Zaregistrovat se   Přitlapkovat se
Přitlapkujte se tady:

Jméno:   Heslo:    

Pokud ještě nemáte svůj modrokocouří účet, zaregistrujte se! Registrací souhlasíte s podmínkami používání.
Zapomněli jste heslo?
Vyhledávání

Nahrává se...

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů - díl 42. - Vášnivé ohrožení

Datum15. prosince 2008  |  AutorAzuros Kocouřéz  |  Zobrazení celkem/dnes9 451x / 4x

Blue Cat Television

uvádí

nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 42.


Vášnivé ohrožení
Vášnivé prokletí rodu Chlupézů. Autor: EvaNo
Autor: EvaNo
mufka.denicek.eu
Minulé díly:
41. Vášnivá pomoc
40. Vášnivé míjení
39. Vášnivé prozrazení
38. Vášnivá prosba
37. Vášnivý sykot
36. Vášnivá žárlivost
35. Vášnivá návštěva
34. Vášnivé přivítání
33. Vášnivé shledání
32. Vášnivé poznání
31. Vášnivé mlčení
30. Vášnivý údiv
29. Vášnivý nález
28. Vášnivé bláznovství
27. Vášnivá lahůdka
26. Vášnivá večeře
25. Vášnivá náhrada
24. Vášnivý šok
23. Vášnivé zahlédnutí
22. Vášnivé rozhodnutí
21. Vášnivý návrat
20. Vášnivý návrat
19. Vášnivé čekání
18. Vášnivé uvěznění
17. Vášnivé bloudění
16. Vášnivé obvinění
15. Vášnivé poselství
14. Vášnivé procitnutí
13. Vášnivé hledání
12. Vášnivá beznaděj
11. Vášnivé vzpomínky
10. Vášnivé odhodlání
9. Vášnivé zděšení
8. Vášnivé zoufalství
7. Vášnivé plameny
6. Vášnivé otázky
5. Vášnivý plán
4. Vášnivé odpoledne
3. Vášnivá snídaně
2. Vášnivé probuzení
1. Vášnivé svítání
Vzduch v hale Chlupézů se vlnil a vibroval nervozitou a napětím. Na divanech, sofa, křeslech a lenoškách neklidně poposedávali úplně všichni, všichni, kteří chtěli být nablízku Missarině. Všichni věděli, že tentokrát útěk Lassality a Milcháveze není jejich pouhým rozmarem z touhy po dobrodružství, ale skutečně vážně míněným činem. Že tomu tak je, pochopil dokonce i Bubos, který skromně seděl v koutku pod největší palmou a rozrušením zapomněl i na svůj věčný hlad.

Doktor Ginos znepokojeně sledoval Missarinu, která rozčileně přecházela halou sem tam. Dorchita se sice pokoušela probodnout Bettyanu – pohledem, na dálku – ale i jí se obavy odrážely v neklidném zatínání drápků do opěradla křesla. Abbygailitta, Izziela, Muffuela, Lorietta a Fridrichos stáli v malém hloučku u dveří do kuchyně, Barbarella nejen že nespala, ale dokonce zvědavě vyhlížela z okna, jestli už se neblíží kočlicejní pátrači. Otec Amadeos s vážným, trochu podmračeným výrazem pod fousy tiše cosi odříkával, nebylo pochyb o tom, že vznáší velmi naléhavou modlitbu na záchranu a spasení Lassality a Milcháveze.

Maxavéz Hazardéz sice neztratil svůj chladný, neproniknutelný výraz, ale jeho pocity prozrazovalo pravidelné poškubávání koncem ocasu. Bettyana hleděla trochu nechápavě, ale i ji ovlivnila pochmurná atmosféra v hale. Dokonce i Bertilio, sledován přísným pohledem Danéze a plachým pohledem Afrodity, zapomněl na obvyklé projevy a hleděl ustaraně. Všichni byli v myšlenkách u jediné otázky: Kde jsou Lassalita a Milchávez??

Missarina nervozně vyprskla: „Sssssi dovoluje... dává si načasssss!“

Bastienitto trochu ulekaně vzhlédl, přistoupil k Missarině a smutně řekl: „Mamá... určitě už brzy přijde... naše výzva byla mňaukutně mňaularmující... Neboj se, najdou je, dopadne to dobře... podívej, já se přece také nakonec našel!“

Jen dořekl, už věděl, že to, co vyslovil, Missarinu ještě víc vyděsilo.

„Ano, našel ses... ale kdy?? Jak dlouho jsem musela být bez tebe... ne, neunesla bych, kdybych ani Lassalitu a Milcháveze tak dlouho neviděla!! A... a to ani nemluvím o tom, že budou... brzy... Vánoce... vždyť by ani nemohly být, bez nich, dětiček mých hodných, nešťastných...“

A s posledními slovy už Missarina polykala pláč, otočila se a běžela po schodech do svého budoáru, ukrýt před zraky ostatních svůj strach a smutek.

Bastienitto se jen bezradně podíval na Chillita. A viděl, že jak jsou bratrovy oči modré, tak jsou i zoufalé.

...

Velmi veselé a rozverné byly naopak oči Lassality a Milcháveze, kteří se vůbec nezabývali myšlenkami na vzdálený rodný dům a plně si vychutnávali svou novou, nezvyklou a neznámou situaci. Poprvé v životě opravdu pracovali a co víc, dokonce je to bavilo. Po počátečních potížích, kdy jejich jemné, zhýčkané urozené tlapky s nářadím víc zápasily než vládly, zjistili, že je překvapivě těší pohled na to, kolik už toho uklidili a vykonali.

Lassalita zálibně přehlédla čistě umetenou chodbičku mezi boxy, z kterých se ozývalo myší hemžení a pištění. Milchávez pyšně obhlížel dvě kopice, které navršil vidlemi a lopatou a přemýšlel, jak nečistoty ze stáje vyvézt. Přitom pohlédl na Lassalitu, která si špinavou tlapkou přejela přes nos a vypadala jako zasloužilý člem mňaufie v kukle. Stejně tak Lassalita vypískla smíchy, když si všimla, že Milchávezovi mezi ušima vykukuje trs sena, který se tam zachytl nevysvětlitelným způsobem. Milchávez neodolal, obrátil vidle a násadou naznačil výpad proti Lassalitě. Ta, zalykajíc se smíchem, okamžitě obrátila koště proti Milchávezovi a náznak útoku oplatila. Stájí se rozléhal jejich smích a výskot.

Otrapéz Kojotéz, který zrovna bloumal po dvoře, tváříc se, že kontroluje stav zdí a střech, jen odprsknul nevrlou slinu a zmizel za rohem. Frankito, který právě vyšel před dveře a chtěl jít dohlédnout na to, jak se Lassalitě a Milchávezovi práce daří, znepokojeně naslouchal zvukům ze stáje, které prozrazovaly, že pracovní nadšení Lassalitu i Milcháveze opustilo a zase se dali do svých obvyklých mňaulotrií. Vítr k Frankitovi donesl útržky výkřiků: „Chachá, vzdej se, mířím na tebe... hezky, skoro už tě mám... mňauvej, to neplatí, drápy se používat nesmí... pozor, nezboř ty mříže...“

Frankito povzdechl, pomyslel si, jak se mýlil, když na chvíli doufal, že by se ti dva mohli opravdu změnit, opravdu pracovat a opravdu být pro farmu užiteční... a s dalším povzdechem se pomalu, nerad a zklamán vydal loudavým krokem ke stáji, aby zakročil.

Když Lassalitino veselé povykování přešlo ve vyplašený, ulekaný a varovný jekot, z něhož rozeznal jen: „Pozor, pozor, Milchávezi, tam ne, za tebou je...“ změnil své loudání na úprk.

Pozdě.

Ze stáje se rozlehla ohlušivá rána a drásavý rachot padajících cihel...

Pokračování příště
Obsah se nahrává...


Sdílejte!  |  O sdílení
Sdílet přes e-mail Sdílet na Facebooku Odeslat pomocí Facebook Messengeru Sdílet na Twitteru Sdílet na Google+





6 komentářů

Pro přidání komentáře se prosím přitlapkujte.

adelnik
Kocouřákadelnik  Datum16. prosince 2008 9:23

Nebojte, hlavním hrdinům se přeci nic nemůže stát.... to by nebyla správná kočkonovela. :-)

beta.1
Kocouřákbeta.1  Datum15. prosince 2008 21:51

Jsem z toho tak špatná,že jsem zapomněla pochválit Evě fotku,Evo jako vždy ,výborná:-)))

beta.1
Kocouřákbeta.1  Datum15. prosince 2008 21:49

Ach jo,ono nestačí,že vyhořeli,ještě ti dva rošťáci to tam zbourají:-( a já myslela,že už dostali rozum!

Betty
KocouřákBetty  Datum15. prosince 2008 17:33

Pro páná krále, co to ti dva zase provedli?

Maxík
KocouřákMaxík  Datum15. prosince 2008 9:24

....drásavý rachot padajících cihel.....a mou přítulkyni odváží ZS......

Laďka
KocouřákLaďka  Datum15. prosince 2008 8:23

Ježíšmarjá!!!!!!!!!

Výše uvedené názory a komentáře nevyjadřují stanovisko Modrého kocouře.cz. Modrý kocouř.cz si vyhrazuje právo příspěvky odporující dobrým mravům, v rozporu se zákony nebo obsahující reklamu smazat.

Reklama

Nejčtenější

1
Kočičí jména (21x)
2
RSS kanály (15x)

Bude tohle NEJ fotka měsíce prosince?

...
Máte fotku svého kočičáka? Právě máte možnost ji do soutěže NEJ fotka nominovat!

Má Váš kočičák už svou stránku ve Zlaté knize?

Víte, že svému kočičákovi tady můžete vytvořit osobní stránku? Víte, že pak může mít své vlastní kočkoalbum, deníček a další?

Registrujte se!

Registrace není povinná, ale umožní Vám využívat všechny funkce, které Modrý kocouř.cz nabízí - jednoduché vkládání fotek, komentování nebo komunikace s ostatními Kocouřáky.

Reklama

Modrý kocouř.cz (c) 2024

Všechna práva vyhrazena.
O stránkách
Ochrana osobních údajů
Politika využití cookies
Modrokocouří blog
Novinky
Nápověda
Reklama
Kontakt

Archivováno Národní knihovnou ČR
Facebook Twitter Google Plus Instagram YouTube

Tyto stránky používají soubory cookies, abychom vám usnadnili a zpříjemnili jejich procházení. Rozumím
Jak cookies používáme?

Top