážně dost velké starosti s Čertíkem a poprosit o radu.
Jak víte, koupila jsem jim tašku na kolečkách v dobré víře, že takhle budeme všichni tři cestovat na chaloupku. Z Čertíka se stal "závislák" na mně, což jsem opravdu nečekala. Opakuji se, ale byl to tak strašně vyplašený kocour, který se každého bál. Ještě před rokem, když jsem mu dávala kapsičku, musela jsem buď zmizet nebo odejít hodně daleko, aby se odvážil k mističce. Aby nezmrzl, vzala jsem ho na zimu do Prahy s tím, že na jaře ho odvezu zpátky. Loni někdy v létě se odvážil vkročit do chaloupky a od té doby tam byl jako doma, věčně na klíně nebo v posteli, ale to jsem přikládala ...11. března 2017 | Autor: Honza Uličník
Jak jsem se ztratil
My, kocouři z druhého patra, jsme se rozhodli, že budeme detektivové. A to hlavně v našem domě. Je potřeba zde vyšetřit mnoho kriminálních případů. Tak například zmizení všech kytek z domu. Na každém patře byla kytka, nebo i několik kytek. Na našem patře a o patro výš byla kočičí tráva pro nás kocoury, co v domě bydlíme. Zmizely záhadně jedné noci. Podezřelí jsou všichni. I Jirka. Dnes je Jirka doma, tak se rozhodl uklidit nějaké krabice do sklepa. Náš sklep, to není jenom ten volně přístupný, kam občas s Maxem chodíme. Jsou tam takové velké dveře, které se zamykají, a za nimi jsou schody dolů a několik uliček. Sklep je obrovský a údajně vede až pod kostel, na který koukáme doma z okna. Na ...7. března 2017 | Autor: Lejduška
Ako som vystrašila návštevu
Dnes k nám prišla spať Adinka. Večer sme ju chceli trocha pobuzerovať, a tak sa tá naša hra začína.
Ozvalo sa ťapkanie. Smudla sedí pri dverách, aby donútila dvojnožkyňu zažať svetlo. Presne tak sa aj stalo. Smudla bola so sebou spokojná, a tak odťapkala šťastnejšie ako priťapkala.
Presne rovnako urobil aj Aladar. Lenže chcel pohladkať. Stalo sa to, čo aj so Smudlou. Dosiahol, čo chcel, a odišiel.
Zrazu zasa: „Ťapi, ťapi,“ ale tento krát nikto nikde. Dvojnohá si ma nevšimla. Spinkala som sladučko na Tomiho kresle až do rána. A teraz nastane ten bubu momentík... neviete sa dočkať? Okamžite vám to porozprávam. Bolo to tak, no ona sa zobudila, sadla na posteľ, aby sa ponaťahovala... už ...3. března 2017 | Autor: Miou
Jak jsem byla eliminovaná
Miouk ve spolek.
Tak jsem si vám tak chodila po bytě a hláskem svým kočičím prozpěvovala: „Jsem kočka, jsem kočka, jsem kočka, a dávám to najevo všem, zdalipak kdosi kdes počká, až půjdu v sobotu ven.“ Tak pravda, trošku mi můj kočkohlásek lítal z tenoru do basu a zpět, ale vážně je to důvod, aby po mě DNŽ házela pískací myší s tím, že radši ať vřeští ta myš než já?!? Já se jí tady snažím vzdělat v oboru milostných sonetů a ona takhle. No, dvounožko, hluboce jsi mě urazila a já si půjdu stěžovat Mikouškovi, protože on mě určitě pochopí, po čumáčku oblízne a v náručí ukonejší. A Davídek bude určitě taky moc rád utěšovat. Jak jakože nikam? Jak jakože před návštěvou jakéhokoli kocoura bude ...26. února 2017 | Autor: Drakula Mourek
Hokus pokus
Ahoj kamarádi,
moc často to nedělám, ale jdu si k vám dneska postěžovat... Nevím, jak u vás, ale u nás to poslední dny vypadá tak, že se jaro snaží pomalu zavítat do našich končin, aspoň v čumáčku ho cítím a kožich pomalu taky shazuju, aby mi pak nebylo zas moc teplo, to se ví... A tak se holka rozhodla, když je venku tak hezky, že dá jako zase prát povlečení z mých, upozorňuju MÝCH peřin, ve kterých jsem si za poslední dobu pracně udělal ďůlek přesně na svoje krásně vypracovaný zádíčka, pupík a tak... Takže jak jsem se toho domákl, zaujal jsem pozici spícího koťátka a jí tak nezbylo nic jinýho, než to vzdát a odložit (doufám na neurčito). Každopádně jsem doufal, že to byl dnešní jediný ...26. února 2017 | Autor: Snowie
Pořídit si čičinu není vůbec jednoduché
Jako malá jsem mohla mít tak maximálně jednoho malinkatého opuštěného křečíka v kleci. Však hned, jak to šlo, jsem si začala doma tvořit zoo :-) prvním členem byla ovšem kočka... později jsem přidala pár dalších přátel. Vždy jsem si brala kočičindy od různých lidí přes internet, ale nedávno jsem se rozhodla, že si pořídím něco speciálního. Nového člena naší tlupy, kterého si vyberu nejenom podle vzhledu, ale hlavně podle jeho předpokládaného charakteru. Strašně dlouho jsem snila o Bengálské kočce (hlavně kvůli jejímu exotickému vzhledu), ale po přečtení mnoha diskuzí jsem se usnesla, že chci asi něco trochu jiného... něco, co se se mnou bude celý den mazlit, společníka nejenom ke hře, ale ...25. února 2017 | Autor: Aladarko
Ako som sadil šantu
Som veľmi pracovitý kocúrik, rád pomáham, hlavne v záhradke. Veľmi som sa potešil, keď dvojnohá doniesla kvetináče... Za chvíľku už do nich sypala zeminu. Hneď som pribehol pomáhať. Videl som ako zeminu prehrabáva rukami, tak som sa zapojil.
Za chvíľku odišla venčiť Elinku, tak som sa pridal tak, že polovica obsahu sa ocitla na zemi. Dvojnohá sa vrátila so semienkami, no zemina sa jej zdala nejaká mokrá. Ovoňala a začala nám nadávať do čuníkov. Aj sa vyhrážala, že nám tu šantu nezasadí. Všetci sme zatĺkali a nikto nikoho nezradil. Zemina putovala na kompost, kvetináč umyla a začala odznova. Konečne nám vysvetlila, že hnedá škatuľa nie je nový záchodík. Mohla to urobiť už ráno, bolo by ...19. února 2017 | Autor: Jony
Ako ma moja láska vyhodila z lože
Všetci, čo čítali môj deníček dobre vedia, že moja láska je len jedna. Spolu sa hrajeme, umývame a spinkáme, vlastne všetko v minulom čase. Moja láska je krásna. Má veľké guľaté oči, dlhé nohy a vôbec mi nevadí, že je to mačkopes. Asi 3 dni Elinka celé preplakala. Dvojnohá ukradla našu veľkú mäkkú huňatú deku, akože vyprať. Elinka s plačom začala sťahovať zvyšné deky a s hlasitým štekotom nás všetkých vyháňať zo sedačky. Za 2 dni deku dostala naspäť, no ani mňa už do nej nepustila. Urobila si z nej peliešok, navláčila si tam umelého potkana a dve myšky z Ikei, čo jej Zuzka doniesla minulý týždeň z Bratislavy. Myslím, že jej začalo hrabať. Myslí si, že sú to jej ozajstné šteniatka, ktoré musí ...18. února 2017 | Autor: Honza Uličník
Myšlenky před spaním
My, kocouři z druhého patra, když jsme včera večer uléhali, jsme si říkali, jestli existuje kočičí nebe. Domovní kocour Láďa tvrdil, že ano. A on to musí vědět, protože mu je šest let.
Přemýšlel jsem taky, jestli se může dvounožec dostat za kočkama do nebe, nebo je to nebe jenom pro kočky. Max říkal, že bysme ho měli vzít na milost a propašovat ho tam. Já nevím. Pravda je ta, že jsme, což asi už víte, málem o Silvestra skončili na ulici. Jenom připomenu, že ta dvounožka, co si Jirka před Silvestrem přivedl domů, nás kocoury chtěla vystěhovat. Dopadlo to pro nás ale dobře a Jirka vystěhoval dvounožku. To bylo těsně po té krásné události, když se jí Max vyčůral do bot. Jirka potom z toho ...14. února 2017 | Autor: Pan Ličoun
Mučení zvané odblešování
Takže, dneska jsem o napsání deníčku poprosil dvounožku, protože se zatím musím drbat na zahradě.
Začalo to tak, že jsme se s kočičákama váleli na posteli, a v tom jsem si všimla, že na Bublíčkově kožichu jsou jakési bílé ďubky. Má vši, zděsila jsem se. Začala jsem Bublíčkovi prohrabávat srst a zahlédla jsem ji, malý zrzavý zadeček. Než jsem ho ovšem stihla čapnout, ztratil se v moři chlupů.
Když jsme se ocitli v ordinaci u veta, tak na mě kývl, abych mu, jako obvykle řekla, jaký mám "obrovský problém". (Já k němu totiž většinou chodím i s naprostýma drobnostma, takže už se nijak neznepokojuje.) Když jsem mu ale řekla, že mají vši, tak se pousmál, což znepokojilo mě. Vstal od stolu (to ...7. února 2017 | Autor: Miou
Jak těžká jsou Miouší rána.
Miouk ve spolek. Dnes vám, moji drazí, popíšu, co práce mám s tou mojí dvounožkou živitelkou po ránu.
Tak jak to u nás chodí: V 5.00 hod. začne hrát rádio. Toto mě vzbudí a nastartuje ke každodenní ranní činnosti, která započne tím, že pokud v ten moment DNŽ chrní na boku, tak do ní žďuchám tak dlouho, až se překulí na záda - toto není příliš těžká činnost, neb je v ní vycvičena už od mé předchůdkyně, která se občas v noci dožadovala toho, že jí bude ležet na hrudi – asi jí dělal dobře tlukot dvounožčina srdíčka. Vyškrábu se tedy dvounožce na hrudník a počnu provádět ranní hygienu. Dovolím si poznamenat, že za vskutku vhodné opěrné body pokládám nos či oko své živitelky.
Když se celá ...6. února 2017 | Autor: Aladarko
Ako som zachránil vtáčika
Sedeli sme dnes v našom vonkajšom domácom kine s dvojnohou, ja v peliešku. Krásne nám svietilo slniečko, tak sme všetci podriemkávali a poočku sledovali predstavenie. Hercov bolo dosť. Vrabci, sýkorky, datel si veselo vyďobávali z krmítiek. Máme ich 3. Drevenú vtáčiu búdku, tá je na jabĺčka a orechy. Krmítko na slnečnicu a smiešnu guľu v sieťke, s ktorou sa večerami hraje Jony.
Zrazu sa rozhostilo podozrivé ticho a pri krmítku zostal len jeden nepozorný vrabec. Bodka na oblohe, čo to ticho spôsobila, sa zrazu spustila strmhlav dolu a schmatla vrabca. Som lovec, no viem, že vtáčiky sa nelovia. Vyštartoval som rýchlosťou blesku zachrániť kričiaceho vrabca. Za mnou bežali Jony, Eli, Smudli a ...4. února 2017 | Autor: Bublík
Můj dosavadní život, mými slovy
Narodil jsem se v Jimlíně u Loun, u paničky, která se o mě mě moc špatně starala. Byl jsem jedna velká bleší dálnice a bydlel jsem se svými dvěma brášky a jednou sestřičkou v malé krabici od bot, v kůlně, daleko od lidí, kterých jsem se kvůli tomu bál, moje dvounožka říká, že jsem nebyl vůbec socializovaný. Bylo mi v té smradlavé krabici od bot se sourozenci dobře. Sestřičku si pak ale oblíbila babička, tak jsme v té krabici, která představovala můj domov, zůstali s bráškama sami, byli jsme kámoši, ale mně bylo moc horko, motala se mi hlava a vůbec jsem neměl chuť k jídlu, ale to nikoho nezajímalo. Bráškové mi všechno snědli a já byl čím dál slabší, potom jednou přišla ta nezodpovědná ...31. ledna 2017 | Autor: Miou
Jak moje DNŽ na tento web přišla a jak já jsem se následkem toho zamilovala.
To vám tahle ta moje dvounožka jednou brouzdala po netu a nejspíš se snažila dozvědět něco o tom, jakou mají povahu britské kočičky, protože vete jí sdělila, že sošnou postavičkou a délkou kožíšku sice vypadám jako mainka, ale barvu a hlavně povahu mám zjevně britskou, a při tom brouzdání narazila na webové stránky s názvem Modrý kocouř.cz.
Zprvu jí zaujalo, jak je tento web hezky graficky zpracovaný, kolik má pododdílů, a hlavně že tam jsou různé rady, návody a doporučení ohledně nás kočiček, a že správce toho webu si na něm zjevně dává moc záležet, protože do něj vkládá i informace z různých statistik, průzkumů a mnoho dalších nejen zajímavých, ale i poučných věcí. Tak začala tento web ...27. ledna 2017 | Autor: Miki (5)
Kdo nám leze na zahradu
Od té doby, co jsme se loni na velikonoce venku hrozně poprali a co pak následně panička zjistila, že nám na zahradu chodí kuna, máme zákaz nočního vycházení. Z počátku se nám to moc nelíbilo, ale zvyknout se dá na všechno.
Dnes deníček výjimečně nebude o tom, co jsme kde provedli, ale co nám provedla návštěvnice naší zahrady - kuna, které panička říká Žofka. Kluk jí párkrát v noci viděl, i když poprvé si myslel, že je to Fousek, ale když po něm blejskla očima a zapanáčkovala, došlo mu, že to Fousek fakt není:-). Žofka u nás nebydlí, pouze k nám dochází. Nechává nám tu na zahradě své „poklady“. Na rozdíl od sousedů nemůžeme říct, že by u nás škodila. I když, jak se to vezme... ...24. ledna 2017 | Autor: Miou
Jak jsem byla u chůváků na dovolené.
Miouk ve spolek.
Tak dneska vám mí drazí zdejší kocouři a kočičandy předestřu, jak dvounožci chůváci s dvounožkou živitelkou, vzájemně přeposílanými zprávami, zhodnotili můj lázeňský pobyt.
Jak už jsem v předešlém deníčku zmiňovala, nenadále jsem svou dvounožku živitelku adoptovala dřív, než to ona očekávala, a ona měla už na září drze nejen naplánovanou, ale i uhrazenou dovolenou. Sice o přišetřené kapesné skoro úplně přišla vzhledem k odevzdání jeho podstatné části veterinářce za účelem pokusu o vyléčení mé předchůdkyně z nějaké záhadné nemoci, která jí přepadla (najednou začala strašně hubnout, tak jí odvlekla na vete s tím, že má asi nějaké žaludeční potíže, jenže vete přišla na ...21. ledna 2017 | Autor: Miki (5)
Proč se s Fouskem snažíme být hodní
O štěkalovi, žijícím v zahradě nad námi, jsem vám už psal. Pro ty, kdo deníček nečetli, tak štěkal je asi roční fena německého ovčáka a jmenuje se Sára.
Přiznám se, že jsme se jí s Fousou něco nazlobili, když ji v prosinci 2015 přinesli a byla nám představena. Oproti její předchůdkyni tahle startovala od štěněte na první našlápnutí, a tak jsme ji o to víc společnými tlapkami provokovali u plotu, lezli jí do jejich zahrady, sedávali si na silnici před jejich brankou a pošklebovali jsme se, že my za plot můžeme a ona ne.
Trochu se vrátím do loňského léta, kdy její páníčci odjeli na dovolenou a naše panička se nabídla, že si s ní bude chodit hrát, aby jí nebylo smutno. Jídlo jí obstaral ...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 