Stránka 5 z 11
Missarina přivolala Abbygailitu a přikázala jí, aby ihned požádala všechny v domě, aby přišli do jídelny ...
Missarina velmi zálibně a spokojeně sledovala hbitý pohyb v zahradě, kde se míhaly dvě béžové, velmi rychlé šmouhy. Chillito a Bastienitto probíhali mezi kvetoucími keři, vzájemně na sebe číhali, občas zahráli packovanou a pak zas v divoké honičce prolétli do houští. Z obou béžových šmouh vyzařovala radost... radost z toho, že jsou spolu. A jindy tak důstojný, vážný, vznešený Chillito dováděl... jako rozverné kotě. Missarina si něžně pomyslela: „Synáčkové moji... konečně jsou spolu! A Chillito... ano, tak štastného jsem ho snad ještě neviděla.“ Missarina by se dokázala dívat donekonečna. Užívala si okamžik bezvýhradného štěstí a doufala, že už ho nic nezkalí. Návrat ztraceného syna v jejím srdci rozehřál ledový příkrov, který ji tížil dlouhý čas...
Zatímco v domě Chlupézů se radovali z návratu ztraceného syna, na myší farmě panoval smutek. Frankito obcházel místo, kde zůstalo už jen trochu neodklizených trosek ...
V jídelně nastalo naprosté ticho. Všichni strnule zírali ke dveřím jídelny, kde stál Chillito... ale Chillito také seděl u stolu... a ohromeně hleděl, jak jeho druhé ...
Libá vůně, která se linula z kuchyně, obklopila Abbygailitu, Muffuelu, Izzielu, Lorrietu a Fridrichose, kteří stále ještě nebyli schopni ani slov, ani myšlenek ...
Po široké cestě k domu Chlupézů se pomalu, unaveně vlekla skupinka zmožených postav. Všichni měli společnou ...
Missarina stále ještě velmi rozostřenýma očima pracně vymžourala v koutě kajícně stojící hnědou tečkovanou ...
Abbygailita silou vůle přinutila své oči, aby se udržely v důlcích, z kterých jí málem vypadly. Roztřesenou tlapkou sevřela medailonek...
Zatímco v domě Chlupézů bylo divoce veselo, na dvoře myší farmy vládl smutek a únava. Odklízení trosek ze spáleniště všechny proměnilo v černá, k nerozeznání si podobná zjevení, která se dala rozeznat jen podle hlasů. Dvě černá zjevení právě táhla velký, ohořelý trám. Jedno z nich promluvilo Frankitovým hlasem: „Taková hrozná práce... beznadějná práce, taková dřina... mohli byste někde odpočívat a zatím tady kvůli nám dýcháte popel a ničíte si tlapky...!“ Druhé zjevení odpovědělo hlasem Francesquitovým: „Ááále, Frankito, že bys o tom mluvil... prostě vám pomůžeme a hotovo. Nelamentuj a radši pořádně drž trám, protože jestli ti spadne, tak už ho nezvedneme!!“ ...
ubos zděšeně odskočil od dveří a přitiskl se ke zdi. Několik vteřin zůstal zcela nehybný a doufal, že to, co viděl, se mu jen zdá...
Všichni kolem stolu v domě Chlupézů s blaženě přivřenýma očima nasávali vůni, která se linula kolem jejich vznešených nosů...
Chillito velmi rozpačitě a nejistě sledoval, jak Lassalita a Milchávez nadšeně vtrhli do kuchyně. Zvědavě prozkoumávali obsah skříní, polic a lednic. Jejich udivené výrazy nad myšovary, porcovači steaků a opékači stehýnek svědčily o tom, že následující příprava večeře nebude mít hladký průběh. Chillito usoudil, že co se má stát, stane se. V duchu vyslovil tiché přání, aby již dnešní den skončil, a odevzdaně vyšel na zahradu, kde mezi záplavou květin a keřů procházel pomalým, plavným krokem. Byl tak zamyšlen, že si ani nevšimnul, že z nedalekých růžových keřů ho sledují dvě bystré, pozorné oči. Sledovaly každý jeho krok...
Chillito právě procházel vstupní halou a mířil ke kuchyni, když se rozrazily venkovní dveře a do haly vtrhli ...
Fridrichos zapomněl na bolest unavených tlapek. Vyskočil, zahrábl všemi čtyřmi, odrazil se a šíleným tempem vyrazil ...
Missarina pohlédla přísně na Chillita: „Nedělej nemístné vtipy, synu!“ Chillito se zatvářil omluvně, ale i svou další otázkou projevil nesouhlas s Missarininými plány: „A mamá, jak si představuješ přípravu hostiny, když Bubos má být čestným hostem a místo smažení řízků a pečení holoubat bude studovat poklony, vybrané chování a konverzaci?“ Missarinu nevyvedl z hrdého klidu: „Samozřejmě najmeme kuchaře... což mi připomíná... Tadeasosi?“ Tadeasos hbitě přiskočil před Missarinu: „Ano,madam? Jsem připraven plnit všechny vaše příkazy.“ ...
Misarina vznosně a hrdě vyšla ze dveří svého budoáru a zamířila ke schodům do haly. Na okamžik se zastavila a přísnýma očima pohlédla ...
Téměř naráz se všichni vzpamatovali a hbitě vyskočili. Okamžitě se vrhli k Milchávezovi a Bubosovi. Bubos trochu dotčeně sledoval, jak doktor Gino rozšlápl ...
Strnulém, hluboké ticho v hale domě Chlupézů vytvořilo ze všech nehybné, mlčící sochy. Náhle všichni nadskočili a naježili se. Za dveřmi se ozval šramot, vzdechy, funění... a na dveře dopadla tupá, divně tlumená rána.
Missarina opustila svůj budoár a zvolna, unaveně scházela po schodech dolů do haly. Uvítaly ji soucitné a napětím rozšířené oči všech, kteří přišli spolu s ní prožívat těžké okamžiky...
Bubos se jen těžce, zvolna probíral z mdlobného spánku. Pootevřel opatrně škvírku oka a zkoumavě začenichal. Do nozder mu vnikl pach zatuchliny, vlhka a ještě něčeho... něčeho, co mu vzdáleně připomnělo... připomnělo... něco... cosi... Bubos si nemohl vzp
Všichni v hale domu Chlupézů ohromeně sledovali, jak neštastný Bubos vyběhl na svých tenkých nožkách ze dveří.
Abbygailita se nadechla k nesouhlasnému mňouknutí, ale byla zpražena ostrým, nesmlouvavým pohledem Missariny.
V hale panov
Doktor Gino právě pečlivě prohlížel Lassalitu. Konstatoval omámení kouřem, drobné ohořelinky a trochu spálené tlapky. Debbiagros soucitně hladila Lassalitu a znepokojeně sledovala zcela vyčerpaného otce Amadea, který se choulil v křesle...
Nejčtenější
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?