Kočičí deníčky
Stránka 113 z 14324. června 2012 | Autor: Meeshael de Lorien
Jak jsem zjistil, že jsem přibral a že né všechno, co lítá, se dá sníst...
To byl tedy víkend... V sobotu ráno jsem vytáhl svoje dvounohé z postele o něco dřív než jindy, protože venku se chystal krásný den přímo vybízející k hraní. Motal jsem se jim pod nohama a vyzvídal, kdy už si budeme hrát. Jim to teda trvalo, jen co je pravda... Ale pak jsem slyšel šuplík a cinkání postroje. Co si to na mě zas chystají?? Já si chtěl hrát, né být zašněrovaný! Když ono to děsně škrtí moje bříško (ono se není až tak čemu divit, přibral jsem za poslední měsíc asi kilo a půl, takže postroj pro normální kocouře je mi malej... Noo a co...). Moc mi to nešlo v něm chodit, jak mě stahoval, a dvounohá si toho hned všimla. Zkoušela povolit, ale jaksi už nebylo kam. Ale stejně mě, nelida, ...23. června 2012 | Autor: Smíšek
Májové kotě zahnalo smutek aneb rok u Zajíců
Dnes je významný den v naší zvířátkové rodině. Právě před rokem se do posmutnělé rodiny dostalo takové malé chlupaté nic, křehounek šedobílek. Podle šklebíku dostal jméno Smíšek. Maminečka i tatínek se těšili na tu drobotinu, o Matýskovi to nemůžeme tvrdit, nic neříkal. Ze začátku na sebe syčeli, ale malej nebojsa se snažil. Nakonec se sbratřili. Matýsek pomohl to malé vypiplat, maminečka zvládla třetí kotěcí mateřskou a tak máme kolem sebe dva kocoury parťáky, buďto nás zlobí oba najednou, nebo se škádlí navzájem, mezitím chvíle her a odpočinku. Chlupy lítají vzduchem, kocouři také, jako cirkusoví koně řežou zatáčky mezi dveřmi. Vždycky vzpomínám na letecké snímky běžících zeber v africké ...18. června 2012 | Autor: Brigita Honey Pie
Ztratila jsem se
Moc vás všechny zdravím, 9. 6. 2012 jsem se vydala na výlet, panička šílí, vůbec neví, kde bych mohla být, a upřímně, já to taky tak nějak netuším. Byli jsme na návštěvě na víkend u babičky s dědou v Karlových Varech jako skoro každé 3 týdny, doma byl k večeru hrozný rámus - přišla návštěva, babi s dědou se zrovna vraceli ze zahrady s plnýma košema jahod a salátů, no a jak měli otevřené dveře, já se lekla a vyběhla na chodbu. Co čert nechtěl, zrovna se vracel ten velkej béžovej čert z přízemí (ridgeback), no a já se lekla znova a utekla a od té doby mě hledají... Panička po městě vyvěsila celkem 1050 letáků, dala inzeráty na internet, poslala zprávu přes facebook a e-mail na všechny světové ...18. června 2012 | Autor: Líza (4)
Už neječím, proč?
Ahoj modrokoucouřáci. Únor 2012 Vím dlouho jsem se neozvala, ale to víte, kolik má jedna kočka práce. Za tu dobu se stala spousta věcí. Tak třeba jeden den přijel kluk s holkou, chvilku se mnou pomazlili, pak šup do přepravky a už jsme byli v tom divném domečku na kolečkách, který tak divně vrčí. Jak jsem byla překvapená, když jsem zjistila, že vedle je v přepravce ségra Elza. No a kam si myslíte, že nás vezli, no k tomu pánovi, co u něj tak divně smrdí a ještě nám dělá dírky do kožíšků. Nevím, proč nás tam vezli. Bylo nám dobře a dírky nám dělali nedávno. Jenže kluk s holkou a taky moji páníčci říkali, že jsme dvě kozy uječený a máme sebevražedné sklony, tak už se to nedá vydržet ...17. června 2012 | Autor: Matýsek z Kočičí naděje HK
Zpráva o stavu hubnutí
Včera byl Matýsek zase ve světě. Že by byl ochotný chodit do schodů, panička nepředpokládala. Vynesla ho až nahoru do čtvrtého patra. Matýsek se celou cestu neklidně vrtěl. Na odpočívadle se rozhlédl a hned zalehnul u správných dveří. Praprapředci ve stepi si na schody a patra nezvykli a Matýsek je taky ignoruje. Jelikož se nehodlal hnout, panička odpochodovala pro šunku. Nezapomeňte, že už čtrnáct dnů jsme nic takového neviděli! Nejdřív mu dala ochutnat, že to není žádný podraz. Založila stezičku z malých soust směrem ke schodům jak v pohádce o Perníkové chaloupce. Matýsek je charakter. Na šunku kašlal. Od dveří se nehnul. Panička pokorně šunku sebrala a odevzdala. ...16. června 2012 | Autor: Willard
Kočičí superman
Sem šelmisko k pohledání a taky kočičí superman. V současný době vobšťastňuju svou ochlupacenou přítomností zahrady a tmavý kouty jistý středočeský vesnice. Dvounohá mě sem vzala na podzim, že prej když se budu chovat slušně, mohlo by to bejt oukej. Je vám asi jasný, že jinak než slušně se ani chovat neumím, jenže stejně sem se setkával s velkou nepřízní. Za celou zimu sem sežral jen dvě dracény, rozcupoval drápama jenom jeden potah a nanosil domů z půdy na tlapách sotva půl kbelíku prachu, a stejně na mě byly pořád nějaký komentáře. Vlastně se mi zamlouvala jen velká dvounohá, která se mi snažila zpestřit dlouhé zimní večery trochou kultůry. Kdykoli jsem vyskočil na stůl, kde se ...9. června 2012 | Autor: Dárek
My chceme být tlustí!
Na Honzíčkovu nedělní kytičku kouká kočkomat vždycky tak trochu závistivě. O mně roznáší, že jsem darebák, a přitom dělám, co mu na očích vidím! Přinesl jsem mu kytku do postele! Teda přinesl, tak trochu shodil. Pěknou, v květináči. Květináč se tak trochu rozbil. Teda hodně. Hlína se tak trochu rozsypala. Teda hodně. Kočkomat říkal, že bych měl dostat tak trochu na zadek. Teda hodně. Nemůžu přijít na to, co mi na ten zadek chtěl dát? Že by šunku? Kuře nemá, to vím jistě. Nic mi na zadek nedal. To od něj není hezké, já se tolik těšil! To jsem vám říkal, že máme novou klávesnici? No jo, už zase. Viděl jsem, že kočkomat beze mě nemůže být už ani vteřinu! A jak jsem hupsnul, ...4. června 2012 | Autor: Cristian de Claire
Rozloučení...?
Zdravím modrokocouří nadšence. U nás se zas děly věci. Já to tušil! Já jim říkal, že to bude katastrofa. A taky jo. Kačík má zas myšky. Tentokrát pět. Musím si nachystat závěť. Mouriši radši taky jednu připravím – ona sice zatím neví, co ji čeká, ale i tak je z toho vyvalená. Když Kačík vyklopil tu bandu mimozemšťanů, Mouriše odmítala i jít se navečeřet, protože to znamenalo projít obývákem, kde kačismečka sídlí. Chápu ji, když spustily unisono hladový řev, znělo to jak lodní siréna. Teď už Mouriše jí. Normálně funguje. Myši se totiž uklidnily a pískají jen minimálně. Ale kalamita se neodvratně blíží. Brzy otevřou oči. Pak vylezou z pelechu. Nakonec překonají ohrádku. A bude! Zachraň se, kdo ...2. června 2012 | Autor: Matýsek z Kočičí naděje HK
Přišla bída na kozáky!
Byli jsme na veterině. Kdo nám tohle spískal? Očkovací průkaz. Čert nám ho byl dlužný! Očkování nevadí. Já se na veterině tak bojím, že ho ani necítím a Mates přes ty špeky ani nepozná, že už je to hotové. Ale potom! Naše paní vet je hodná. Lomila rukama jenom slovně... Takže večer žádná konzervička! To by tak nevadilo. Nám už tyhle stejně moc nejely. Ale hrůza hrůzoucí, ztratily se kotěcí granule! Matýsek chodil a hledal. Hledal všude. Já jsem spíš ležela a dávala pozor, abych nepromeškala, až je najde. Když je krize, šetřím energií. Jak poznám, když není krize? No přece, když je kuře! Nenašel nic. On je taková přízemní povaha. Žádný vzlet. Tak byl smutný. To já jsem ...29. května 2012 | Autor: Stopař Matýsek
Ve správný čas na správném místě aneb první rok u Zajíců
Jak jsem stopoval a našel si novou rodinu, tak to už víte. Byl říjen, já malé prtě a dostal jsem se do rodiny, kde mi průkopník Kulíšek připravil ideální podmínky. Stali se z nás kámoši i soupeři, dle siuace a nálady. Dobře jsem si to v tom říjnu vymyslel, léto pryč, podzim, blížící se zima a já na vesnici, však to znáte. Najednou jsem se dostal do města, do bytečku s bezednými miskami. Možnosti spaní a schovávaček nepočítaně. Pravda, Kulíšek si nejdříve bránil teritorium, ale já nedbal a statečně jsem si vybojoval své místo. Maminečka měla starost, jestli někomu nechybím. Po pár dnech přeptávání u kamarádek a známých se dozvěděla, že původní krmička pracuje přes tři domy nad námi. Trochu s ...29. května 2012 | Autor: Očenko
Průzkum dobytého území
Ahoj všechny kočice a kočičáci! Naše podřízená panička mohla onehdá přijít do blázince, jak pravila. Představte si, jaká blbost ji úplně rozhodila... Náš předchůdce kocour Macík, to byl takový bojazlivý „sralbotka“, ale naše podřízená na něj s láskou vzpomíná, protože vůbec nechtěl chodit ven!!! Byl totiž nalezeneček, kterého chtěl někdo utratit, ale on neumřel, vzpamatoval se a utekl a byl nalezen u stanu kluka naší podřízené, jak zoufale mňouká hlady. Kluk ho donesl domů a Macík dostal košíček vystlaný peřinkou na spaní, kde však vydržel jenom jednu noc. A to ještě ne celou! Ráno ho podřízená našla pod hlavou na svém polštáři. No, to teda měl chuť do života, když byl kotě sotva týdenní! A ...27. května 2012 | Autor: Matýsek z Kočičí naděje HK
Není kuře jako kuře!
Jedna paní tady napsala hezky o své kočičce (panička nemůže najít, která to byla), že je útulnička! Já jsem taky útulnička. V lednu budu mít přineseniny zase já, Kačenka. K Matýskovým přineseninám dostal Dárek na krk obojek s rolničkou. To byl pro Matýska dobrý podarunk. Jednak byl od Dárečka půl dne pokoj, než situaci prozkoumal a zvykl si na ni. Jednak už jeho útok tak snadno nepřekvapí. My jsme dostali míčky. Chápete to? Na co já potřebuju míček? Vždyť se to při prvním doteku odkutálí a nevidím ho, dokud ho panička zase nepřinese! A panička aportuje nedbale a moc dlouho jí to nadšení pro sport nevydrží! Taky jsme dostali kuře. Ale řeknu vám, bylo to zklamání! Celá léta panička ...20. května 2012 | Autor: Matýsek z Kočičí naděje HK
Nalezeniny
V úterý 22. května slavím tříleté nalezeniny! A to znamená, že je mi deset let! Udělal jsem za dobu, co bydlím tady, veliké pokroky. Přestal jsem se schovávat pod deku, i když tunelování byla ze začátku moje jediná radost a jistota. Přestal jsem kousat Dvounohou. Proč bych ji kousal, když se můžu poprat s Dárečkem, co hrdlo ráčí. A sem tam, čistě pro formu, postrašit Kačenku, až vříská! Když je mi smutno, napochoduju za Dvounohou a ducnu do ní. Ona už ví. Hladí mě mezi ušima a na hřbětě a poslední dobou už i na břiše a já se natáčím, aby na nic nezapomněla, to víte, sklerotická ženská, a tak hladí, do úplného vyhlazení kocoura z povrchu zemského... A potom, teď dávejte ...17. května 2012 | Autor: Fridrich von Parkplatz
Jak sem voblbl paničku
Po přečtení zápisku kočlegy Čeňka D. vo tym, jaky má problémy se svéma vobsluhama, sem došel k závěru, že takhle by to teda nešlo, a usódil sem, že výměna zkušeností z výchovy tech dvónohéch je bezpodmínečně nutná. Jak to u nás řeší Mufka, to sem psal minule, a jak to řeší Blonďák, to psal von sám, když machroval, jaké je teho tady rušňovodič. Ale na druhó stranu je fakt, že jim to funguje. Navic voba mňókajó jak vo život, když neco chcó, a zatim se dycky domňókali. Já teda moc umňókané nésu, ale vobčas je potřeba taky neco říct, jako vonehdá. Zrovna sem se chystal ufachčit bobek do vany, když přišla do kópelny panička a vyhrkla na mě: „Co děláš v té vaně?!“ „Ee??“ povidám. „Jaký ...6. května 2012 | Autor: Piškot Pišutka
Kočrespondence pana Profesora - Geneze
Milý náš Bubíku Hrošíku kočlegíku, tak jsem zas něco pospisoval. Je mi jasné, žes nás seshora sledoval, tak to po mně zkontroluj, jestli jsem to zaspisoval všechno a dobře. Měj se, jo, holky ti posílají pusy čumákovky... kranule ti neposílaji, těch prý tam nahoře máte dost. Čaumňau, Tvůj Piškot Pišutka 3. 7. 2011 10:30 A kruci!! Jsem značně překvapenej kocour! Myslel jsem, že to bude cesta na chalupu. Není to cesta na chalupu. Je to výzkum na téma Jak se cítí sardinky v krabičce. Výzkum zatím tvá poměrně krátce, ale už jsou známy výsledky: Sardinky v krabičce se cítí příšerně. Řekla to holka. Moje. Velká. Prostřední holka to potvrdila. Kluk vepředu radši nepotvrdil nic. Asi si ...5. května 2012 | Autor: Matýsek z Kočičí naděje HK
Kočičí depozitum v Přelouči se ujalo koček z chvaletické loděnice...
Mám rád kuře. A vochlování Dárečka. Tulím se k Dvounohé. Je horko... V horku se špatně spí. Dvounohá se převaluje z boku na bok jako podebraná a nemůže zabrat. Kačenka se nudí. Má roupy. Vydala se na obchůzku. Tady se lehce dotkne tlapkou. Tam zkusmo drápne. Tuhle zacloumá dvířky. Jsou v tom léta zkušeností a praxe. Starý nábytek se pod jejími packami chvěje, vrže a skřípe. Jako když cvičíte na housle neuměle a z musu. Kačenka tedy nemusí, ale ďáblík nudy ji nutí pokračovat... Dvounohá dlouho byla trpělivá. A pak se rozhodla Kačenku přetrhnout. Naši hodnou Kačenku, hihi! Poradil jsem nezištně, ať s tím ještě počká. Ať ji radši prožene. A výsledek se dostavil. Když Dvounohou ...2. května 2012 | Autor: Puff
Velikonoční nadílka
Tak a jsou mi 4 roky. O Velikonocích slavíme vždycky moje narozeniny. Letos mě ale pěkně ošidili. V sobotu před velikonočním pondělí se v noci sebrali a odjeli pryč. Posluhovač se vrátil bez dárku i bez Ajuš. Nikdo si na mě nevzpomněl a navíc mě moje posluhovačka opustila. Stýskalo se mi. Nezbylo nic jiného než se tedy občas tulit k posluhovači. Po týdnu se mezi dveřmi najednou objevila i Ajuš. Sebou nesla cosi, co se hýbalo a vydávalo podivné skřeky. Představila mi to jako Elišku. A v druhé ruce nesla konečně i něco příjemného. Mojí oblíbenou taštičku. Prý na usmíření. No nevím, co na tej Eli maj. Akorát má divnej čuch, občas teda smrdí, jak týden nevyklizená budka. A když zrovna nespí, ...23. dubna 2012 | Autor: Dárek
Velikonoce
Matýsek je rozvážný kocour. Pořád má zimní kožich. Nerad by se ukvapil. Vypnuté topení ani pampelišky na trávníku ho nepřesvědčily. To by se sluníčko za oknem muselo jinak snažit! Je už úplně zženštilý! Vrní blahem, když se češe. Dokonce přestal i kousat. Přestal kousat kočkomat. Maso a mě kouše. Ale stejně mám o jeho mužných kvalitách pochybnosti. Například vůbec nemá proužky. Já mám proužky srovnané na kožichu podle velikosti a žádné česání nepotřebuju. Jsem lovec. Přeperu ho, kdy mě napadne. Jenom musím dávat pozor, aby mě nezalehnul. Osm kilo je na jednoho kocoura dost. Kdyby mi s ním Kačenka pomohla, tak ho naporcujem. Jenže Káča se nepere. Jenom nafackuje každému, kdo ...22. dubna 2012 | Autor: Fridrich von Parkplatz
Skovávačky
Čas vod času se stane, že ani takové hodné, klidné a komunikativní kocórek, jak su já, nemá chuť se s nikym vybavovat a nebo se nechat muchlovat. V takovym případě využije někeró z nesčetnéch skovávaček, kery se kupodivu i ve dva plus jedna upravenym na tři plus ká ká nandó. Duležity ale je se pak při vopóštěni takové skovávačky dobře rozhlidnót, esli nigdo nekóká, aby nebyla hnedka vodhalená. To je pak docela sranda sledovat paničku, jak chodí po béváku a fšech se ptá, esli neviděli teho mórovatyho kocórka, že ho nemuže najit. Já se pak zničehožnic vobjevim a je radosti jak na Starym bělidle. Blonďák se taky vobčas někam sková, ale moc často to nedělá. Ten má úchylku spiš na krabice, ...19. dubna 2012 | Autor: Fluffy Jack