Stránka 4 z 11
„GrrrrrrrrrrrrGRRRRRRRRRRRRgrrrrrrrrrrrr.“
„GRRvrrrrrrrrrrGRGRGRGRGRRRRRRRRR!!“
Missarininy štíhlé tlapky rychle kmitaly po měkkém koberci chodby a po naleštěném schodišti. Čím víc se blížila k hale, tím víc ji ohlušovalo temné, hrdelní vrčení...
„...třistadvacetosm, třistadvacetdevět, třistatřicet!“ Francesquito s ulehčením dopočítal poslední myš a s radostí pohlédl na veselé hemžení v novém boxu. Plán opravy a zvelebování myší farmy, který vypracovali před odjezdem Barbarity a Frankita a kterým ho jeho přátelé pověřili do doby, než se vedení farmy ujme jejich další přítel, se Francesquitovi dařil...
„Je jakáááá je,
ani černá, ani modřééénaaa,
nemám právě paměť na jmééénaaa,
tak jí říkám Lásko máááá...
nejsi skvost a nejsi zlááá,
jsi jen jiná, než chci jáááá-áá-ááá
Je jakáááá jeee,
tak mi náhle padla do klína,
ani mourek, ani zrzína,
někdy tak a jindy takovááááá...ááá...á“
Halou Chlupézů se hlasitě rozléhala známá melodie. Kdesi v prvním patře se ozvalo prásknutí dveří, rychlý běh jemných tlapek... a na schodech se objevila rozčilená Lea los Terros Houzevickos...
Vážení televizní diváci, je tady čtvrtek a s ním i vaše pravidelná dávka emocí...é, chci říci informací o nejmňauktuálnějších událostech uplynulého týdne. A naše první zpráva se týká kočlitické scény ...
Domem Chlupézů se rozlehly dunivé rány. Muffuela, která právě procházela halou a nesla žalostné zbytky rostlin ze zimní zahrady, leknutím málem svůj náklad upustila. Rány se ozývaly od vstupních dveří a zněly velmi poplašně. Muffuela ustrašeně přistoupila ke dveřím, otevřela je... a spatřila velkou, nazelenalou obálku, na níž se skvělo mnoho otisků tlapek a zřejmě v rychlosti nadrásaná adresa: Fšichni v sídle Chlupézů, co tam zrovna jsou, hlavně madam Missarina a taky Bubos a Lassalita a Mylchávez...
„A dál?? Co bylo dál?“ vypískla netrpělivě Lassalita. „Ano, Danézi, nenapínej nás, povídej, co bylo dál?“ domáhal se i Bastienitto. Danéz se spokojeně zavrtěl a usadil se ve svém křesle ještě pohodlněji. Zálibně zkontroloval, jestli na něm opravdu všichni visí nedočkavýma, vykulenýma očima, a když shledal, že visí všichni, nadechl se a pokračoval ve svém vyprávění. „Dál... no dál bylo to, že prezident Goliasiantos obrovským skokem vyletěl...
Přestože se den již chýlil k večeru a začínalo se stmívat, zdálo se, že v Abbygalitině pokoji vyšla dvě slunce. Právě tak zářily Abbygailitiny žluté oči, které nadšeně kulila na ty, kteří byli u ní v pokoji a kladli jí přesné, zvídavé a důmyslné otázky...
„Už se probírá,“ řekl čísi vlídný hlas. „Ano, věděl jsem, že šantový sprej zabere,“ řekl čísi pevný hlas. „Věděla jsem to hned, že přivléci do domu kostru není dobrý nápad,“ řekl čísi rozzlobený hlas. Bettyana, stále ještě napůl v mdlobách, pootevřela oči. V mlze spatřila ustaraný výraz Debbiagros, odborně vážný výraz doktora Gina a velmi nesouhlasný výraz Missariny. Po chvilce spatřila také lehce provinilé výrazy Lassality a Milcháveze...
Abbygailita procházela tichou, podivně opuštěnou halou domu Chlupézů. Všichni z domu odešli na vernisáž výstavy Slavné mňaurcheologické nálezy aneb Poznej lebku své prapraprapraprababičky. Výstavu pořádala mňuniverzita ředitele Piškotatose a vernisáž byla také malou oslavou ředitelovy metamňourfozy z housenky. Abbygailita zlehka oprášila myšačkové hodiny, poupravila přehoz na jednom z křesel a zaposlouchala se do ticha, které jen občas narušily zvláštní, funivé zvuky...
Vážení televizní diváci, u zcela nového zpravodajského pořadu naší televize , se kterým se budete na svých obrazovkách setkávat vždy ve čtvrtek, Vás vítá mňouderátorka Modrizia Mňauvézová. Našemu štábu se podařilo zachytit vědecké pracovnice světově známé observatoře Blue Fox při intenzivním mňounitoringu a sledování zcela nového neidentifikovatelného tělesa...
„Na kanáry!“ „Ne, na kapry!“ „Nene, jasně jsem slyšel, že říkali na kajmany!“ „Jste vedle, pánové, já zaslechl něco o sardinkách!“ Ze společenského salonu v domě Chlupézů se ozývala vzrušená debata. Abbygailita, která právě procházela kolem pootevřených dveří, jen udiveně kroutila hlavou. Překvapeně přemýšlela, kdo se chystá na loveckou výpravu, a už dopředu nebohé tvory litovala. Že by se dala madam Missarina zlákat na dobrodružství...
„Snídaněéééééééééééééééééééééé! Podává se snídaněééé!“ Bastienittův veselý hlas se rozléhá celým domem Chlupézů. Abbygailita a Mufuela, které právě přináší do jídelny stříbrné tácy, plné pochoutek, zkouší podle zvuků z 1. patra odhadnout, kdo už byl Bastienittovou výzvou vzbuzen a kdo ještě ne. Dusot osmi tlapek, dunivé rány a rozpustilé povykování – ano, Lassalita a Milchávez už jsou vzhůru. Hlasité mlaskání, funění a pomalé kroky – zdá se, že i Bubos už opustil říši spánku. Cinkání kartáčů, hřebínků a etue s blýskavým pudrem na kožíšek – slečna Bettyana se věnuje ranní hygieně. Radostný hlásek, povzbuzující sourozence...
Jak jsi krásné, kočičátko
vprostřed bídy nebožátko,
před tebou padáááámeee,
dary své sklááádááámeeee.
Já ti nesu dvě myšičky
by si hrály tvé tlapičky,
já zas trochu šanty...
Kdesi v poschodí se rozevřely dveře a přísný hlas Maxavéze Hazardéze se dožadoval ztlumení reproduktoru, z kterého se kočleda ozývá... má rozehránu zdařilou hru a nepřeje si být rušen...
V rezidenci rodu Chlupézů panovalo hluboké, vážné a třpytivě křehké ticho. Odlesky zářících křišťálových lustrů lehounce tančily mezi zlatými ozdobami a řetězy na jedlových větvích ve vázách, za rámy obrazů a v girlandách. A vzduch byl plný vábivých, horkých a nádherných vůní... a plný očekávání, plný tajemství, plný zvláštních zázraků... A pak se náhle ozvaly zvony... volající, zvoucí, zvěstující... A do vyzvánění zvonů se ozývaly otvírané dveře, kterými vcházeli všichni, kteří vejít měli...
Missarina hrdě vyšla před dům a všichni se vyhrnuli za ní, aby se zájmem sledovali impozantní odsun pátracích jednotek. Množství jejich příslušníků všem vyrazilo dech. S obdivem přihlíželi, jak kočlicejní prezident Goliasiantos de la Marilionéz udílí rozkazy, rázně určuje směry, kterými se jednotky mají vydat, a celkově si počíná zcela dokonale velitelsky...
Frankitovi ve vteřinách, v nichž probíhal přes dvůr k stáji, prolétlo hlavou několik zoufalých myšlenek. Co se stalo ve stáji? Co Lassalita a Milchávez, jsou zraněni... žijí? A co stáj, spadne? Jestli ano, tak už jim s Barbaritou opravdu nezbude nic ...
Vzduch v hale Chlupézů se vlnil a vibroval nervozitou a napětím. Na divanech, sofa, křeslech a lenoškách neklidně poposedávali úplně všichni, všichni, kteří chtěli být nablízku Missarině. Všichni věděli, že tentokrát útěk Lassality a Milcháveze ...
Po celodenním putováním po bostonských památkách, po večeři pivo ...
4 361x 15. prosince 2008Frankito už byl několik metrů od vstupních dveří, když tu... TRRRRRRRRRRRRRRRRRRR! Kulomet!! Někdo střílí z kulometu...
Po dvoře farmy přecházel ustaranými, unavenými kroky Frankito. Na čele měl zachmuřené vrásky a svěšený ocas vypovídal o velkých starostech, které se honily Frankitovi hlavou. Někteří odběratelé přestali o dodávky z farmy mít zájem. Někteří zájem mají, ale dodané zboží neplatí. Zásoby krmiva vystačí jen na několik dní. K tomu všemu měl Frankito pocit, že kolem jejich farmy obchází něco nebezpečného... záhadného... něco, co Frankito jen tuší, ale neumí pojmenovat, najít, odhalit. Z chmurných úvah ho vyrušil vzdálený, vrčivý zvuk. Frankito zbystřil. Zvuk se přibližoval, sílil... ano, zdá se, že je to zvuk vozidla... ano!! Před vraty do dvora zastavil vůz, na dvířkách emblém rodu Chlupézů... Frankitovi blesklo hlavou, že příjezd může mít jediný důvod...
Od roku 1997 jsem pravidelně docházela do lokality v centru Brna a snažila se pomáhat toulavým kočkám zde žijícím. Většinu z těch, které se od toho roku narodily, se mi podařilo umístit, s dospělými kočkami to však bylo problematické - byly nemocné a často divoké. Nakonec však stejně všechny našly azyl u nás. Kocourek Kvido byl jedním z posledních. Šlo o mohutného mourka, místního donchuána, kterého se mi nikdy nepodařilo odchytit. Pendloval mezi Římským náměstím a Měnínskou branou a takto obhospodařoval svůj harém. Měl šmrnc a jiskru v oku a minimální pochopení pro kastrační program...
SKANDÁLNÍ ODHALENÍ: ŘEDITEL MŇUVERZITY PIŠKOTATOS POD VLIVEM OMAMNÉ LÁTKY!!!
Missarina si slastně vychutnávala hřejivé hlazení slunce. Spočívala na hedvábném lehátku a vrněla blahem. Náhle ucítila, že vlídné teplo je slabší... vycítila...
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?