Zaregistrovat se 
Přitlapkovat se
Přitlapkovat se
Stránka 6 z 11
Barbarita se zoufalým výkřikem zahlédla, jak roucho otce Amadea zavlálo v záři plamenů a pak už viděla jen jeho siluetu, mizející v plamenném pekle. Přibíhajícím Frankitovi a Francesquitovi chvějící se tlapkou ukázala k hořící zásobárně: „Otec Amadeos! Tam... on... on tam... on přiběhl a křičel, že je tam Lassalita a Milchávez... on šel do ohně, on... otec Ama...“ Barbarita se zhroutila k zemi. Omdlela. Frankito přiklekl k Barbaritě. Francesquito, nedbaje spalujícího žáru, vychrstl vodu z kbelíku do plamenů a volal: „Frankito, rychle, rychle, musíme hasit!“ Frankito zoufalým, zlomeným hlasem zašeptal: „Ne, Francesquito, nemá to smysl... shoří, všechno shoří! ...
10 052x
2. června 2008
„Dvacet tři tisíce pět set osmdesát dva, dvacet tři tísíce pět set osmdesát tři... dvacet tři... Barbarito, prosím, nemohla bys na chvilku ten myšovar vypnout? Ruší mne to, nemohu se soustředit!“ Frankito utrápeně pohlédl na Barbaritu, která se snažila udržet starý oprýskaný a hlučný myšovar tak, aby poskakováním nespadl ze stolu. Barbarita provinile vzhlédla: „Promiň, Frankito, ale chvátám s večeří. Jsi rozmrzelý... pořád nesouhlasí počet?“ Frankito odvětil: „Ano. Stále docházím k úplně jinému počtu, než který mi dal Kojotéz. Podle něj máme nejméně o 10 000 kusů méně...“
10 495x
29. května 2008
Abbygailita vložila do myčky poslední oválný tác z vzácného myšeňského porcelánu a chystala se vzbudit Bubose, hlasitě spícího za sporákem. Náhle z okna zahlédla, jak po cestě k domu spěchá doktor Gino, následován cupitající Debbiagros. Abbygailita zneklidněně začla přemýšlet, ke komu v domě byl doktor pozván... co se stalo? Až do kuchyně Abbygailita slyšela, jak Mufuela ve vstupní hale vítá doktora a jeho pomocnici, pak zaslechla: „Je ve svém budoáru, pane doktore.“ Abbygailita usoudila, že zas patrně slečna Lassalita při svém dovádění utrpěla nějaký nesmírně závažný úraz, jako například lehce zkřivený drápek, přišlápnutý ocásek nebo pocuchání kožíšku, na kterém si zakládala. Z těchto úvah byla vytržena ostrým zvukem zvonku, který byl signálem, že se má okamžitě dostavit do pokojů paní Missariny...
10 616x
26. května 2008
V hráčském salonu domu Chlupézů panovala poněkud stísněná nálada. Ve vysokých, mohutných křeslech vzpřímeně seděl ředitel mňuverzity Piškotatos , jako obvykle pečlivě vyšnořený, s oslnivě bílou náprsenkou. Nehlasně pohyboval fousy a zřejmě se v duchu zaobíral nějakým dalším zvláště objevným vědeckým problémem, který, až vyřeší, opět bude oceněn Mňaubelovou cenou. Naproti Piškotatosovi trochu roztržitě sledoval hru důstojný otec Amadeos, který se co chvíli vyčkávavě zahleděl ke dveřím. Stejně nedočkavě ke dveřím pokukoval také Bertilio, nejmladší ze sourozenců Jančézových. Jeho sestra Afrodíta unuděně a posmutněle prohlížela obrazy na zdech salonu a nejstarší ze sourozenců, Danéz, se zjevnou nechutí sledoval brilantní tahy a postupy svého protihráče, kterým nebyl nikdo jiný než proslulý Maxavéz Hazardéz, vyhlášený hráč pokeru a dalších her. V jeho tváři se nepohnul ani chlup. Vyhrával...
9 962x
19. května 2008
Abbygailita a Mufuela vstoupily do honosné jídelny, kde už u stolu seděla celá rodina Chlupézů. Missarina nespokojeně pohlédla na hodiny a přísným zrakem sledovala, jak Abbygailita a Mufuela kladou na stůl talíře, misky a teriny. Chillito se na Abbygailitu usmál a vzápětí plesknul Milcháveze, který drápem lovil z velké mísy propečené myší stehýnko: „Nemůžeš počkat, až ti naservírují na talíř?“ Milchávez vrčivě odsekl: “Než bych se dočkal, tak umřu hlady!“ Lassalita přestala zálibně sledovat své dokonale vybroušené drápky a usykla: „Žádná škoda, byl by klid, hezoune!“ Milchávez vycenil své běloskvoucí zuby: „Zrovna od tebe to sedí. Mami, zase ráno zdrhla oknem!“
10 335x
15. května 2008
S většinou z vás se ještě neznáme (a věřte, že o dost přicházíte), jsme kočky z útulku PSOZ Palmovka, je nás pěkných pár desítek a naše kočičí kolonie produkuje nezřídka takové množství kočičáren, že si je nemůžeme úplně vždycky nechat pro sebe. Posuďte sami. V jistých kruzích panuje rozšířená pověra, že sežereme všechno. V jiných naopak vzrůstá panika a deprese po zjištění, že nežereme skoro nic. Co s tím? Nezoufejte, kde jinde byste se měli dozvědět pravdu, než od strávníků samotných...
8 089x
2. ledna 2008
Ahoj lidi! S většinou z vás se ještě neznáme (a věřte, že o dost přicházíte), jsme kočky z útulku PSOZ Palmovka, je nás pěkných pár desítek a naše kočičí kolonie produkuje nezřídka takové množství kočičáren, že si je nemůžeme úplně vždycky nechat pro sebe. Posuďte sami. Bylo to takhle. Člověci tyhle naše místnosti malovali naposledy asi před třemi lety, když to tu bylo nové. My naopak od té doby malujeme na zdi téměř soustavně a člověci nás štvou, protože zdi zase umývají, jako ta pitomá maminka, co dává dětské obrazy do velké bílé krabice...
7 394x
20. listopadu 2007
Ahoj lidi! S většinou z vás se ještě neznáme (a věřte, že o dost přicházíte), jsme kočky z útulku PSOZ Palmovka, je nás pěkných pár desítek a naše kočičí kolonie produkuje nezřídka takové množství kočičáren, že si je nemůžeme úplně vždycky nechat pro sebe. Posuďte sami. Tedy říkali mi tak, teď to trošku ztrácí na významu, protože už jsem jiný a jinak, než ten, komu tak říkali. Nejsem už kocour z Palmovky, ale na Palmovce jsem prožil pár let, nechal tam jednu svojí část, a tak mám do deníčku taky co říct...
7 244x
5. listopadu 2007
Ahoj lidi! S většinou z vás se ještě neznáme (a věřte, že o dost přicházíte), jsme kočky z útulku PSOZ Palmovka, je nás pěkných pár desítek a naše kočičí kolonie produkuje nezřídka takové množství kočičáren, že si je nemůžeme úplně vždycky nechat pro sebe. Posuďte sami. Těžko říci, o kom je řeč. Obvyklé pojetí je, že majitelé jsou člověci vlastnící kočky. Majitelé kočky, v tomto případě. Dokonce tento názor zastává i část člověků opatřených kočkami. No a my kočky je přitom pochopitelně necháváme, absolutní intelektuální převaha nás k takovému postoji plně opravňuje – však my víme, jak se věci mají a jak to berete vy, to už je málem skoro jedno. Když už tedy pomineme, kdo koho získává, pojďme si spíše ukázat několik způsobů, jak majitelé ke svým člověkům... ke svým kočkám... prostě jak k tomu přijdou...
5 396x
16. října 2007
Ahoj lidi! S většinou z vás se ještě neznáme (a věřte, že o dost přicházíte), jsme kočky z útulku PSOZ Palmovka, je nás pěkných pár desítek a naše kočičí kolonie produkuje nezřídka takové množství kočičáren, že si je nemůžeme úplně vždycky nechat pro sebe. Posuďte sami. Určité nejasnosti panují v našem útulku o tom, kolik koček vlastně čítá. Tedy, vedou je povětšinou naši lidští opatrovníci. My kočky, s výhledem z dvaceti centimetrů nad zemí se omezujeme na konstatování, že v dohledu je koček přehršel. Znáte to, zkuste spočítat dav, ve kterém sami stojíte...
5 190x
25. září 2007
Nazdar nazdar, tak to jsem já, Kašík, taky modrý kocour. Patřím jednomu bláznu z Pardubic. Je to herec... Pořád není doma, ale v létě mi to vždy vynahradí, to jsme celé prázdniny na horách a to je fajn. Nejsem ale sám úplně, bydlí se mnou ještě Pupík, to je taky kocourek, toho jednou v noci našel můj člověk venku a už s náma zůstal. A ještě mám i svou vlastní babičku Mařenku, taky s námi žije. Tak jsme 3 kočičky, můj člověk a jeho přítelkyně. I ta nás má ráda a otvírá nám hovězí Whiskas, ten máme nejradši...
4 884x
24. září 2007
Z Maxíkova zdravím já, Maxmilián Rybomil. V poslední době mi žádné tlapkování nejde. Ani jsem nebyl schopen napsat o tom, jak to bylo krásné na srazu v Berouně. Teď se ze mne stal kocouř samotář. Dvounožci mě nechali doma, prý abych hlídal teplo rodinného krbu. Dělám to docela rád. Už se mi to cestování vůbec nelíbilo. Teď jsem doma sám, stará se o mne jedna sympatická dvounožka a ta mi také nosí zprávy od bráchy a přitulkyně. Tak tady je příběh první: „Lína, Tito a černobílý kocouř“
5 032x
20. srpna 2007
Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?
