Kočičí deníčky

Stránka 112 z 143

18. dubna 2012 | Autor: Fluffy Jack

Ježííííš Máááárjááá!!! Nežertééé tééé DRACÉNY!!!

Mňauvajs kožešiny! Tož děcka, no neuhodete, co sa u nás přihodilo. Já vím, já vím... dlůho jsem nic nenapackovál, ale dokopat holku k bedně nejni jen tak... Ježíííš kočeny, jaký já měl strach!!! Moj Stodůlecký kamoš Max Cavalera sa mě v pátek přiotrávil. A to k tomu všeckýmu ještě byl aj pátek třinácteho... no jak naschvál, fakt. On má takovó jednu úchylku - zásadně ožírať jedovatů květenu. Sa vrrr, že aj moja kočena má doma kytky, a jak sem zjistil, tož co květináč, to JED!!! Ale já na ních nechodím, bo mňa to neláká. Ale kamoša Maxe jo. Aj travičku mu ta jeho holka vypěstovala - nechtěl. Joooj, ale Dracena - sviňa jedna - tož ta mu jela. No prostě ožral jej listy, samo, že je hnedkáj ...

14. dubna 2012 | Autor: Cristian de Claire

Káčin čas z kocouřího pohledu

Zdar všem čtyřnohým i jejich slouhům! Ségra vás nedávno obšťastnila stučným výcucem z posledního roku našeho kralování, tož nemůžu zůstat pozadu. Tákže – jsem krásný, nejkrásnější! Olomouc 2010 byl jenom můj. Hihi, jeden posuzovatel chtěl kvůli mně pozměnit sibiřský standard, že nejdokonalejšího sibiřského kocoura má zrovna na stole. Nojó, i tu krásnou otitulovanou sibiřskou kastrátku jsem převálcoval. A byl BOB. A byla kokarda jak talíř. A byl pohár. A druhý den znova. A krmička byla doma nešťastná, kam že ty obrovské „urny“ vystaví, když do vitrínky nevlezou. A byly samozřejmě odměny – masíčko, tyčinky, sýrové pasty, mňamňam. No, Káča jen zírala, normálně vždycky slízne smetánku ona. ...

9. dubna 2012 | Autor: Catherine de Claire

Jak ten čas letí...

Zase se hlásím, kočičáci a kočkomilové, po dlooooouhé přestávce sesumíruji rok a kousek, během kterého jsem vás hrubě zanedbávala. Hned na úvod se musím pochválit, jak jsem se všemi vyběhla. Když krmička odeslala můj poslední příspěvek (září 2010), oddychla si, že zas na nějakou dobu je se spisováním pokoj, ale já jsem nad tím pořád přemýšlela, hlavně nad tím, jakou energii věnuje hledání vhodného rytíře pro svoji princeznu, a rozhodla jsem se, že tolik snahy nemůžu nechat bez užitku vyšumět. Pár dní po odeslání jsem byla moc přítulná ke všem obyvatelům mého království, až si toho všimnul i páneček. „Ty jsi nějaká nedomazlená, co bys chtěla?“ ptala se krmička. „Kocoura,“ mňoukla jsem. ...

1. dubna 2012 | Autor: Miki (4)

Vzkaz z lesa aneb nejsme tady sami

Mňau, kamarádi, netušil jsem, jak moc mně bude Julinka scházet. Pořád na ni myslím a čekám, kdy se objeví. Jenže stále nic. Až pak náhle! Koukala na mne ze svého pelíšku na šplhadle, kterému dvounozí říkají skříň. Honem jsem za ní vyskočil, natěšeně zamával ocáskem a přiběhl blíž. Je to Julinka, není to Julinka?! Samozřejmě jsem ji poznával, ale něco se mi nezdálo. My spolu mluvili očima a teď se koukala nějak strnule. Musel jsem to tedy zkontrolovat. Obešel jsem pelíšek ze strany, nakoukl a Julinka nikde! Ale vždyť tu byla! A není! Šálí mne zrak? Znovu jsem nahlédl zepředu. Kouká pořád stejně! Ale kde vlastně je a jak to dělá?! Vidím ji, poznávám a přece tu není! Strčil jsem hlavu do ...

25. března 2012 | Autor: Piškot Pišutka

Kočrespondence pana Profesora - Percepce

Milý kočlego Hrošíku Bubíku Předložko, vím, že jsi tohle všechno tam nahoře sledoval, ale stejně ti to radši napíšu. Jo, když už ti píšu, tak prosimtě, když tam u vás ženeš k mysce s kranulemi nebo s hovězíčkem, nedusej tolik. Nám tady potom nad hlavami bouří, jako zrovna dneska. Musim uznat, že ses asi hnal parádně, padaly tu i kroupy... No jo. Když jde o jídlo, jsi prostě divoch. Tak zatím a opatruj tam sebe i nás. Tvůj Piškot Pišutka. 28. 6. 2011 Jsem pozornej kocour. Pozorně jsem vyslechl holku. Svojí. Velkou. Řekla, že s humorem jde všechno lépe! No! To nám neříct, tak nás to nenapadne! Nevím, proč nám oznamuje něco, co už dávno víme, když jediné oznámení, které chceme ...

24. března 2012 | Autor: Dárek

O důležitosti sexu v životě puberťáka

Kačenka není příliš chytrá. Dřív počítala jako Indiáni. Jedna, dvě, moc. Já jsem ji naučil počítat do tří. Hezčí pohled než na kočku je jenom pohled na tři kočky! Kočkomat jsem naučil počítat dokonce do čtyř. To se v domácnosti se třema kočkama hodí! Z velké konzervy dá do každé misky čtvrtinu. Já jsem nejrychlejší. Prázdnou misku nechám jejímu osudu a vrazím hlavu vedle Matýska do jeho misky, abych zkontroloval, jestli to nemá lepší. Matýsek nelení a obsadí misku Kačenky. Kačenka vydá misku bez boje, ustoupí, kouká a úpí. Jenom chvilku. Pak začne hledat. Už si totiž konečně pamatuje, že někde musí být třetí miska, do které mezitím kočkomat vyklopil poslední čtvrt ...

18. března 2012 | Autor: Matýsek z Kočičí naděje HK

O štěstí

Po dlouhé době konečně svítí pořádně sluníčko. Ležím za oknem a vyhřívám si kožíšek. Je poledne. To je dobře. Rána nemám ráda. Za oknem svítá a venku při couvání trouběj nebezpečná, velká, plechová zvířata s červenýma očima. Panička mi dá do misky čerstvou vodu a potom mi přinese misku s masem, aby mi to ti nenažraní pacholci nesnědli. Jsem na to zvyklá. Ale stejně se schovám pod křeslo, když slyším, že si obouvá boty. Nechci na veterinu. A šťourat kočičky smetákem pod nábytkem kvůli veterině je hanebnost! Nejsem na to zvyklá! Oddechnu si, až když za ní zaklapnou dveře. Večer je to úplně jiné. Večer se nechodí na veterinu. Večer paničce na klíně ležím vždycky já, Kačenka. Jsem na to ...

18. března 2012 | Autor: Piškot Pišutka

Kočrespondence pana Profesora - Implementace

Tak tě zas tam nahoru zdravím, milý kočlego Bubu Hrošíku, a abych tě moc dlouho nezdržoval od vsoukávání kranulí z myski a pokojného trávení, hned začnu s další částí mojí kroniky pro tebe. 23. 6. 2011 Jsem ve spisovně. Nemohu být jinde, protože jedině ve spisovně mohu sepsat spis. Svůj. Další. Objevnej. Základem spisu je pečlivý výzkum pohybu splašeného skřípavého černého tělesa, které nám bylo na území vneseno nejmladší a prostřední holkou. Původně jeho vnesení zdůvodnily nutností doplnit počet nás na našem území na obvyklý počet čtyř. Po krátkém čase jsem došel k závěru, že splašený element sem byl donesen proto, aby velká holka pochopila, že vydrží prakticky cokoliv. Dále proto, ...

11. března 2012 | Autor: Jessie Basia von Spotted Wariors

Dobrá hospodyňka pro kočku přes plot skočí

Příběh, který vám budu vyprávět, je pravdivý. A nijak ho nesnižuje to, že to jsem byla ještě malá. To jsme jednou byly všechny holky, jako každý den, když je pěkně, na zahradě. Procházely jsme se, zkoumaly, odpočívaly na sluníčku, honily se, prostě normálka kočičí den. Panička chodí na zahradu s námi a pořád nás hlídá. Ona se totiž o nás moc bojí. No nevím, co by se nám jako mělo asi stát, že jo? Při jedné honičce s Wyuškou jsme zaběhly za dům. To víte, byl to fofr. Když letím, tak letím. No a panička se nějak zdržela nebo co, a když se zpoza domu vrátila jenom Wyuška, začala čuchat nějakou lumpačinu. Přiletěla za dům, kouká, hledá, já nikde. A najednou mě vidí za plotem, u sousedů. Tady se ...

11. března 2012 | Autor: Matýsek z Kočičí naděje HK

O věčnosti

Během synova dospívání u nás žil v akváriu křeček. Různé barvy, rasy i vyznání. Přes všechnu snahu, mrkev a jablíčka, každé dva roky umíral. To byla jejich jediná špatná vlastnost. Zatímco ztracený zlatý náramek po babičce Dvounohou akorát naštval, smrt křečka celou rodinu vykolejila na několik týdnů, přestože byl okamžitě za dvacku zakoupen jiný. Jistěže ještě krásnější, ještě roztomilejší, ale jiný... Před třemi lety zemřel Potštejn. Pořád Dvounohé chybí. Hledá ho ve všech kocourcích, kteří jsou mu třeba jen vzdáleně podobní. Zbylo po něm pár papírových fotek a drápance na prádelníku. Stopy jeho dominance, které se každá další kočka v téhle domácnosti snaží přetrumfnout ...

10. března 2012 | Autor: Julinka (6)

Můj poslední únor

Milí kamarádi, někteří z vás mne znají coby kočku dobrodružku, kočku horskou lesní. I tentokráte se budu snažit dostát své pověsti a budu vám vyprávět o několika dobrodružstvích, jež jsem zažila. Vše se událo v časném předjaří, tedy v době na první pohled nevlídné. Sotva jaro s pomocí sluníčka přes den proklouzne, zima vše přes noc zpět zmrazí. A protože ještě před nedávnem mrzlo, až praštělo, sníh se udržel i u nás v lese. Není to nic neobvyklého, ale já již dávno nežiji na horách, kde jsem se narodila. Svůj brloh teď mám u Dvounožce, jež žije ve velkém městě člověků. To město je tak velké, že svým teplem rozpustí mnohdy všechen sníh, i když je zima. My naštěstí bydlíme na jeho samotném ...

3. března 2012 | Autor: Merlin (7)

Jsem kouzelník VIII.

... takový všední den Merlina Pozdní večer Než jdu spát, jdu schroupnout pár granulek. S prázdným bříškem se spát nechodí, to pak jeden musí furt myslet na žrádlo. S moc plným bříškem to taky není dobrý, to pak mám divoký sny. Takže když holka zhasne a zaleze do pelechu, vím, že přišel správný čas... chroupnu dvě tři granulky... holka se zatím uvelebí a pak se jdu velebit já... no je to záhada... usnu stočený do klubíčka holce na peřince v nohách a probudím se rozvalený přes půlku postele... tys mě přenesla? Hluboká noc a brzké ráno Už spíme. Ale já už jsem vyspatej. Je asi pět ráno. Holko spíš nebo spíš nespíš? Fakt spí? Nehraje to na mě? Otevři očíčko... podívej... koukám ti ...

26. února 2012 | Autor: Dárek

Jak se kočkomat ztratil

Kočkomat zmizel beze stopy. Maruška šla do školy. Mates chrní a s Kačenkou jako obvykle nic není. Začínám vonět. Matýsek poslední dobou houká nespokojeně jako parník v mlze. Čichá ke mně a je nějak nervózní. Už se se mnou ani nechce prát! Jen na dálku vrčí. Cítí ze mě chlapa! A to já jsem! Dlouhý, hubený, samá ruka, samá noha. Až Laďoš ze Zrzounova zamíří mezi záhonky, protože pozná, že nastal čas „Jít chodit!“, bude jaro a já budu velký! 26. března mi bude půl roku! Kačenka říká, že smrdím. Ta má nejmíň co mluvit. Nejspíš si ani nepamatuje, jak voní chlap! Kdy naposledy nějakého viděla?! Ostatně výhružně vrčí, ať se k ní na dva metry přiblíží kdokoliv. To není žádná hra, ...

20. února 2012 | Autor: Puff

Velký třesk

A jsem bez škrabadla. Opět. Dalo se to čekat. Předvídal jsem to, předvídala to i Ajuš a jediný, kdo neposlouchal naše prosby, byl posluhovač. Neposluhoval tak, jak by měl. Škrabadlo nepřivrtal ke zdi. Škrabadlo opět spadlo. A není to vina těžkého kocoura, jak nám chtěli namluvit při reklamaci. Posluhovač se za mě rval. Né doslova, ale chybělo málo a snad by to bylo i doslova. Rozdrolené plastové části mluví za vše. Aspoň pro nás. Domů už ho nechceme. Čeká se na vyjádření z reklamace. Prý ať si ho strčí pod ocas. Nenecháme si zabít dítě (to nemyslel mě). Naštěstí Ajuš nechce ani placatého kocoura (tím myslela mě!). Takže čekám, co se bude dít dál. Já zatím škrábu kus koberce a vše, co mi ...

17. února 2012 | Autor: Piškot Pišutka

Kočrespondence pana Profesora - Geometrie

Milý kočlego Bubu Hrošíku, už to je rok, co jsi od nás odešel za most. Duhový. Povídala to holka. Velká. Povídala taky, že je jí moc smutno. I prostřední a nejmladší holce. Celý rok. Ale že stejně jsi tu s námi dál, pořád. Každý den. PCHE!! To nám neříct, tak nás to asi nenapadne. My to víme, že tu jsi s námi. Jen prostě v jiné dimenzi, no. V té nejširší dimenzi, kterou jsou... naše srdce. A taky víme, že na nás tam nahoře koukáš a víš o všem, co se u nás děje. Ale protože jsem zkušenej kocour a znám tě a vím, že když se ponoříš do své myski s kranulemi, tak nevidíš, neslyšíš a jen chroupeš. A taky když zaujmeš svou meditační polohu dekorativní černé předložky, tak moc nevnímáš. Takže ...

11. února 2012 | Autor: Dárek

„TencopřepralMatýska“

Jsem lovec! Bacha na mě! Nejdřív jsem lovil kočkomat. Byl obrovský a na ráně. Jak jsem se mu na břiše probudil, ani jsem se moc nerozhlížel a už jsem se zakousl. Ruce, nohy nebo knoflík u svetru, to máte jedno, hlavně vší silou hryzat. Teď už jsem velký! Bacha na mě! Když mě kočkomat během půl hodiny po patnácté sundává se stolu, mění barvu v obličeji na tu, co má na zádech, pokud se mi to smekne. Nevím proč, ale to nevadí, hlavně, že se něco děje! Ulovený kočkomat taky vydává zvuky. Má uznání! Kdo říkal, že jsem darebák?!? Bacha na mě! Jsem lovec! Lovím všechno. Všechno, co se pohne. Ulovené záclony jsou zákeřné. Nevydávají zvuky a přestože zakousnuté, hýbou se a snaží ...

1. února 2012 | Autor: Líza (4)

Moje první vánoce

24. 12. 2011 Jak jsem minule psala, že se panička zbláznila, tak to byl slabý odvar. Teď tu máme blázinec na kolečkách a panička asi zešílela. Abych to vysvětlila, proč zešílela. Každé ráno budím páníčky lovem na palce u nohou, to aby náhodou nezaspali, že mi mají dát najíst. Většinou nadávají a schovávají se pod peřinu a nechce se jim vstávat, ale dneska! Já vám byla úplně v šoku, začali se oba dva smát a honit mě po posteli a zlobit mě a vůbec neprskali. Když vstali, dali mi moc dobrou paštičku, kterou jsem ještě neměla (dostala jsem jí sama, Oskar s Bertem jsou na prázdninách). A aby toho nebylo málo, tak si panička začala zpívat (mimochodem dost hrozný). No a pak že není šílená! Potom ...

27. ledna 2012 | Autor: Merlin (7)

Jsem kouzelník VII.

Já jsem Merlin a jsem setsakramentsky skutečnej... prý jsou nějaké pochybnosti o mé existenci. Dostal se ke mě jakýsi spis, kde se píše: "Existoval Merlin doopravdy nebo je to jen mlžná postava zvolna zhmotnělá působením věků? Kdo byl ten mýty opředený kouzelník Merlin a co se skrývá za starým Avalonem? Tuto otázku si položil nejeden člověk. Podle toho, co víme, byl Merlin hlavním představitelem a duchovním vůdcem druidů a keltských mnichů Británie. Jeho rad si vážili v celé zemi a daleko za jejími hranicemi. A přeci nebyl Merlin jen taková osoba - ne, Merlin byl titul, který bylo potřeba si zasloužit. Jeho pomoc a radu toužebně očekávali mnozí, ať už šlo o krále nebo prostý lid. Tak ...

23. ledna 2012 | Autor: Líza (4)

Čas předvánoční

6. 12. 2011 Dějí se divné věci. Páníček přinesl velký černý pytel a v něm bylo spoustu pichlavých věcí. Moc hezky to vonělo a tak jsme šli na průzkum. Jejda to, jsme si dali, pěkně jsme si popíchali čumáčky. Panička říká, že to máme za tu svoji zvědavost. Pak je panička dávala do velkých nádob (prý vázy nebo co) nakonec přinesla velkou krabici a začala vytahovat krásné lesklé věcičky, které se nám moc líbily, ale jak jsme se k nim přiblížili, tak začala hučet jak piliňáky, a prý jestli se toho dotkneme, tak uvidíme ten šrumec. Jenže ona ty krásné barevné a lesklé věci nastrkala k těm pichlavým věcem a to už se mi nechtělo zkoušet, abych si nepopíchala čumáček nebo pacičky. 12. 12. ...

18. ledna 2012 | Autor: Merlin (7)

Jsem kouzelník VI.

SOBOTA Holka říká, že jí je zle. Holka je nějaká bílá a co chvíli běhá z pelíšku pryč. Je sobota a jsme doma. Holka nikam nemusí... teda nemusí... musí, ale o tom jako kocouř gentleman pomlčím. Zdá se, že nemusí ani jíst. Ale já musím... no v misce ještě něco zbývá. Holka jen leží a nehýbe se, pořád spí. Tak co s ní... budu spát taky, budu holku hřát, aby jí nebyla zima. Já jsem totiž nejlepší výhřevní polštářek. JO a taky jsem kouzelník, to jen abyste nezapomněli. Párkrát zakouzlím a holka bude zdravá jako řípa. NEDĚLE Holka mě nenechá ani vyspat. Solidárně ležím v pelíšku s ní a ona mě furt ruší neustálým vstáváním. Kam pořád utíká. Vždyť jí nikdo nehoní. Nic nejí, ale mističku mi ...

<< Starší 108 109 110 111 112 113 114 115 116 Novější >>