Příběhy o kočkách

Dopis psaný drápkem a srdcem kočičím...

MŇOUŠOU 2009

MŇÚWS Vánoce II

Neobyčejný kocourek Simba a jeho smutný příběh s dobrým koncem

MŇÚWS Vánoce I

Jak šla Bára do nového domova

Kočičí život

Vášnivý déšť (Chlupézové, díl 72.)

„Ano! Ano! Kde je Charontéz??“

Do vzrušeného šumu hlasů a do údivu očí, marně pátrajících po salonu, zazněl znovu hlas Ley: „Dámy a pánové, uklidněte se, prosím!! V této chvíli vám chci oznámit, že náš milý Charontéz se rozhodl pro vpravdě odvážný a ojedinělý krok... a tím je dokonalé, opravdu... řekla bych globální omlazení!! Ano!! Ve snaze být vždy elegantním, mladistvým a vitálním jedincem našeho druhu, být vskutku reprezentativním představitelem klubu mňudistů, rozhodl se Charontéz pro výměnu své postavy za zcela mladinkou, ano, mohu říci přímo dětsky jemnou postavu. Protože však tato výměna je náročná a vyžaduje velké časové vymezení, vyžaduje, aby dobu čekání na výměnu strávil Charontéz v trochu jiné dimenzi... takže ač je tu s námi, na molo dnes nepřijde...“

Vášnivá přehlídka (Chlupézové, díl 71.)

„Miiaaaaaauuuuch!! Mijéééééééééé! Mňááááách!“

Obdivné vzdechy rozechvěly okvětní plátky na girlandách.

Za zvuků fanfár a v záři světel na molo vešly tři vznosně, ladně kráčející krásky... nešly, vznášely se, vznášely se díky obdivným pohledům a jejich jemné vznášení provázel hlas Ley: „Ano dámy a pánové, právě vidíte první ukázku nejnovějších mňoutfitových trendů, které předvádí Bettyana, Afrodíta a Debbiagros. Základ jejich mňoutfitu tvoří jemně modrá barva, doplněná efektním popraškem stříbra... račte si povšimnout ladící oranžožluti očí...

Vášnivé zahájení (Chlupézové, díl 70.)

Ranní paprsky slunce tiše vstoupily nablýskanými okny do domu Chlupézů. Rozzářily zlato na hlavě spící Lassality, rozehřály černý samet slastně oddechující Barbarelly, zaleskly se v modrém hedvábí Fanfanose Blue Habesose, zajiskřily v béžovém saténu Bastienittově. A pak zlehka, zlehounka zalechtaly jemně oddechující čumáček Milcháveze...

Vášnivé osvícení (Chlupézové, díl 69.)

„Svítí! Nesvítí! Bliká! Nebliká! Pořád nebliká! Proč to nebliká?? Jo tááák... Milchávezi! Nekousej ten kabel! Necháš to! Chceš ohrozit průběh zkoušky? No proto! Bliká! Svítí V pořádku, světla fungují!“ Lea los Terros Houzevickos spokojeně drápkem odškrtla další z důležitých bodů příprav na modní přehlídku a vydala se osobně zkontrolovat šířku a stabilitu mola, které vedlo celým společenským salonem. Fridrichos a Tadeasos zatím rozestavovali pohodlná křesla pro ušlechtilá pozadí hostů přehlídky. Navzdory namáhavé práci jim neuniklo, že spolu se světly se rozsvítily i oči Lassality a její výraz napovídal, že ji osvítil zvláště geniální nápad. To se potvrdilo vzápětí, když netrpělivou packou přivolala Milcháveze a cosi mu zaševelila do ucha. Milchávez na ni vykulil oči, nadskočil a zajásal: „Tak to je ovšem nápad!! To bude mazec! Jasně... hned to musíme probrat... mizíme do zahrady... tady je to samej mňaugent a ti slyší všechno!“

Tentokrát to vyšlo

Přišlo jaro, všechno se zazelenalo a rozkvetlo, udělalo se příjemné teplíčko a tak bylo jasné, že dříve nebo později napadne kočkaře, že by se mohli opět slétnout. A jelikož Pilnému Paparazzimu nic neunikne, podařilo se mu vypátrat příslušné datum a kontaktovat kočky a kocoury. Zjistil, že jsou o sletu velmi dobře informováni a rovněž se na něj připravují. Vyhověl však jejich žádosti, aby stav příprav zůstal před dvounožci utajen. Za to se mu dostalo cti, že mohl s kočičáky absolvovat jejich paralelní slet a zpracovat z něj exkluzivní reportáž...

Vášnivé barvohledání (Chlupézové, díl 68.)

„Zrzavej!“ „Modrej!“ „Zrzavej!!! Sem řek!“ „Modrej! Modrej modrej modrej!“ Vřískot rozechvěl vzduch v domě Chlupézů a Missarina rozčileně seběhla schody a prudce vběhla do haly, odkud se hlasité zvuky ozývaly. Její rozzlobené oči padly na jakýsi předmět, nad nímž stála bojovně naježené Lassalita, s ušima dozadu staženými Milchávez a rozpačitě nejistá Lea los Terros Houzevickos. „Co se to tady děje?“ vykřikla Missarina. Lassalita uchopila předmět do zubů, dovlekla ho před Missarinu a vypískla: „Mamá, řekni Milchávezovi, že tenhle šál je modrej! On pořád tvrdí, že je zrzavej a přitom není, protože kdyby byl, tak bych si ho nemohla vzít na naší mode šou, protože zrzavá mi nesluší!“

Vášnivé následky (Chlupézové, díl 67.)

„Maxavézi!! No tak, Maxavézi!! Jste na tahu!“

Danéz de Jančéz udiveně hleděl na svého protihráče, který ani po důrazné výzvě nevěnoval pozornost tomu, co se děje v hracím poli... jeho tlapka se nevztáhla k hrací kostce, oči hleděly nepřítomně někam do dálky. Danéz de Jančéz se nespokojeně zavrtěl a neklidně šlehl ocasem. Očima se ptal nedaleko šmejdícího Bertilia, jestli se mu chování Maxavéze také zdá divné. Bertilio nelenil, přiskočil k Maxavézovi a hlasitě mu vyvřeskl přímo do ucha: „Hrajééééém!!“ ...

Vášnivé rozloučení (Chlupézové, díl 66.)

Abbygalita vyběhla po schodech... lehce se tlapkou dotkla vyřezávaného zábradlí... zastavila se u okna, z kterého tolikrát vyhlížela do zahrady... Pozdravila očima všechny dveře v dlouhé chodbě... Na dveřích Chillitova budoáru spočinula zvlášť dlouhým pohledem... pak pomalu, váhavě stiskla kliku. Vešla dovnitř...

Vášnivé polibky (Chlupézové, díl 65.)

„Mňauvéééj... dávej pozor... nemačkej se na mně, mě ty větve píchají do boku... kdo vůbec vymyslel, že tady máme tak nepohodlné rostliny??“

„Simtě, ty naděláš... nemůžu za to, že tu není víc místa... a nekřič, nebo nás prozradíš!!“

„Mňauvajsssssssss!! Zas mně píchla!! Stejně si myslím, že tu trčíme zbytečně!! Nikdo nepřijde a my tady ztuhnem!! Jsme radši mohli jít okouknout, jakou mají radost z dalších dopisů... chi chi, slyšel jsi, jak se k nim vrhly, když jsme obálky podstrčili pod dveřmi??“

Vášnivé vzrušení (Chlupézové, díl 64.)

„... a už se nikdy neodloučíme. Víš, jak mi bylo, když jsem tě tady vídal a nemohl dát najevo, kdo jsi? Kdo jsem tvůj? Neplač... muselo to tak být, myslel jsem, že to pro tebe bude lepší... dnes vím, že jsem se mýlil... jsem rád, že ti dva zatrac... přičinliví mňaugenti v tom začali čmuchat... neplač, všechno ti vynahradím...“ „A viděli jste, jak se Abbygalita roztřásla a jak on k ní šel a... jo... Muffuelo, pode mnou je taky loužička, fňuk, tak ji prosím taky utři, já za to nemůžu, že brečím, fňuk, ale mne to dojalo, fňuk, hele, Bettyano, tys vybrečela ještě větší louži... jo a jak k ní šel a pak stál a... a... fňuk, já mám úplně mokrý kožich...“

Příběh kočičky Pacičky

O kočičce, která žije v Třeboni u bytovky, je tam velice nežádoucí a má půl roku starou, neléčenou zlomeninu nohy, jsem se dozvěděla od kamarádky, která pro ni zrovna neměla v depozitu místo. Prý ji krmí mladá paní, ale domů si ji vzít nemůže. Jestli mne tedy něco nenapadá... Napadlo mne jedině, že bych pro kočičku mohla dojet a odvézt ji do některého soukromého útulku, ke kterému mám důvěru, protože mi bylo jasné, že já budu postiženou kočku umísťovat moc těžko. Čekat se moc nedalo, jaro za bukem, kočky se mrouskají, čím dřív bude číča z dosahu kocourů, tím lépe. Sehnala jsem ochotnou paní s autem a po dohodě s třeboňskou "krmičkou" jsme vyrazily pro kočičku.

Vášnivé přiznání (Chlupézové, díl 63.)

Doktor Ginos přehlédl zkoumavým pohledem všechny kolem nazdobeného stolu v jídelně domu Chlupézů. Zvláště starostlivým pohledem utkvěl na nepřítomně hledící Dorchitě... zasněně tiché Bettyaně... zvláštně zamlklém otci Amadeovi... a s výrazem ustaraného nepokoje doktor Ginos sledoval Barbarellu, která vůbec nevnímala, že do jídelny vchází Muffuela, Abbygalita, Bastienitto a Bubos. Všichni nesli mísy a podnosy, z nichž se linuly libé, lákavé vůně... a Barbarella na ně ani nepohlédla... nenasála závany budoucích příslibů lahůdek... nenapřímila radostně uši v předtuše hostiny.

Vášnivé plynutí (Chlupézové, díl 62.)

V domě Chlupézů panovalo nezvyklé ticho. V domě Chlupézů, v jiné, tajemné dimenzi, se právě slastně probudil Antonios los Kokosos, protáhl se a usoudil, že nastal čas dojít obhlédnout, jak se jeho rodinka má. Zkontroloval zálibně svůj obraz v hale, ujistil se, že mu to na něm sluší tak, jako vždy, a pak už spokojeně plynul domem. Hned v hale ho zaujal pohled na tichého, vzdychajícího Bubose, který co chvíli teskně šeptal: „Ach, má krásko v černém, co ty víš o mém srdci věrném, co ty víš, že velí mi má čest všechny pochoutky světa ti k tlamce snést!“

Vášnivé ochoření (Chlupézové, 61. díl)

Bastienitto levou tlapkou zatřepal pánví, ve které se smažily a prskaly myší kýtky, pravou tlapkou míchal usilovně omáčku ve velikém hrnci, pravou zadní tiskl tlačítko mixeru, ve kterém se zrovna šlehalo jatérkové pyré, levou zadní pracně udržoval rovnováhu, levým okem sledoval smažící se kýtky a pravým okem stále rozčileněji pošilhával ke dveřím. Své pocity vyjadřoval zlostným pošviháváním ocasu. Když levým okem zahlédl, že se pootevřely dveře do kuchyně, nadechl se k velmi nevlídnému vyprsknutí. Už už se chystal vypustit svůj hněv směrem k příchozímu, když tu zahlédl, že do kuchyně vchází ...

Mňúws 12

Jak jsme se k sobě dostali, aneb s kočky nejsou žerty a jak to vyšlo až napodruhé

Vášnivé hemžení (Chlupézové, díl 60.)

Maximosos se plížil zahradou za domem Chlupézů. Jeho smysly byly zostřené do nejvyšší pátrací pohotovosti. Oči měl upřené do jediného bodu, uši zachycovaly každé zaševelení větru, každé ptačí zapípnutí. Tlapky obezřetně našlapovaly. Nevnímal ani, že ho tráva lechtá na břiše, nevnímal, že na ocasu mu sedí mravenec. Byl na stopě... Náhle rozladěně vzhlédl a zavrčel: „Mňaugentko, drž tu lupu pořádně!! Jak mám sledovat stopu, když s tou lupou meleš!!“ Rubbysianta rozhořčeně vyplivla lupu, kterou dosud přidržovala v zubech ...

Mňauws

„Mňoument, mňoument, musím ze sebe setřepat pavučiny, vyklepat prach z kožichu a ... co?? Cože? Vysílání? Už? Už vysíláme? Tři vteřiny... to nestihnuuuuuuuuuuuu... uuu... uuuuuu... uuuuuuuuuž jsem u vás! Vážení televizní diváci, vítejte po týdnu u naší modré obrazovky... Dnes mám pro vás hned na úvod dvě zprávy, špatnou a dobrou. Začneme tou špatnou: vzhledem k naprostému nedostatku událostí a tedy i inspirativních záběrů v minulém týdnu dnes MŇÚWS nebudou. Situace s nedostatkem obrazového mňauteriálu byla vážná, neostýchám se říci kritická... štáb se nořil do hlubin zoufalství... nořil se a nořil, až se zanořil, zanoroval, dokonce až zakrtkoval do našeho modrého televizního mňaurchivu a vydal se po stopách minulosti. A jako mňaurcheologové jsme z propasti času vykutali záběry, na kterých je zachyceno líbezné dětství některých oblíbených představitelů našeho širokého televizního osazenstva ...

Vášnivé emoce (Chlupézové, díl 59.)

Klap. Za otcem Amadeeem tiše zaklaply dveře. „Je to charakter!“ „Je to v rejži!!“ Pokojem se ozvalo dvouhlasé vyhodnocení situace. Rubbysianta mírně pohoršeně nadzdvihla fousky: „Pff... v rejži se neříká. Když už, tak v rýži. A i tak to nesouhlasí, nejsme v rýži, jsme s naším plánem A v úplně jiných končinách, ostýchám se říci, jakých!“ „Vrrrrrrraaaaaauuuuuu!“ Maximosos rozčileně vyletěl z křesla, oběhl několika přískoky pokoj, odkopl rozzlobeně ozdobný taburet a sekl packou do nadýchaného závěsu. „Vrrrrraaaauuuu! Nám selže plán A, my víme zas to samé nic o tom, kdo je Abbygailitin otec ...

Mňúws 11

Vášnivé stopy (Chlupézové, díl 58.)

„A jak sebou práskne a začne mu vynechávat srdce, tak hned hop na něj a tlapky na hrudník a zmáčknout... a pustit... a zmáčknout... a pustit... a čumák na čumák a fouknout... zmáčknout... pustit... fouknout...“ Ozvalo se pohoršené vyfouknutí: „Mňaugentko, co to meleš??“ „Mňaugente, opakuji si pravidla resuscitace... až zkočlabuje, budou se nám hodit!“ ukázala Rubbysianta očima na zkamenělého, nehybného Amadea, který vytřeštěně zíral na několik fotografií na stolku před sebou. Na obrázcích byl zachycen mladý, rozcuchaný, rozježený rebel, jak požívá ze sklenky zjevně alkoholický, zrzavý nápoj s pěnou... na jiném obrázku ho objektiv zachytil in flagranti...

Mňúws 10

Vážení televizní diváci, vítejte u naší modré televizní obrazovky! Než bys chlupy na naháčovi spočítal, jsou tu opět vaše – naše oblíbené... co?? Cože? Kdo tam vzadu řekl Neoblíbené?? Abych tam tím modrým sklem neskákla!! No proto!! Takže, jsou tu vaše – naše velmi oblíbené, už desáté mňauktuální zprávy a tady už je první z nich ...
Mňaularmující případ mňustičního omylu řeší v těchto dnech ochránci kočičích práv a svobod, kteří se již se svými výzvami a peticemi obrátili jak na soudní dvůr v Mňaagu a Žďorp... e? Jo, jasně, rejžo, to je zas jiný příběh, chápu, promiňte, vážení diváci... takže jak k soudnímu dvoru, tak k mňoubudsmanovi a výboru Mňunicef, protože jde o dosud nezletilého. Podstatou případu je skutečnost, že mladistvý H.2 byl vzat do vazby a uvězněn v Čing Čingu, a jak nám potvrdil nejmenovaný zdroj, bude mladistvý H.2 v nejbližších dnech převezen do Mňaulcatrazu ...

Vášnivé víření (Chlupézové, díl 57.)

„Já se vznááááším, já si létááám, nadzvukovou rychlostí,“ kvílela vesele Lassalita a svištěla s rozmarnými poskoky chodbou. Jen co za ní zapadly dveře společenského salonku, rozrazily se v chodbě jiné dveře a vyrazil z nich neméně rozveselený Milchávez. Také on rychle prchal do salonku. Abbygalita, která právě vycházela z budoáru madam Missariny, z něj zahlédla už jen kousek mizejícího ocasu. V salonku končila další ze zkoušek na velkou modní šou. Lea los Terros Houzevickos očima pokárala Lassalitu a Milcháveze a zjevně nechápala, co je příčinou jejich dobré nálady. Chillito se znepokojením sledoval výrazy svých sourozenců a pomyslel si, že takhle se dívají pokaždé, když provedou nějakou nepředvídatelnou skočkopičinu...