Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 55 z 143
30. března 2008 | Autor: Tonička Kočičková
Ve dvou se to lépe táhne
Den 4
Počet koček v domácnosti: 2
Počet skřetů v domácnosti: 0
Počet myšek: 0 (??!!??!!!)
Počet plných misek: 2
Váha: 3,4 kg (to bude tou včerejší kapsičkou)
Nerada to přiznávám, ale jsem poražená na hlavu. Nepřišla jsem na to, jak Doris zlikvidovat. Tak třeba - dostaly jsme kapsičku do dvou misek a ona mě od mojí misky normálně vyhodila. Tak jsem začala žrát z její a zase mě vyhodila, a tak furt dokola. Nakonec jsem dojela to, co zbylo. Raděj' s ní budu kamarádit. Ale musí mi říkat "Kápo" nebo "Mňauličenstvo", a vůbec mi projevovat patřičnou úctu.
Taky ji musím naučit škrabat na škrabadle, protože to jí furt nejde.
Ale tak aspoň je sranda no, - slečna s ...29. března 2008 | Autor: Mau Indíra Pause Ynobe.cz
Jak jsme se dávali do pucu
A teď budu psát o tom, co bylo nejhorší. Jak mi dávali kožich do pořádku a dělali ze mě aristokratku. Ty zplstnatělé chlupy nešly rozčesat. Ani rozmotat, taky jsem moc nedržela. A tak mě musel dědeček držet a panička rozmotávat a stříhat a česat. Trvalo to přes měsíc. Pak mě rok panička učila, že hřeben není zlo, že česat se je fajn, že když se chovám jako dáma, jsou dobroty a tak podobně. Na konci tohoto roku jsem byla krásně zarostlá a hrdá kočka. Už jsem věděla, co a jak. Hlavně vím, že tady jsem doma, tady mě nedají a tady mě mají moc rádi. Nakonec jsme se vychovaly navzájem a je nám doma dobře. Příště napíšu, jak mi pořídili koťátko.29. března 2008 | Autor: Mau Indíra Pause Ynobe.cz
Co bylo, když už jsem byla tady doma
Tak píšu, jak a co se dělo, když jsme dorazily do Pardubic. Vůbec jsem sem nechtěla a po cestě jsem to dávala hlasitě najevo. Když jsem vystoupila z přepravky tady, bylo velké seznamování. Jak jsem pochopila, tak přede mnou u babičky tady kdysi dávno bydlel velký červený perský kocour. A hned mě s ním začali srovnávat. To se mi nelíbilo, tak jsem syčela jako velká kobra královská. Moje panička nikdy svou kočku neměla, tak jsem se jí líbila tak, jak jsem byla. Pak začala obhlídka nového teritoria. Ukázali mi toaletu, taky misky s baštou a vodou. A šlo se spát. Když jsem to zvážila, došla jsem k závěru, že tihle se dají vycvičit a zvyknu si. Tak jsem si zalezla pod postel a šla spát.29. března 2008 | Autor: Mau Indíra Pause Ynobe.cz
Jak jsem se stěhovala sem
Tak jsem si přečetla mnoho deníčků a příběhů, co se stane nám kočkovitým tvorům, než se dostaneme tam, kam patříme. Kupříkladu já. Než jsem se narodila mojí mamince, krásné Iris, tak se už našli lidé, kteří mě chtěli. Jen jsem se narodila, už mě chodili obdivovat. Ne, že by neměli co. Já jsem krásná od pořád. Pak nastal den D. Vzali mě k sobě domů. Tak nebylo to špatné. Krmili mě skvěle. Na hraní jsem tam měla docela velké dvounožčí mládě. Asi na mě bylo hodné, protože děti mám moc ráda dodnes. Pak se rozhodli, že mě nechtějí. Vůbec mě nečesali, takže jsem měla zplstnatělé chlupy tak, že jsem nemohla ani chodit. A že mě dají uspat a tak různě. V té době se o mně dozvěděla moje dvounožkyně. ...29. března 2008 | Autor: Slečna Dorotka Černá
Slečna Dorotka Černá přemýšlí o zbytečných lidských starostech
Moji milí kočičáci a kočičandy, taky Ti vaši lidé mají plno zbytečných starostí?
Moje člověčka si skoro pořád s něčím láme hlavu, úplně zbytečně, řekla bych.
Tak třeba: já jsem se narodila na vesnici ve stodole, když nám s bráchou a ségrou bylo asi tak šest týdnú, vystavili nás v obchodě pro zvířata, jestli si nás někdo vezme. Já jsem hned pochopila, o co tu běží. Jakmile se nějaký člověk k naší kleci přiblížil (byli jsme totiž celý den zavření v takové malé klícce, jako na potkany), začala jsem se lísat a příst, jen, aby si mě někdo odnesl. Nikdo se k tomu ale neměl, ani člověčka s velkým člověkem, když mě poprvé uviděli, trvalo to docela dlouho, ale nakonec jim to došlo - a sice, že ...28. března 2008 | Autor: Sisa
Úvaha: dvounožci, tma a drápky
Je to zvláštní, ale dvounožci ve tmě nevidí. Když třeba chtějí v noci přejít po bytě, musí mávnout rukou a udělat světlo. Pche, to my kočky máme baterky rovnou v hlavě. Nedovedu si představit, že bychom musely mávat packama a dělat si světlo třeba při nočním lovu, nebo při cestě na kočičí záchůdek. K smíchu. Musíme být proto k dvounožcům schovívavé, když už je příroda tak nemilosrdně ošidila.
Bohužel to není jediná věc, co dvounožcům chybí. Třeba ty jejich drápky. K pláči! Mají to tupé a nebrousí si je pěkně do ostra, jako my. Pořád si je šmrdlají směšným nářadím, kterému říkají nůžtičky a pilníček, a pak mají ty drápky už úplně k ničemu. Klidně bych dvounožkyni půjčila k nabroušení náš ...28. března 2008 | Autor: Tonička Kočičková
Skřetí sezóna (lovecká)
Den 3
Počet koček v domácnosti: 1
Počet skřetů v domácnosti: 1 (ach jo!)
Počet myšek: 2 (ty tři asi ukradl skřeťák)
Počet plných misek: 1,5
Váha: 3,3 kg (hurá!)
Hlavní svízel se skřetem je, že ve dne vůbec nevylejzá ze svýho úkrytu. Nezbejvalo mi, než naplánovat noční lov na život a na smrt. Jen lidi zalezli do postele, vyčíhala jsem si, kdy se skřeťák šel... no, kdy šel prostě na bedýnku a jen vylezl, zahnala jsem ho s bojovým pokřikem "MIUIUIUIUIUIUIIIII" pod postel.
Ten blbeček si nejspíš myslel, že je to nějaká hra, protože za chvíli vylezl a dělal na mě obličeje. Zase jsem ho zahnala a už jsem u toho pro jistotu moc nepokřikovala, protože jsem na sebe nechtěla ...28. března 2008 | Autor: Mau Indíra Pause Ynobe.cz
O časovém posunu a Šípkovém království
Tedy vážení, je to hrůza. Už jsem po té přehlídce, jak mi dojednala Lassy, Bety má taky svůj kontrakt za sebou a teď se tady nudíme. Snad za to může časový posun nebo co, prostě po tom cestování jsme přetažené a ne a ne usnout. Já už vím, co! Když malé dvounožky nemůžou spát, tak jim velká dvounožkyně čte pohádky. Tak to zkusíme taky. Zkusíme třeba pohádku o Šípkovém království Bylo nebylo jedno království. Zdi tam měli ze smetany a provazy z mlíka, kdo nevěří, ať běží, zeptá se zvoníka. Kočky si tam hrají skvěle s šunkvými ptáčky, pak si hupnou do postele, s sebou všechny hračky. Ledničky jsou plné masa a polštářky peří, kdo nevěří, ať tam běží, rozervané všude leží. Psi jsou ...28. března 2008 | Autor: Alasca Arien
Přímý přenos Mistrovství světa v...
Vážení sport... chřřřř... ííí... chřchřchřchřap... krrr... vážen... chřchř... mňaufix, no co je s tím mňaukrofonem, zlaté kouřové signály, ty aspoň fungují... chřřřřř... že von zas někdo rozkousal kabel... jak mám vysílat, když není slyšet... áá, jo tak proto, Bubu, ty mamute, tys ten kabel zalehl... huš! Ne to nebylo na vás, vážení sportovní přátelé, vás naopak vítám u přímého přenosu z Mistrovství světa v sportovním mnohaboji dvounožců. A hlásím se vám z jeho hlavního dějiště v Mňauthénách. Ano, slyšeli jste dobře, nikoliv kocouřů, ale dvounožců! Pořadatelem tohoto unikátního sportovního klání je MNIAUK (Mezinárodní Nezávislá Iniciativní Asociacekocouřů Udržujícíchdvounožcev Kondici), ...27. března 2008 | Autor: Mau Indíra Pause Ynobe.cz
Co se dá dělat, když je neveselo
Tedy vážení, píšu po delší době. Nejdřív se mi nechtělo, musela jsem nabrat sil, od posledka. Však víte, vy, co čtete můj deníček se mnou... ten černý pátek, předtím ten úklid... než jsem nabrala sil a odpočinula si, zjistila jsem, že se venku zbláznilo počasí a sníh je dohromady s jarními květy. A tak jsme seděli všichni doma a bylo nám neveselo. Skoro smutno. Taková divná atmosféra... chápete, že? A tak se panička zbláznila a že bude modní přehlídka. Vůbec jsem netujušila, co to má být? Já mám přece skvělý model kožichu od přírody, tak co by ještě mohlo dotvořit můj skvělý vzhled? No tak na mě navlíkli čepeček a docela mi slušel. Pak už mě to nebavilo, tak jsem si sedla na knihovnu. Pode ...
27. března 2008 | Autor: Alasca Arien
Zítra to roztočíme, drahoušku!!
Sestry a bratři z kmene Chlupančů,
jestli vy v dáli vidět oblaka kouře, tak vy vědět, že to nebýt kouřové signály, ale mně se už z hlavy náčelnické kouřit přemýšlením převelikým. Bídná bledá tvář totiž nějak nepostřehnout, že válečná sekera je vykopána, a ona ke mně (bledá tvář, ne sekera!) dnes libým hlasem hovořiti, jestli bych aspoň jednou něco hezkého o ní napsat nemohla. Což o to, asi i mohla, že jo, ale proč bych to dělala, když mě pořád rozčiluje?? My být na válečné stezce a já o ní psát slova obdivu? To nebýt možné... kde být šelmí hrdost a nezávislost? No? Kde být? Ano! Tam! Vy teda ale mluvit sprostě!
Navíc nemoci já náčelnickou tlapou psát pochvalně, když bledá tvář mi ...26. března 2008 | Autor: Ámos Bačvarov
Vojna jako řemen
Jednou ráno zastavilo u našeho domu auto a panička s kamarádkou do něj nanosila krabice a tašky z předsíně. Nakonec panička šupla do auta i mě v přenosce – a jeli jsme. O cestování vám budu povídat někdy jindy, teď jen tolik, že panička říká, že mi musí na oči pořídit klapky jako sokolovi, abych NEVIDĔL. Ale co mi dá na uši, abych NESLYŠEL? A jak zařídí, abych NECÍTIL? Ach, jo! Cestování!
Po jisté době jsme zase zastavili u nějakého domu. Prý Chrudim. Prý byt staré paničky. Panička se rozloučila s kamarádkou a vešli jsme. A tady začíná nová kapitola mého života. Každé kočičce a každému kocouřovi je jasné, že jsem v novém domově musel všechno prohlédnout, prozkoumat a schválit. ...26. března 2008 | Autor: Tonička Kočičková
Deník Toničky Kočičkové - S rozumem v koncích
Den 2
Počet koček v domácnosti: 1
Počet skřetů v domácnosti: 0
Počet myšek: 5
Počet plných misek: 2
Váha: 3,6 kg
Asi jsem vám to nenamňoukla, ale lidi chodí do práce a do školy - takže jsem se dost těšila, až vypadnou, že se skřetem zatočím. Celou noc jsem vymýšlela plán bitvy a začala jsem se na to dost těšit. Nejprve se pokusím skřeta omráčit čokoládovým zajícem, který stojí v košíku na polici. Nalákám "Dorisku" pod polici tak, že na stůl nanosím myšky... na omráčeného skřeta vyskočím zpoza tiskárny a pořádně ho proplesknu a zničím. Plán jak mlíko (víno nepiju), ale skřet odmítl spolupracovat a vůbec nevylezl z podpeřiny. Tak jsem aspoň shodila zajíce z police podle ...25. března 2008 | Autor: Slečna Dorotka Černá
Slečna Dorotka Černá se představuje a přemýšlí o významu jmen
Moji milí kočičáci a kočičandy,
dovolte, abych se představila. Říkají mi slečna Dorotka Černá. Slečna Černá mi říkali tam, kde jsem se narodila, a noví lidé, kteří se o mě teď starají, přidali Dorotka.
Já osobně na to, abych věděla kdo jsem, žádné jméno nepotřebuji. Mám v tom naprosto jasno. Moje máma byla kočka a můj táta kocour. Moje sestra je kočka a můj brácha je kocour, takže jsem si na sto procent jistá, že jsem kočka, a víc nepotřebuji vědět. Ale, jak jsem vypozorovala, lidé potřebují dávat všemu jména, asi, na rozdíl od nás, si nejsou tak jistí, co jsou zač. Naneštěstí se tahle jejich nejistota projevuje skoro pořád. Třeba můj člověk mě chytí, vyzvedne do výšky - jak by se asi ...25. března 2008 | Autor: Fridrich II
Chvilka v ráji
Dlouho jsem nic nenatlapkal, ale ne snad proto, že by se u nás nic nedělo nebo že bychom s Mufkou byli bůhvíjací vzorňáci. Jen jsem měl pocit, že to tu mám už všechno pěkně pod tlapkou, svoje člověky mám vychované, Mufka taky poslouchá docela obstojně, takže není co měnit. Jen jedna maličkost je ještě trochu nedotažená, ale tu jsem považoval za nepodstatnou. Nyní jsem jí však přidělil vyšší prioritu.
Máme k dispozici prakticky celý byt vybavený různými kočičími rozhlednami, cestičkami, schovávačkami i místy k povalování, člověčice má postel taky dost velikou, takže máme kde spát (jen kdyby se v noci tak nevrtěla!), jen dvoje dveře jsou stabilně zavřené. Jedny jsou od WC, které je teď ...25. března 2008 | Autor: Matísek
Pád
No to byl můj největší zážitek. Jednoho dne jsem seděl na otevřeném okně a vyhlížel jsem ven. Moje panička zatím odešla. Já jsem byl štastný, že konečně vydím, jak to venku vypadám ale naklonil jsem se moc a... tma, bolest a jsem venku z okna.
Po nějaké chvíli napadlo pánička, že mě neviděl, ale najednou jéé, on je venku, rychle za ním. A to bylo na poslední chvíli, Rasty, páníčkův pes, sice nevím, co na těch psech vidí, ale to je jedno. Rychle mě popadl a utíkal se mnou pryč, já jsem potom usnul na stole a spal a spal a spal až do 17:00, hihi, ale to je fajne, aspoň mě zachránili.25. března 2008 | Autor: Eliášek
Co rád dělám
Letošní Vánoce byly úžasné... Páníček mě totiž chtě nechtě (ale myslím, že chtě) naučil, že postel, zvlášť ta jeho, je jedním z nejlepších vynálezů lidstva. Naučil mě do ní chodit spát. Chodím tam přes den, ale i na noc. Můj páníček má skvělou postel - takovou na vysokých nohách. Můj páníček je panička a je to můj hlavní páníček. Ale vraťme se do současnosti. O Velikonocích jeden z mých vedlejších páníčků jel pryč. Já měl klíště a hlavní páníček na to upozorňoval, avšak dané očisty se mi dostalo až dnes. To paníček se projevil jako spravný člověk. Nyní si spokojeně chrupkám. A kde? Přece v paniččině posteli!!!25. března 2008 | Autor: Valentýnek
Valentýnu, těš se !
Náš kočičák Valentýnek nedávno dovršil tři roky. Z koťátka vyrostl osmikilový kluk jak buk. A jak zmoudřel za poslední měsíce! To je k nevíře! Ty tam jsou ranní škrábací neplechy, dávno už nad ránem neřinčí předsíňovým zrdcadlem, ani neškrábe tapety. Světe, div se! Moudrý Valda rozvážně prochází bytem, sem tam nám zvýšeným hlasem něco vytkne, sem tam ladným obloukem přeskočí křeslo, vyskočí zpod závěsu na kolemjdoucího. A ráno stačí šeptem pronést: "Válečku, ticho, ještě se spí," Valda jen potichoučku zamňouká, že by navzdory tomu něco pojedl.
Chtělo by to nějak ten klid rozložit! Co takhle kamarádka?
A je to tu! Koupíme koťátko, malou Stellinku!
Strýci Valentýnkovi nastane ...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 