Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 129 z 14325. října 2016 | Autor: Jony
Ako sa moja obsluha stala strigou na Halloween
Bolo to pred 9 rokmi, keď Zuzanka doniesla domov prvého kocúrika, ktorý sa na mňa veľmi podobal. Bol taký istý zbojník ako ja. My prúžkovanci sme veľmi akční. Bol Halloween, keď sa spolubývajúca rozhodla dať Oliverka zaočkovať. O prepravke ani nepočula, tak zobrala prútený košík, navliekla na neho dierovaný sveter, sadli do žltej Feldy a mohli vyraziť.
V košíku bolo úplne ticho, tak spokojne došli na veterinu. V čakárni nebola ani jedna mačka, len v každom kúte sa triasol jeden veľký pes. V ordinácii dostali včeličku a pobrali sa domov. Spolubývajúca zabudla zviazať rukáv a tak z neho vyšiel malý šibal. Boli na štvorprúdovke v rýchlom pruhu v špičke, tak sa nedalo nič robiť. Veľkou snahou ...15. října 2016 | Autor: Kurín
Náš příběh – díl devátý: Kurín a já, poslední dny a poslední peníze, bitva na úřadech; přípravy na přesun do Prahy vrcholí!
Na začátku října začaly být večery i v Ankaře chladnější, v obchodních domech se objevily první podzimní kolekce, ale mně bylo čím dál tím víc horko. Finále bylo na spadnutí. Mohlo začít balení a loučení. Měla jsem v sobě spousty smíšených pocitů. Za pár týdnů v Ankaře jsem potkala více přátel a fajn lidí než za celý rok v Praze. Práce v nemocnici byla úžasná a já si konečně připadala užitečná a v zaměstnání šťastná. Jenže stačil jen jeden pohled na Kurín a já věděla, že je konečně čas jet domů.
Poslední foto Kurín v nemocnici, já a sestřička Cansu
Měsíce připravovaný přesun Kurín z Ankary do Prahy mohl naplno začít. Konečně jsme měly stanovené datum návštěvy na úřadech. Náš odlet byl ...8. října 2016 | Autor: Honza Uličník
Max zlobí víc než já
My, kocouři z druhého patra, jsme nedávno přišli na to, že ve sklepě je takový velký křeslo, myslím, že se tomu říká ušák, a na něm se velice dobře leží. I za ním. Přišel na to vlastně Max, protože někdo nechal otevřené dveře od sklepa. Věděl moc dobře, že tam nesmí. Ale lákalo ho to. Náš sklep, to jsou různé chodby, schody dolů a jinde nahoru, nějaké ty křižovatky. Jirka říká, že to jsou skoro malé katakomby. Jirka tam má pronajatou místnost, takovou komůrku, která má děravé dveře. Je tam uložené všechno možné, co už Jirka doma nepotřebuje, a je tam uložené i mnou ulomené škrabadlo. Tak tedy Maxík šel na kontrolu, vlezl za dveře a - něco tam je navíc. Křeslo, panečku. Hned si ho podrápal a ...7. října 2016 | Autor: Leo Ninno
Kdysi (květen 2013) jsme tu psali kočičí deníček
Takto se krmíme, já - LeoNinno a nalezeneček Tutunka1. října 2016 | Autor: Willard
O různých způsobech likvidace
Život se dvěma ženskýma je peklo. Pořád se o něčem dohadujou. Většinou má pravdu Elsa, ale dvounohá to nechce uznat. Přitom se hádají o kočičích věcech, kterým dvounohá vůbec nemůže rozumět. Elsa je z její naivity většinou úplně perplex. Jako tuhle v pátek.
"Kočičky nečůrají do postele!" sdělovala dvounohá Else důrazným hlasem. Koukala na ni přitom svrchu a měla vztyčenej ukazovák, což je u ní znamení přicházející zábavy. Elsa na ni hleděla vytřeštěnýma očima, protože nemohla věřit, že dvounohá je schopná ignorovat očividné důkazy. "Neeeeee?!" podivovala se hlasitě, zatímco dvounohá významně natřásala počůranou peřinou, kterou měla v levé ruce.
"Nečůraji! To ...30. září 2016 | Autor: Mikýsek (2)
Bude to Miki, jako ten robot!
Prý mám napsat, že Kačna nemá moc času. Stihne se jen kouknout a hned zase běží. Začátek školního roku a celé září je hektické. Ale bylo slíbeno napsat něco o jméně Mikýsek, tak tady to je.
Máte doma také malé dvounohé? Mikýsek si po příchodu našel místo ne na posteli, jako většina kočkovitých, co se vyskytují u lidí, ale na stolku vedle postele v pokojíčku u malých. Proč? Právě teď odtamtud přišel a prý to nepoví.
Ale to ještě neměl jméno a malí si přinesli od babičky starou knížku, komiks snad ze 60. let. A večer před čtením jsme se s Mikýskem každý den trochu přetahovali, vždycky ležel na komiksu. Čtete si rádi od koček vyhřáté knížky?
A tehdy to prý poprvé, večer v posteli, ...26. září 2016 | Autor: Míša (6)
Zase o Čertíkovi
Dobrý den,
jak asi víte, Čertík u mě na chaloupce zdomácněl. Měli jsme s Míšou týden dovolené a po zkušenosti, kdy se Čertík někam schoval, abych ho nedala na noc ven, tak prostě zůstal. Samozřejmě byl v posteli. Říkala jsem si, ať si kluci zvyknou, protože ten černoušek pojede na zimu do Prahy. Jeho panička přijela po 14 dnech, bydlet se tam do zimy nebude, to je jasné. Tak jsme si chvíli povídaly přes plot a já pořád čekala, že se na Čerta zeptá. A nic. Pak mi to nedalo a slušně jsem se zeptala, jestli by jí nevadilo, kdybych si ho vzala domů. Prý by jen byla ráda. Pozvala jsem ji k sobě domů, Čertík tam krásně spinkal na křesle, a zase nic. Žádné pohlazení, prostě naprostý nezájem. ...23. září 2016 | Autor: Mikýsek (2)
Jak jsem u nás zazvonil
Mikýsek říká, že prý to bylo takhle. Ozval se zvonek a za dveřmi byl Mikýsek. On se tak teda ještě nejmenoval, ale držel se tam v náruči sousedky.
„Ten váš kocourek k nám dneska zase skočil a má zraněnou packu, tak vám ho radši nesu,“ říkala sousedka. Mikýsek k tomu nic moc neříkal.
„My máme kocourka?“ vypadlo ze mě.
„No, vždycky skáče od vás,“ znejistěla sousedka.
Mikýsek se nechal předat a vrněl u toho. No a tak se dostal k nám. Zažil cestu s packou k veterináři - naštěstí to nebylo nic vážného a za pár dní se to zahojilo. Dneska už si na to Mikýsek prý ani nepamatuje, kdybysme mu to teď nepřipomněli.
A jméno Mikýsek? Prý to je na další deníček!18. září 2016 | Autor: Honza Uličník
A je po skřínkách. Ale tráva chutnala
My, kocouři z druhého patra, jsme přišli o skřínky na chodbě, které jsme tak milovali. Že je musí Jirka dát pryč řekla majitelka domu, protože té to řekli hasiči. Jirka říkal, že z toho taky nemá radost, ale poslechnout se musí.
Dnes přišel Jirka z výrobny peněz docela brzo. Již ve dvě hodiny, vypustil nás na chodbu a dal nám kočičí trávu, kterou koupil venku za ty peníze, které chodí vyrábět. Položil trávu na skřínku a řekl, že to je naposledy, co na skřínce sedíme, ať si to užijeme. A my si užívali. Tráva byla výborná.
Poté začal dávat skřínky pryč, vždy je pomocí výtahu někam odnesl, ani nevíme kam. Byl to smutný pohled, ach jo.
No a k večeři nám dal jenom granule, fakt nekecám, ...12. září 2016 | Autor: Honza Uličník
V baráku je nová kočka
My kocouři, co spolu žijeme ve druhém patře, jsme přišli na to, že máme v baráku další kočku. Z okna jsme kukali, jak se stěhují nový podnájemníci. A nesli kočičí přepravku, škrabadlo a mnoho dalších vymožeností, které kočka potřebuje k životu. Pánečku, to bude. Doufáme, že bude moci chodit ven. Max se začal natřásat a Láďa chodí v baráku pořád dokola, nevědíc, co vlastně chce. Láďa má s kočkami špatnou zkušenost. Prý jsou to bezcitné bytosti, které si nárokují vše. To nás trochu zarazilo, protože Jirka naopak říkal, že jí měl v náručí a je milá, osmiměsíční, ale zdůraznil, že by nás nevyměnil. A to prý ani mě. Prý ho štve, že čůrám před záchod, tak dostanu plenky. No jářku, jak se mohu před ...21. srpna 2016 | Autor: Honza Uličník
Dostali jsme dárek. Za to s Jirkou už nemňoukneme nikdy, podrazák
My kocouři z druhého patra jsme přišli na to, že spolu žijeme již dva roky. Tento týden to budou dva roky, co jsme se ocitli u Jirky. A Jirka taky říkal, že tento týden dostaneme dárek. Co to asi může být? Masová konzerva? Nové křeslo na škrábání? Nebo snad nové záclony na šplhání? Přemýšleli jsme celý týden. I domovní kocour Láďa přemýšlel, že prý nám možná koupí živou myš na chytání. „To by nebylo špatné,“ mňoukl Max a zamyslel se. Vypadal přesně tak, jak když začne snít o dálkách, koukaje přitom z okna nebo ze dveří. „Kluci, půjdu pro ten dárek až v sobotu, tak se těšte.“
Přišla sobota, Jirka poklidil, uvařil a vyrazil. Koukali jsme za ním z okna a čekali. Pořád jsme se dohadovali, co by ...10. srpna 2016 | Autor: Bublinka *z útulku*
Pooperační komplikace
Jak asi víte, Bublince v neděli praskl steh. Nejdřív jsem si myslela, že to je proto, že se nedá udržet a pořád někam skáče. Ovšem bylo to proto, že jí bříško začalo hnisat. Ráno už byla vidět malinkatá kapička hnisu, potřeli jsme to jodisolem. Ale odpoledne už bylo bříško nateklé a tekl z něj hnis. Na internetu jsme s tím neskutečně pomalým internetovým připojením na chatě, co nejrychleji to šlo, vyhledali nejbližší veterinární kliniku, kde mají otevřeno i v neděli. Ta je až ve Frýdku-Místku, jmenuje se je AlfaVet. Tak jsme se sbalili a vyjeli. V AlfaVetu mají rozdělené čekárny - jedna místnost pro kočky, jedna pro psy. Navíc i pořadová čísla jako např. v bance. Úložný prostor na kočičí ...6. srpna 2016 | Autor: Rozálie *z útulku*
Jak jsem byla venku
Ahoj, já jsem Rozálie a chci se s vámi podělit o to, jak jsem včera byla na procházce. Ležela jsem si takhle na křesle a najednou přišli dvounožci a povídají: „Rozaličko, potřebovala bys trochu zhubnout, a tak by neuškodilo, kdybys na chvilku šla ven.“ Pomyslela jsem si, no toto, říkat o mně, že potřebuju zhubnout! Ale hned mě lapli a nasadili mi šraky. Potom mě vzali do náruče a šlo se ven. Tam mě postavili na zem, ale jelo zrovna kolem auto a já se strašně bála! Tak jsem, znovu v náručí, vyrazila k lesu. Ale ejhle! Na kraji lesa je kurník a v něm ti hrůzní tvorové: slepice! Když začaly kvokat, honem jsem utíkala pryč. Došla jsem do lesa a tam už jsem se moc nebála a celkem svižně jsem si ...3. srpna 2016 | Autor: Bublinka *z útulku*
Tak prý jsem jako kněžna!
Včera bylo ráno jako každé jiné. Ovšem do té doby, než mě v šest hodin ráno zavřeli do pokoje bez jídla a pití. Po třech hodinách už jsem měla velkou žízeň a mňaučela jsem u dveří, ale dvounožci mi jenom vysvětlovali, že to musí být. Nechápala jsem, proč. Potom mě najednou dali do přepravky a jeli jsme s Jackym a Rozou autem. Moc jsem se bála, kam to zase jedeme. Potom jsme zastavili a dvounožci mě vytáhli a donesli k mé noční můře: k veterináři! Tam mě vytáhli z přepravky a já jsem pochopitelně naříkala. Potom mi veterinář něco píchnul a já jsem začala usínat. Těsně, než jsem usnula, jsem slyšela, jak se baví o inhalační narkóze. Potom jsem se pomalu probouzela a vyzvracela jsem se. Vůbec ...30. července 2016 | Autor: Rozálie *z útulku*
Takový "malý" kočičí stresík (dnes z pohledu Annie)
Jak asi víte, v neděli jsme přijeli na naši chatu. A jak asi také víte, dnes, 30. 7. má také Rozali přineseniny. Ráno jsme se probudili, zašla jsem vyvenčit Jackyho a potom jsme rozdali jídlo. Jediný, kdo nepřišel, byla Rozali. Tak jsme si řekli, že za chvíli vyleze. Po hodině jsme ji začli usilovně hledat, ale marně. Po třech hodinách hledání jsme to vzdali a přemýšleli, kde by tak mohla být. Potom jsme se znovu pustili do hledání, všechno jsme prošli dvakrát, ale nic. V hlavě už se mi začaly přehrávat ty nejhorší věci, jakože že zapadla a nemůže vylézt, a nedejbože, že mi utekla, když jsem, venčila psa. Už jsem brečela, byla jsem na vrcholu stresu, dokonce jsme měli i pocit, že někdo ...29. července 2016 | Autor: Gafíček
Kočky žárlí. A jak!
Žárlí a jak! Gafíčka mám deset let a tři roky byl jedináček. Potom se z venku vetřela Vtěrka. Je chytrá. Nepoužívá jeho pelech, a když dostala svůj a Gafíček si do něj hned vlezl, šla mu opět z cesty. Co je zvláštní, že stejně jako já jsem si dávala pozor, abych Vtěrku nemazlila před Gafíčkem (a to stále trvá), tak Gafíček dlouho dělal, že ho vůbec nezajímá, ale ráno jsem je skoro pokaždé našla zamotané do sebe :-) Před dvěma lety přišel Čikyn. Těžké tornádo! Co je Gafíčka, musí být i jeho. Gafík ale nesl jeho příchod lépe než Vtěrky. Byl to prcek, o kterého se Gafin najednou staral, a hlavně kluk, co s ním dělá lumpárny, a že ty jdou Čikynovi opravdu dobře! Říká se, že jsou kočky tiché. ...29. července 2016 | Autor: Fluffy Jack
KRPOŠ!
Mňauvajs kožešiny,
Až totkáj som sa vzpamatoval z tééého šoku, co mě krasotinka připravila!!! Ja ju fakt zadrhněm. Tož totok jej snáď už nikdy neodpustííím!!! Jak mě mohla takto zradit? Jak mně to mohla udělat??? Však to nemože totoook!!!
Představte si, ONA si dom dovlekla DĚCKO!!! Ale kdyby dvojnohé, tož to by mňa potěšilo, bo dětičky rády hladijó kočičí kožuštěky, ale ta opica blchavá došla s PSISKEM!!!
Taký zasran krpatýýýý!!! Ho téééž nenávidííím! A ONA sa s ním furt miliskuje. Sedím na stole a sleduju jích, jak sa v pelechu furt obtůlajů, a ON sa z něj može potento od hlavy až po té jeho čongále vychrtlé!!! A když neni s ňou v pelechu, tak zas cupuje myši na zemi. A JÁÁÁÁÁ??? ...25. července 2016 | Autor: Aladarko
Ako som chytil myš
Dnes mám 4 roky a chcem sa vám pochváliť, ako som chytil myš. Ráno sme vyšli s obsluhou na záhradku a ja som hneď zabočil k svojej obľúbenej diere vo fazuli. Všetci sa rozvalili na svojich kreslách s novými vankúšikmi, len ja som cítil, že dnes sa to podarí. A naozaj vykukla, hneď som ju čapol za krk a odniesol ukázať ostatným. Zbehli sa všetci okolo mňa, dokonca aj búdičková Fionka. Myšku som niekoľkokrát pustil a znovu chytil. Všetci len závistlivo čumeli. Najviac Jony a Smudli. Lejduška je lovec, no aj tá čumela. Nakoniec som ju pustil. Chvíľku pišťala pod kríkom, kým ju nenašiel Jony. Spolubývajúca sa na mňa zlostila, že som tú myšku trápil, no ja som ju chcel len trošku potrénovať.21. července 2016 | Autor: Honza Uličník
Pohádka pro kluky
Ležel jsem s klukama v posteli. Venku se stmívalo a měsíc vykukujíc vydával tóny chladné noci. Honzík se přitulil a podržel si mojí pravou ruku. Max se přitulil k hlavě a packu si položil na mou tvář. Oba vrněli. Vyprávěl jsem jim krátký příběh, který jsem někde kdysi četl. Jestli chcete, poslechněte si taky.
Na střeše u komína seděla kočka Stračena, dívala se na měsíček a tiše mňoukala. Její přítelkyně Černuška, ano Maxi černá jako ty, vystrčila hlavu z vikýře a pravila: „Co je, Stračenko? Proč nejdeš na besedu mezi nás?“
„Trápím se, Černuško. A řeknu ti taky, proč. Naproti v tom krásném domě bydlí ve vysokém přízemí Sněhulka. Je celá bílá, má červený pásek a sedává v okně na ...19. července 2016 | Autor: Míša (6)
Kocour žárlí?
Dobrý den, milí kočičáci. Dnes bych poprosila o radu, já mám totiž silný dojem, že Míša žárlí na Čertíka. A jak. Zatím to vypadá, že spolu kamarádí, pokud se to tak dá nazvat, rozhodně se nervou a Čertík, zdá se, taky tolik na Míšu nesyčí. Spíš Míšu bere jako staršího bratra. Kam jde Míša, jde i Čertík, tedy většinou. On si spíš o víkendu užívá, že může do bytu, tak spí třeba na gauči, večer, když si sednu, hned vleze na klín. A to je asi ten problém. Čert na klíně, Míša si to zase užíval venku, a když si to přiťapkal, díval se na mě tak nějak zvláštně a dlouze. Kdyby to byl člověk, řekla bych, že to byl pohled plný výčitek. Čerta nechal být, nijak neprotestoval, že je na klíně, a odešel. ...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 
