Přitlapkovat se
Kočičí deníčky
Stránka 57 z 1439. dubna 2008 | Autor: Hraběnka z Města perníku,cz
Čipování
No nevím, prý jěště nějaké foto, jak jsem krásná. Tak tam něco přitlapkuju...9. dubna 2008 | Autor: Hraběnka z Města perníku,cz
Návštěva neznáma a hra na potraviny
Tak jsem zase tady! A chci vám říct, co se tehdy stalo. To vám takhle odpočívám a v tom mě někdo popadne a pak zjistím, že to je sestra mé paničky. Potom mě dali do přepravky a odvezli neznámo kam. A tam se mnou začali manipulovat jako s právě nakoupeným zbožím a dali mi i nějaký čip nebo typ, já už fakt nevím, a doma se Čičin opět radoval, že má jednu sestřičku a tři brášky. A Mauzí jenom zasyčela hlasitě: "Nenávidím koťata." A to je konec. Tak jsem čipovaná... netuším, k čemu mi to je...8. dubna 2008 | Autor: Bastien
Ranní řev
No já myslela, že ráno nevstanu! Bastien mě vzbudil řevem ve 3 hod. ráno, skočil ke mně do postele, zalehl mi polštář a mazlinkoval mě, pak jsem se otočila ke stěně, zády k němu, on si sednul a okamžitě mi zařval za zády - "Laskavě se otoč ke mě zpátky!" :-O Tak jsme usnuli a ráno v 6 hod. se probudím a on vedle mě leží...
No chápete to?? Ten mě na 100 % miluje!! :-D7. dubna 2008 | Autor: Fridrich II
Kdo z koho
Jak jsem onehdy psal o páníkově pokoji s jeho poličkama, dózičkama, krabičkama a jinýma serepetičkama, který považuji za malý kočičí ráj, musím vám sdělit, že jsme v přístupu do něj udělali značné pokroky. Chtěl jsem Fridrichovi tu parádu ukázat, ale nikdo nám nechtěl dobrovolně dveře otevřít, tak jsme zahájili obléhání a vyčkávali, až jimi někdo bude muset projít. Vyplatilo se. Provedli jsme několik nájezdů, ale příliš vydařené nebyly, neboť jsme byli vždycky odchyceni dřív, než jsme stačili způsobit nějakou katastrofu.
Ovšem Fridrich je velmi vynalézavý a taky je kamarád, takže se o své nápady se mnou podělil. Přišel totiž na to, že když vyskočí na kliku, tak se dveře otevřou samy. To ...7. dubna 2008 | Autor: Barnabáš Porubský květ
Ako som sa dostal na internet
Ahojte macky, volam sa Basik, mam 5 mesiacov, som britka a budem vam pisat do macacich dennickov a posielat fotky do mackogalerie a mackoalbumu. Tak ako som sa dostal na internet: moja 9rocna majitelka objavila stranku o mackach, precitala si nazvy sekcii a povedala: zlata kniha maciek, to je co? Klikla na nu, pozrela si ju a usudila: to bude nieco o mackach a macacich info. A potom klikla na macacie dennicky. Tu sa moj internetovy pribeh zacina. Boli tam tie najnovsie dennicky. Fiha, to by mohol mat aj nas Barnabas. Ale musi byt v zlatej knihe a musi tam mat aj fotku. Moja sestra to sice vie, ale musi sa ucit, tym padom nema cas na veci ako su zlata kniha a macaci dennik. Ale mozem pockat, ...7. dubna 2008 | Autor: Lea Tery Houžvička mladší
Ta lidská technika...
No, tak jsem zase tady, poté, co jsem obdařila páníčky pár škrábanci (třepali se mnou, asi chtěli ze mě tu složenku vyklepat), a zrovna jsem si vzpomněla na něco, co se mi stalo před pár dny. Páníčci šli spát a já jsem si myslela, že je nejvyšší čas naučit se něco na tom počítači. Zatím jsem na něm jenom ležela a honila myš. Něco jsem už odpozorovala, takže jsem ho snadno zapla. Horší to bylo s heslem. Kdo by ho měl znát, když si při zadávání zakrývá panička ruce, že? Ale říká se, že za zkoušku nic nedáš. Pacičkama mi to moc nešlo a tak začala jsem se po klávesnici válet. Protože moc správných hesel jsem nevyplodila, vydávalo to patřičný zvuk. Ten se mi líbil, ale spící paničce ne. Vzbudila ...7. dubna 2008 | Autor: Lea Tery Houžvička mladší
Nějak se začít musí aneb první záznam
Mňauky, tedy pro lidi ahoj. Sedím tady u počítače (tedy u lidí prý \"zavazím\" - nevíte někdo, co to znamená?) a tak trošku nevím, jak začít. Hodně jste se o mně už určitě dozvěděli ve Zlaté knize, tak teda nevím. Asi už o mně víte skoro všechno, ale snad se ještě něco najde. Miluji hromady papírů (zrovna tady vedle počítače jedna je, z té se tak užasně vytahují papírky, které pak hezky trhám - lidé jim prý říkají složenky k zaplacení a potom se šíleně zlobí), teplá místečka jako každá kočka a hru na schovku zvanou \"neviditelná kočka\". Aha, já už jsem vám všechno tohle řekla, jo? No tak dobře no, ale už fakt nevím, co byste chtěli vědět. Nesnáším jiné kočky (vy byste ...7. dubna 2008 | Autor: Mína Princezna
Konečně mám jméno
Bloumám bytem a čekám, až se panička vyhrabe z pelechu. Náladu by mi vylepšila nějaká moc dobrá snídaně. Po průzkumu všech oken jsem zjistila, že to venku vypadá všude stejně - šedivá mračna a něco z nich pleská na parapet. V duchu se vracím zpět do doby, kdy jsem byla u mé smečky tři týdny. Naučila jsem se sama napít i najíst, dostala jsem svůj záchůdek a pelíšek - tam jsem ale nikdy nespala, raději jsem volila různé skrýše za nábytkem. Pak jsem si objevila "svůj" pelíšek v koši s prádlem. To byla legrace, když celá moje smečka pročesávala byt, odstavovala nábytek a zkoumala každou skulinku! Svítili si baterkama za ledničku, za pračku, zkrátka dělali podrobnou inventuru všeho ...7. dubna 2008 | Autor: Bertrand
Útok hyen
Nedávno jsem udělal dobrou zkušenost. Čistě náhodou jsem se totiž vyskytl na kuchyňské lince ve chvíli, kdy panička někam odběhla. Na talíři tam ležely čtyři zpláclé tenisáky, zakryté vrstvou cukru, tvarohu a šlehačky. Ocenil jsem paniččinu snahu vyrobit ocelotovi překvápko šité na míru, rychlým spolykáním jsem odstranil zákryt a tlapkou zkoumal, kolik legrace s tenisákem asi bude. Rozdrápnul jsem ho, strčil tlapku dovnitř, a když jsem ji vytáhl, byla obalená sladkou ovocnou kašičkou pro mlsné šelmy. Zrovna jsem chtěl začít kuchat druhý tenisák, jenže ocelotí instinkty mě náhle povolaly pod postel. Byl nejvyšší čas, protože do kuchyně se právě vrátila panička a hlasitě dávala najevo své ...6. dubna 2008 | Autor: Ámos Bačvarov
Na cestách
Ahoj, kočičí kamarádi, slíbil jsem, že vám budu vypravovat o svých zážitcích z cest. Tak poslouchejte.
Jednou panička přinesla domů můj pas, se skříně sundala přenosku a druhý den ráno jsme jeli. Nejprve z Chrudimě do Prahy a potom z Prahy do Sofie. No fakt, nelžu vám. V Sofii totiž bydlí staří páníčci a jeli jsme k nim na návštěvu.
Cestu z Chrudimě do Prahy jsem jakž takž přežil, ale ta druhá cesta, to bylo hotové peklo. Panička mi sice dala kapky na spaní, ale kdepak já! Celou cestu jsem prořval – ovšemže ne strachem, ale hněvem, že mě nepouštějí z klece, abych se postavil té šelmě, která na mě celou cestu řvala. Řvala a řvala, já jsem taky řval a nakonec se k nám přidal i pan řidič, ...6. dubna 2008 | Autor: Čičin z Města perníku
Jak mě pomlouvali v lese
Tak jsem byl zase venku, šli jsme na bylinky. A protože jsme je poctivě hledali všude, došli jsme až do lesa. V lese to bylo žůžo! Těch vůní a barev! A nemyslete si, že jsem šel na vodítku! Šel jsem sám, po svých tlapkách. Pak se stalo, že mi obě dvounožkyně občas zmizely z dohledu. No co jsem měl dělat? Tak jsem vyskočil vždycky na strom, kousek nad zem, abych viděl, kde jsou, a doběhl je. A ony? Smály se mi a pomlouvaly mě, že se pohybuju jako klokan. Pak tam ale byli nějací velcí psi, a tak mě nastřídačku vzaly na rameno a do náruče. A hádejte, kdo viděl srnky první. Nevíte? No přece já!!! Tak jsem jim je ukázal a nesly si mě jako pravý lovecký poklad domů. Takže klokan, ale ...6. dubna 2008 | Autor: Hraběnka z Města perníku,cz
Co bylo po tom
Tak vám zase píšu z toho našeho Perníkova. Nic se tu nedeje a tak vám tlapkuji, CO BYLO DÁL. Po Anušce tu byla Elinor. Ta pak umřela a po ní jsem tu já. Ale když už víte, jak vypadá moje historie, tak teďka něco ze současné doby. Včera mě pořádně vyčesali. A byla to hromada zimních chlupů... pak se jen divili, že mi jěště nějaké zůstaly. Říkají, že jsem kočka z chlupů. Dnes už končím, pak by nebylo o čem psát, tak zase příště, mňauky čauky vaše Hraběnka.6. dubna 2008 | Autor: Eliášek
Mé dva typické dny
Milí kočičáci a kočičky,
tak zase jedna z mých nevím-jestli-povedených příhod. To, že chodím spát k páníčkovi do pokoje, je známá a běžná věc, ale také to, že kočky vstávají dříve než lidé (lidé vstávají v sedm hodin ráno, o víkendu až osm nebo devět!). Já jsem také šel spát k páníčkovi, jako obvykle. Jenže okolo třičtvrtě na šest jsem chtěl pryč - jít snídat. Tak jsem vlezl do postele a dupal po spícím páníčkovi. Vím, že to cítil, hned ráno mi to vyčetl, ale neprobudil se. Tak jsem si musel sednout před dveře a začít mňaukat. To se hned probudili páníčci z druhé místnosti a pustili mě dál. Najíst se. Hned ráno mi to vyčetli. Přes den jeli na chalupu i s tím přitroublým psem, ale nemyslete ...6. dubna 2008 | Autor: Alasca Arien
Přísně tajné premiéry aneb Kočmunikační mňaunuál
Halo, tady firma MNUK s.r.o., co pro vás můžu... Ano, vážení kočlegové, zahajuji tímto mňaurlamentní jednání... a u vašich oblíbených zpráv vás vítá mňauderátorka... Tečkovaná vichřice vysílat další kouřové... pachové... kouřové signály... Smečko, na muj povééél, pochodem v chod a zpívat! Kocouříí, jdou, kocouříí jdou, bože jaká je to krásaaaa... Mňaufix, tady jedna vážně neví, co dřív... měla jsem v plánu se nechat naklonovat, ale dvounožkyně podala zásadní nesouhlasný protest, asi by tolik štěstí už neunesla... tak zas nic. Dělám, co můžu, abych všechno stihla, ale pořád to není ono... například se mi trochu vymklo pevné vedení smečky... semizdá, že mňaurálka je v háji, štábní ...5. dubna 2008 | Autor: Hraběnka z Města perníku,cz
Dovětek...
Tak vám tedy povím, že to foto pěkně zpotvořila. Vynadala jsem jí a tak vám posílá lepší...5. dubna 2008 | Autor: Čičin z Města perníku
Tak jdu do toho taky...
Holky si už píšou deníček, tak já to po chlapsku vezmu do tlap taky. Holky se sem dostaly dost složitě, já to měl jednoduché. Prostě jsem se tady narodil. Moje máma Bety si prostě jednou skočila ze střechy za tím perským černým krasavcem, co tu chodí volně venku. On se o ní utkal a uhájil si jí. Jsem prostě plod jejich lásky. Teda to vypadá hůř napsaný... tak nějak pateticky. Tak to hodím do reality. Máma vyskočila střešním oknem a vzala to po střeše, přes hřeben, tam skočila na balkon a z něj do pískoviště. Pak už byla venku a mohl jsem se později narodit. Bydlíme v prvním patře, pro pořádek, abyste věděli, jak odvážnou mám maminku. Narodil jsem se 5. 6. 07. Skoro na den dětí, jen já a ...5. dubna 2008 | Autor: Beatrix Star Cats
Jak jsem se dostala z Prahy až sem
No není to zrovna moc originální název pro první zápisek, ale je přesný. To si tak sedím v Praze... ne to není zcela přesně, tak znova. Byly jsme 4 kočky a kluk. Já, moje máma a ségra a druhá ségra. A kluk Ondra. A byt nám už byl malý. Tak moje paní tehdy napsala inzerát na net... moje současná panička zrovna moc smutnila. Pravě jí umřela máma Hraběnky, která si tu taky píše deníček, a byla moc smutná. Říkala, že žádná kočka už nikdy nebude jako Elinka. Že už nikdy nebude žádná jako Anuška (to byla máma Elinky). A že chce něco úplně jiného. A tak slovo dalo slovo, telefon se žhavil a já ve věku 2,5 let se ocitla v přepravce a ve vlaku. Po dlouhém drncání a strkání mě vysadila moje paní tady, ...5. dubna 2008 | Autor: Hraběnka z Města perníku,cz
Tak jsem tady...
No a když čtu zápisky Mauzíny, tak musím podotknout, že to je taky o mém rodu. Anuška Osteo Dylmah je moje babička. Měla dceru, ta se jmenovala Elinor z Města perníku, a to byla moje maminka. Jednoho zimního dne jsem se jí narodila... spolu se sestrou Holkou a bráškou Hráškem. Bráška byl moc malinký a vůbec nerostl, a i když ho naše krmitelka nosila u sebe pod trikem a krmila ho kočičím umělým mlíčkem a naše maminka se snažila a pelíšek jsme měli pod topením, Hrášek umřel jako 7 denní koťátko. A tak jsme zůstali se ségrou sami. Sestra se po čase odstěhovala skoro až do Prahy, a tak tu jsem já. Snad proto, že jsem se narodila 2dny před Silvestrem a všude byl rambajz, málo co mě rozhodí. Jsem ...5. dubna 2008 | Autor: Maxmilián Rybomil
Když jsem byl ještě malej kluk
Dávno tomu, co jsem byl jako malé kotě u domku na předměstí. Nastěstí se mi podařilo vzpomínky na tuto dobu vymazat. Ale když si tak pročítám deníčky, nemohu si nevzpomenout na začátky v Maxíkově. Jojo, to jsem byl ještě malej a ještě jsem byl kluk.
Já vám byl sice hodný hned po svém přistěhování. Uvědomoval jsem si totiž, se si musím ty své dovunožce pořádně získat. Přeci jen to není tak jednoduché objevit se před představitelem „homo panelacus“ a zamňoukat: „Jmenuji se Vlezloň a budu u vás bydlet.“ Páník tehdy nejásal ani trošku. Ale když jsem vydržel v bytě přes noc, podařilo se mi získat páníka na svou stranu. Snad proto, že byl také nemocný, nebo chtěl udělat radost své ...5. dubna 2008 | Autor: Margot
Pro hladové kočičáky
Milé kočičky, kočičáci, koťata,
ráda bych vás seznámila s radami, jak přijít ke stravě v domácnosti, kde se mňam věci dostávají jenom za odměnu, a kde do vás poté, co vás zvykli na věci typu mleté hovězí, chtějí nacpat jenom obyčejnou fuj fuj konzervu ze zbytků, či tesco granule, a jiné fujtajblíčky.
To ta naše dvounohá, s výmluvou na mizernou finanční situaci, nás začala krmit hnusama. Jasně, že jsme hlasitě protestovali, nejhlasitěji Zuzanka (na její hlasový fond nikdo nemá), Petra pozorovala opečence s ještě větším zaujetím než kdy jindy, šérchán začal plakat nad ztrácejícími se špíčky a svaly, a já? Já jsem ve vývoji! Já mám jíst kvalitně, abych správně rostla a vyvíjela se! Už takhle ...
Omlouváme se za malé zmatky v důsledku předělávání stránek.
Kdyby něco nefungovalo, 