Vášnivé prokletí rodu Chlupézů - díl 40. - Vášnivé míjení

Blue Cat Television

uvádí

nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 40.

Autor: EvaNo mufka.denicek.eu

Minulé díly: 39. Vášnivé prozrazení 38. Vášnivá prosba 37. Vášnivý sykot 36. Vášnivá žárlivost 35. Vášnivá návštěva 34. Vášnivé přivítání 33. Vášnivé shledání 32. Vášnivé poznání 31. Vášnivé mlčení 30. Vášnivý údiv 29. Vášnivý nález 28. Vášnivé bláznovství 27. Vášnivá lahůdka 26. Vášnivá večeře 25. Vášnivá náhrada 24. Vášnivý šok 23. Vášnivé zahlédnutí 22. Vášnivé rozhodnutí 21. Vášnivý návrat 20. Vášnivý návrat 19. Vášnivé čekání 18. Vášnivé uvěznění 17. Vášnivé bloudění 16. Vášnivé obvinění 15. Vášnivé poselství 14. Vášnivé procitnutí 13. Vášnivé hledání 12. Vášnivá beznaděj 11. Vášnivé vzpomínky 10. Vášnivé odhodlání 9. Vášnivé zděšení 8. Vášnivé zoufalství 7. Vášnivé plameny 6. Vášnivé otázky 5. Vášnivý plán 4. Vášnivé odpoledne 3. Vášnivá snídaně 2. Vášnivé probuzení 1. Vášnivé svítání

Po dvoře farmy přecházel ustaranými, unavenými kroky Frankito. Na čele měl zachmuřené vrásky a svěšený ocas vypovídal o velkých starostech, které se honily Frankitovi hlavou. Někteří odběratelé přestali o dodávky z farmy mít zájem. Někteří zájem mají, ale dodané zboží neplatí. Zásoby krmiva vystačí jen na několik dní. K tomu všemu měl Frankito pocit, že kolem jejich farmy obchází něco nebezpečného... záhadného... něco, co Frankito jen tuší, ale neumí pojmenovat, najít, odhalit.

Z chmurných úvah ho vyrušil vzdálený, vrčivý zvuk. Frankito zbystřil. Zvuk se přibližoval, sílil... ano, zdá se, že je to zvuk vozidla... ano!! Před vraty do dvora zastavil vůz, na dvířkách emblém rodu Chlupézů... Frankitovi blesklo hlavou, že příjezd může mít jediný důvod... znepokojeně se obrátil k domu, ale na víc se nezmohl. Vrata se otevřela... Frankito viděl, že vchází Fridrichos a dvorným gestem zve někoho dál...

Do vrat rozkošně malými krůčky vcupitala Bettyana los Caterinos. V jediné vteřině se Frankito rozlynul v blaženou loužičku a zase splynul, aby mohl vykročit návštěvě v ústrety. Než se zmohl na nadšená uvítací slova, zahájil řeč Fridrichos: „Buď pozdraven, velkofarmáři... byl jsem vyslán, abych zjistil, jestli se tu náhodou neskrývá slečna Lassalita a mladý pan Milchávez?“

Frankito se zatvářil trochu nejistě, ale pak velmi přesvědčivě odpověděl: „Lassalita? Milchávez? Tady? Ne. Tady rozhodně nejsou!“

Nadechl se a statečně, avšak rozechvělým hlasem, pokračoval: „Jsem ovšem rád, že zde mohu uvítat návštěvu tak... tak... vzácnou a mému... é, našim... no zkrátka všem srdcím blízkou slečnu...“

Bettyana se potěšeně zavrtěla a už, už se chystala odpovědět, když ji cosi zaujalo na druhém konci dvora. Frankito sledoval její zaujatý pohled a viděl, že přichází jeho šafář. Mířil přímo k nim. Bettyaniny oči se zvětšily a zrcadlil se v nich velký zájem...

„Ó, jaké to potěšeníčko, jaká to poctička, moci zde uvítat návštěvu tak vzácnou... jistě slečinka dovolí, abych se jí představil... jsem Otrapéz Kojotéz, správce... oddaný služebníček tady mladého páníka Frankitíka...“

A správce se hluboce poklonil. Bettyana se stydlivě culila a sledovala s obdivem, jak Otrapéz Kojotéz umně okouzluje sladkými slůvky: „Už na té naší farmičce jsem nějaký ten roček... ale musím říci, že předtím jsem byl v každém městě a všude to znám... všechno jsem viděl, všemu rozumím... ó, takový jsem já...“

Frankito pln zděšení hleděl na Bettyanu, která visela na Otrapézovi očima... hltala každé jeho slovo... zbožně k němu vzhlížela, nevnímala nic a nikoho kolem.

Fridrichos vycítil Frankitovo znepokojení a energicky Otrapéze přerušil: „Škoda, že to, jak všemu rozumíte, není vidět na úspěšnosti farmy!! No nic, co jsem měl zjistit jsem zjistil, takže myslím, že je čas na návrat... madam Missarina jistě netrpělivě čeká...“

Otrapéz se při Fridrichosových slovech znepokojeně ošíval a jeho mírně olysalý ocas se kroutil v nervozních křivkách. I to však Bettyana sledovala s výrazem neskonalého obdivu.

Frankitův zoufalý výraz byl čitelně jasný. Fridrichos jen zavrtěl hlavou a pokynul Bettyaně k odchodu. Vydali se k vratům, Bettyana se však stále ohlížela... několikrát zakopla... a ve vratech se ohlédla naposled a výmluvně, koketně zamávala Otrapézovi...

S vrčením odjíždějícího vozu opustily Frankita zbytky sebeovládání a dal plný průchod svým pocitům. Rozkřikl se na stále okounějícího Otrapéze: „Vy nevíte, kde je vaše místo?? Máte se starat o chod farmy a ne si tady hrát na... na... na mistra světa!!“

Otrapéze to nevyvedlo z míry. Úlisným, nasládlým hlasem táhle pronesl: „Ale, můj páníku, chtěl jsem jen ukázat, že my se tady na farmičce kamarádíčkujeme... jsme pohostinní a návštěvičky umíme uvítat... To byste mně křivdil, kdybyste se chtěl zlobit! A slečinka byla jistě ráda, že mne mohla poznat!“

Frankito, nenacházeje slov, jen bezmocně mávl packou a šouravě, váhavě se vydal k domu. Bylo mu hrozně... bylo mu tím hůř, že věděl, že tohle Barbaritě svěřit nemůže, hned by mu pověděla, že tohle tušila od chvíle, kdy tu nafintěnou slečinku viděla.

Frankito nemohl tušit, že Barbarita vše sledovala za oknem svého pokojíku a i když neslyšela, o čem se mluví, věděla i tak, co se stalo.

A věděly to i čtyři další oči, které vše viděly z půdy...

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

4 komentáře

Reklama