Vášnivé prokletí rodu Chlupézů - díl 46. - Vášnivá pohoda

Blue Cat Television

uvádí

nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 46.

Vášnivá pohoda

Autor: EvaNo mufka.denicek.eu

Minulé díly: 45. Vášnivá štědrost 44. Vášnivé myšlenky 43. Vášnivé zašeptání 42. Vášnivé ohrožení 41. Vášnivá pomoc 40. Vášnivé míjení 39. Vášnivé prozrazení 38. Vášnivá prosba 37. Vášnivý sykot 36. Vášnivá žárlivost 35. Vášnivá návštěva 34. Vášnivé přivítání 33. Vášnivé shledání 32. Vášnivé poznání 31. Vášnivé mlčení 30. Vášnivý údiv 29. Vášnivý nález 28. Vášnivé bláznovství 27. Vášnivá lahůdka 26. Vášnivá večeře 25. Vášnivá náhrada 24. Vášnivý šok 23. Vášnivé zahlédnutí 22. Vášnivé rozhodnutí 21. Vášnivý návrat 20. Vášnivý návrat 19. Vášnivé čekání 18. Vášnivé uvěznění 17. Vášnivé bloudění 16. Vášnivé obvinění 15. Vášnivé poselství 14. Vášnivé procitnutí 13. Vášnivé hledání 12. Vášnivá beznaděj 11. Vášnivé vzpomínky 10. Vášnivé odhodlání 9. Vášnivé zděšení 8. Vášnivé zoufalství 7. Vášnivé plameny 6. Vášnivé otázky 5. Vášnivý plán 4. Vášnivé odpoledne 3. Vášnivá snídaně 2. Vášnivé probuzení 1. Vášnivé svítání

Jak jsi krásné, kočičátko
vprostřed bídy nebožátko,
před tebou padáááámeee,
dary své sklááádááámeeee.

Já ti nesu dvě myšičky
by si hrály tvé tlapičky,
já zas trochu šanty...

Kdesi v poschodí se rozevřely dveře a přísný hlas Maxavéze Hazardéze se dožadoval ztlumení reproduktoru, z kterého se kočleda ozývá... má rozehránu zdařilou hru a nepřeje si být rušen.

Vzápětí vzhůru letěla odpověď: „Ale strýčku Maxavézi, já tišeji zpívat neumím...“

A Lassalita vesele pokračovala:
„A co my ti mňuuuznííííí dáááme,
darovati co nemááámeee,
my ti zamňoukáme,
pěkně zavrkáme!“

Milchávez vesele přiskočil k Lassalitě, plácl ji a vykřikl: „Jsi vypnutá, máš babu!“ Lassalita s hlučným dupáním oběhla halu, hbitým výskokem se dostala na komodu, přitom zachytila nazdobenou girlandu, která se jí omotala kolem zadní nohy a s girlandou pádila dál, strhávajíc sebou vše, co se připletlo girlandě do cesty.

Milchávez v nezvladatelném smíchu přidřepl... a vzápětí přes něj přeletěl Bastienitto, který vyšel z dveří kuchyně a netušil, že před dveřmi dřepí živá stříbrnočerná rozesmátá překážka. Stříbrný tác, na kterém Bastienitto nesl umělecky nazdobené pochoutky, letěl velmi daleko. Stříbro zvonivě zařinčelo nárazem o krb a stěna kolem krbu byla náhle ozdobena rybkami, vyřezanými z libového telecího, plátky lososa, původně svinutými do tvaru růže, a také se kolem krbu rozprskly kopečky kaviáru, šlehačky a tuňákové pasty.

Rozruch přivolal Chillita, který už sbíhal ze schodů... v chvatu nepostřehl, že se mu kolem nohou ovinul girlandový had, který ho skolil k zemi, a Chillito se jak dlouhý, tak široký, rozplácl na zemi. Přitom prudce posunul koberec s vetkávaným emblémem rodu Chlupézů, koberec srazil vysokou vázu a ta se rozlétla na tisíc kousků.

Z kuchyně vystřelil polekaný Bubos a nevěděl, jestli dřív sbírat ze země Chillita nebo Bastienita nebo ze zdi kolem krbu sbírat rozpláclé pochoutky. Po důkladném uvážení zvolil třetí možnost.

Zvuky z haly doléhaly do společenského salonku jen vzdáleně a nijak nerušily příjemnou pohodu. Missarina, pohodlně uvelebená v lenošce, spokojeně sledovala, jak si Don Bertrandos užívá pohodlí jejího domu. Výraz spokojenosti měl i otec Amadeos a Bettyana los Caterinos, kteří si nemohli vánoční pohodu v domě Chlupézů vynachválit. Čas od času se z přilehlého herního salonku ozval vzrušený potlesk, to když se některému z hráčů povedl pěkný tah. Zdálo se, že štěstí střídavě přeje Dorchitě, Stephanii Los Sykorkos a Maxavézovi Hazardézovi.

V zimní zahradě také vládla milá, vánočně zjitřená atmosféra. Afrodíta obdivovala vzrostlé rostliny šáchoru a jen občas káravým pohledem napomenula Bertilia, který se pokoušel listy očichávat a mlsně se olizoval. Danéz de Jančéz vášnivě diskutoval s doktorem Ginosem o možnostech využití šanty v přírodní medicíně a ředitel Piškotatos se ovíjel kolem mohutné palmy a pokoušel se zavinout do jejích listů.

Don Bertrandos se velmi labužnicky protáhl, cvičně vysunul a zasunul drápy a s obdivným pohledem sdělil Missarině: „Musím uznat, madam, že váš dům je opravdu vzorem všem urozeným! Je veden na noblesní úrovni... máte můj obdiv!“

Missarina se polichoceně zavrtěla a s napětím očekávala, co ještě má Don Bertrandos na srdci.

A Don Bertrandos opravdu pokračoval: „Rozhodně jsem zde, ve vaší rezidenci, prožil své nejkrásnější vánoce. Ty vybrané lahůdky! Elegantní výzdoba! Tolik zajímavých bytostí! A dary... velmi bohaté! Byl jsem nadšen! A dovolím si... ehm... mohu snad doufat, že bych mohl ve vašem domě prožít s vámi a vašimi hosty i blížící se poslední den roku? Není snad mé přání příliš... odvážné?“

Missarina zvedla pyšně hlavu a upřela na Bertrandose dlouhý, pronikavý a obdivný pohled: „Drahý... drahý Bertrandosi... větší pocty se mně a mému domu dostat nemohlo. Budu nadšena...“

Goliasiantos de la Marillionéz, který právě přicházel z haly, kde udílel rozkazy k zlikvidování katastrofy, zaslechl právě tolik z rozhovoru Missariny a Betrandose, aby se mu v hrdle zrodilo a hluboké, temné, výmluvné zavrčení.

„Já ti dám drrrrrrrrahý... já ti dám tady vrrrrkat... já ti dám Berrrrrrtrrrrandose!!“

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

3 komentáře

Reklama