Vášnivé prokletí rodu Chlupézů - díl 43. - Vášnivé zašeptání

Blue Cat Television

uvádí

nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 43.

Autor: EvaNo mufka.denicek.eu

Minulé díly: 42. Vášnivé ohrožení 41. Vášnivá pomoc 40. Vášnivé míjení 39. Vášnivé prozrazení 38. Vášnivá prosba 37. Vášnivý sykot 36. Vášnivá žárlivost 35. Vášnivá návštěva 34. Vášnivé přivítání 33. Vášnivé shledání 32. Vášnivé poznání 31. Vášnivé mlčení 30. Vášnivý údiv 29. Vášnivý nález 28. Vášnivé bláznovství 27. Vášnivá lahůdka 26. Vášnivá večeře 25. Vášnivá náhrada 24. Vášnivý šok 23. Vášnivé zahlédnutí 22. Vášnivé rozhodnutí 21. Vášnivý návrat 20. Vášnivý návrat 19. Vášnivé čekání 18. Vášnivé uvěznění 17. Vášnivé bloudění 16. Vášnivé obvinění 15. Vášnivé poselství 14. Vášnivé procitnutí 13. Vášnivé hledání 12. Vášnivá beznaděj 11. Vášnivé vzpomínky 10. Vášnivé odhodlání 9. Vášnivé zděšení 8. Vášnivé zoufalství 7. Vášnivé plameny 6. Vášnivé otázky 5. Vášnivý plán 4. Vášnivé odpoledne 3. Vášnivá snídaně 2. Vášnivé probuzení 1. Vášnivé svítání

Frankitovi ve vteřinách, v nichž probíhal přes dvůr k stáji, prolétlo hlavou několik zoufalých myšlenek. Co se stalo ve stáji? Co Lassalita a Milchávez, jsou zraněni... žijí? A co stáj, spadne? Jestli ano, tak už jim s Barbaritou opravdu nezbude nic jiného, než všechno vzdát a jít žebrotou... právě v téhle stáji bylo nejvíc myších boxů, nejvíc budoucích myších kýtek a steaků.

Frankito doběhl, prudce rozrazil dveře... a ucouvl. Proti němu se vyvalil oblak prachu... vnikl mu do očí... Frankito slzel, mnul si packou oči a snažil se nevnímat řezavou bolest.

„Dovnitř, musím dovnitř, musím je zachránit, než to celé spadne... Mňau Díoz, je tam ticho, ticho, neslyším je, neslyším je ani naříkat... nééé, to néééé.“

Nevidoucí, slzící Frankito zaslechl za sebou spěšné kroky... přibíhala Barbarita... Frankito zavrávoral, ale silou vůle se vzchopil.

Barbarita doběhla roztřeseným hlasem sevřeně řekla: „Co... co se stalo, Frankito?“

Frankito jen němě zavrtěl hlavou na znamení, že neví, netuší...

Barbarita vykřikla: „Rychle, musíme přece dovnitř!“

Frankito sebou trhnul a zkusil otevřít oči, viděl trochu mlhavě, ale přesto přiskočil ke dveřím... vešel dovnitř... snažil se rozhlížet ve vířícím prachu... když tu spatřil za clonou šedavého oblaku cosi...

Frankitovi se podlomily nohy, klesl k zemi a znehybněl.

...

Na velkých, nástěnných, zlacených hodinách v průčelí haly domu Chlupézů se rozrazila ozdobná dvířka, vyběhla z nich zlacená myš. Pípí, pípí, pípí, ozvalo se, myš zaběhla, dvířka se zavřela. Chillito nervozně přehlédl všechny v hale a viděl, že i oni mají stejnou myšlenku jako on. Přivolaný nejvyšší kočlicejní prezident si dává načas. Přivolaný kočlicejní prezident stále nepřichází a naděje, že Lassalita a Milchávez budou nalezeni co nejdřív, se vzdaluje.

Náhle se halou rozlehlo prudké zabušení na dveře. Všichni nadskočili. Chillito se vrhnul ke dveřím. Otevřel je a uskočil. Ve dveřích stál mohutný, úctyhodný, impozantně a přísně vypadající elegán. Vešel dovnitř rázným krokem, ostře a podezřívavě si prohlédl přítomné a zvučným, rozhodným hlasem oznámil: „Jsem nejvyšší kočlicejní prezident. Jsem Goliasiantos de la Marilionéz. Jsem pověřen řízením kočlicie a stíháním zločinců, mňaufianů a nekalých živlů. Nejsem od toho, abych pátral po nějakých zatoulancích. Přišel jsem, abych toto sdělil, a zas odcházím, protože zločinci nikdy nespí a je mou zákonnou povinností je ve dne v noci stíhat, takže tu s vámi nebudu ztrácet čas. Venku před domem na mne čeká několik kočlicejních ozbrojených a pátracích jednotek včetně slídičů a nejzkušenějších hledacích mňaugentů, ovšem jsou tu zbytečně, protože ti vaši... uprchlíci neprchají před tvrdou tlapou zákona, takže my je hledat nemusíme. Sloužím bezpečnosti našeho druhu, sloužím své vlasti!“

Chillito cítil, jak se mu během prezidentovy řeči tělo podvědomě narovnává do pozoru, a měl co dělat, aby ovládl pravou tlapku a nezasalutoval. Oznámení prezidenta ho zaskočilo, zklamalo a překvapilo.

Už už se nadechoval, aby začal prosit prezidenta o pomoc, aby zlomil jeho rozhodnutí, když tu uviděl, jak se Goliasiantovi de la Marilionéz rozšířily oči a zacukaly fousy. Goliasiantos hleděl někam za Chillita... hleděl ke schodům, z kterých právě scházela Missarina. Chillito se k ní obrátil: „Mamá, již je zde nejvyšší kočlicej...“

Missarina s vytřeštěnýma očima prudkým mávnutím tlapky Chillita umlčela. S výrazem překvapení došla ke Goliasiantovi. Zlehka nasála jeho vůni a řekla: „Ty? Ano. Jsi to ty. Za jiných okolností bych byla v šoku, že se s tebou setkávám... kdes byl celé ty roky, darebáku?? No nic, na to teď není čas. Situace je vážná až zoufalá. Pohřešuji své děti, Lassalitu a Milcháveze, a ty a tví kočlicisté budete těmi, kdo mi je najdou.“

Goliasiantos už nabral dech, který mu příchod Missariny vyrazil, a tvrdě odpověděl: „Tss. Jsi pořád stejná, koukám. Velet, to ti jde... to ti vždycky šlo! Jenže tady velím já! A právě jsem přítomným sdělil a sděluji i tobě, že velím kočlicii! Ne odboru pro ztráty a nálezy! Takže jen dodám, že odcházím. Sloužím bezpečnosti našeho druhu, sloužím své vlasti.“

Missarině se zúžily oči do nebezpečných štěrbin. Hlasem, který nepřipouštěl námitky, ostře vysykla: „Jsi na omylu! Na omylu, z kterého tě vyvedu, a to velmi rychle. Ne, že je nebudeš hledat! Budeš! Budeš je hledat, protože...“

A Missarina přistoupila těsně ke Goliasiantosovi a cosi mu pošeptala do ucha. Goliasiantos strnul.

„CO?? Cože? Coo? To... ne... to nemyslíš vážně??“

Missarina hluboce vážným hlasem odvětila: „Ale ano. Myslím to naprosto vážně, je to tak.“

Goliasiantos rychlostí blesku vyletěl ze dveří .Vzápětí do domu zaléhal jeho velitelský hlas, kterým vydával jednotkám povely, kterým směrem se která má vydat, kde všude hledat a na co se mají těšit, jestli v nejkratší době nenajdou dva nezvěstné jedince. Ve chvíli, kdy Goliasiantos hlasitě přikazoval svému pobočníkovi, ať okamžitě nasadí do akce tři vrtulníky s termovizí, zahlédl Chillito na Missarinině tváři vítězoslavný úsměv.

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

6 komentářů

Reklama