Vášnivé prokletí rodu Chlupézů - díl 41. - Vášnivá pomoc

Blue Cat Television

uvádí

nekonečnou kočkonovelu

Vášnivé prokletí rodu Chlupézů

Námět, scénář a režie: Azuros Kocouřéz

Díl 41.

Autor: EvaNo mufka.denicek.eu

Minulé díly: 40. Vášnivé míjení 39. Vášnivé prozrazení 38. Vášnivá prosba 37. Vášnivý sykot 36. Vášnivá žárlivost 35. Vášnivá návštěva 34. Vášnivé přivítání 33. Vášnivé shledání 32. Vášnivé poznání 31. Vášnivé mlčení 30. Vášnivý údiv 29. Vášnivý nález 28. Vášnivé bláznovství 27. Vášnivá lahůdka 26. Vášnivá večeře 25. Vášnivá náhrada 24. Vášnivý šok 23. Vášnivé zahlédnutí 22. Vášnivé rozhodnutí 21. Vášnivý návrat 20. Vášnivý návrat 19. Vášnivé čekání 18. Vášnivé uvěznění 17. Vášnivé bloudění 16. Vášnivé obvinění 15. Vášnivé poselství 14. Vášnivé procitnutí 13. Vášnivé hledání 12. Vášnivá beznaděj 11. Vášnivé vzpomínky 10. Vášnivé odhodlání 9. Vášnivé zděšení 8. Vášnivé zoufalství 7. Vášnivé plameny 6. Vášnivé otázky 5. Vášnivý plán 4. Vášnivé odpoledne 3. Vášnivá snídaně 2. Vášnivé probuzení 1. Vášnivé svítání

Frankito už byl několik metrů od vstupních dveří, když tu...

TRRRRRRRRRRRRRRRRRRR!

Kulomet!! Někdo střílí z kulometu, blesklo Frankitovi hlavou. Padnul k zemi, přikryl si hlavu packami a očekával další střelbu.

Dvorem se však rozlehl smích. Frankito zvedl hlavu a viděl, jak k němu přibíhají rozesmátí Lassalita a Milchávez. Zvuk, který Frankita vyděsil, byl dílem jejich tlapek, kterými svištěli po starém, rozvrzaném žebříku z půdy.

Doběhli k Frankitovi, pomohli mu vstát a skákajíc jeden druhému do řeči, spustili: „Hele, my teda jako fakt nic neviděli...“

„Já mu říkala, ať neposlouchá...“

„Nene, já tobě říkal, ať nekoukáš.“

„Hele, Frankito, teda jako nám do toho nic není, ale farma na tom není moc dobře, že jo?“

„Hele, Frankito, nic mi do toho není, ale přece se nenecháš rozhodit nějakou krasavicí...“

„Hele, Frankito, není ten tvuj správce nějakej divnej??“

„Hele, Frankito, my bysme ti pomohli.“

„Hele, Frankito, a díky žes nás neprásk... ééé, neprozradil.“

Frankito teprve nyní nabyl dojmu, že se ocitl v přímé kulometné palbě, a nevzmohl se ani na mňuknutí. Fascinovaně zíral na Lassalitu a Milcháveze, kteří nebyli k zastavení. Přerušil je až něžný hlásek Barbarity, která, nepozorována, došla k trojici: „Ano, farma na tom není moc dobře... je na tom docela špatně... je na tom úplně bl... bl... bledě, no. A pomoc bychom moc potřebovali! Nakonec, zdá se, že tu nějaký čas s námi pobudete, tak aspoň z toho bude nějaký užitek... tedy... jestli to s tou pomocí myslíte vážně a chcete pracovat?“

Frankito na Barbaritu vytřeštil oči... zíral, jak pevně se chopila rozhodování. Lassalita a Milchávez radostně povyskočili, pak se oba postavili do vzorného postoje a téměř přísahali, že pracovat opravdu chtějí a budou. Barbarita nezaváhala a hned je vedla do stájí. Tam jim ukázala, jak se čistí myší boxy a jak se počítají nové přírůstky. S překvapením zjistila, že Lassalita se ohání koštětem docela šikovně a Milchávez se naopak s vidlemi neohání ve snaze zapíchnout sebe, Lassalitu a vše živé v dosahu pěti metrů, ale vládne vidlemi obratně a kydá a kydá.

Vyšla ze stájí k Frankitovi, který dosud strnule stál na dvoře. Oznámila mu, že se zdá, že pomocníci budou šikovní. Viděla, že to Frankitovi trochu zlepšilo náladu, a byla ráda, že mu ji může zlepšit ještě víc... pošeptala mu, že v kuchyni na něj čekají jeho oblíbené myší ledvinky, zapékané v těstíčku. Frankito sice neprojevil obvyklé mlsné nadšení, ale přesto se vydal ke kuchyni, aby vyzkoušel, jestli Barbaritina pochoutka bude lékem na jeho zoufalou duši.

...

Fridrichos elegantním obloukem stočil vůz na příjezdovou cestu k domu Chlupézů, brilatně zabrzdil, hbitě vyskočil z vozu a hnal se otevřít dvířka Bettyaně. Věděl, že jestli Bettyana rychle nezmizí z doslechu, začne mu nosem, ušima i snad dalšími otvory ucházet mňaudrenalinová pára. Té byl plný poté, co celou cestu musel poslouchat Bettyanino nadšené švitoření: „To byl opravdu, ale opravdu moc roztomilý správce... jako fakt hustej super týpek.. .totiž, chci říci, moc zajímavý jedinec... mně teda fakt normálka dostal, totiž, chci říci, velmi mne zaujal a doufám, že tam zas jako brzy vycvrlikáme na rande... totiž, vlastně, pevně věřím, že již brzy se mi dostane té cti opět býti přítomna jeho milé společnosti...“

Fridrichos se vrhnul k vstupním dveřím, aby je rozevřel, vyslal Bettyanu dovnitř a mohl je za ní rychle zavřít. V okamžiku, kdy sahal po klice, se dveře rozlétly a v nich stála netrpělivá, neklidná Missarina, s jedinou otázkou: „Kde jsou mé děti?? Jsou na farmě?“

Fridrichos zahlédl v Missarininých očích velkou starost a smutek a jen velmi těžce ze sebe dostal odpověď, která Missarinu rozesmutnila ještě víc.

Missarina se otočila, vešla do haly a bezradně pohlédla na Chillita a Bastienitta, kteří rovněž neklidně čekali na zprávu, jestli Lassalita a Milchávez požádali o mňauzyl na farmě. Z Missarininy tváře vyčetli, že jejich sourozenci objeveni nebyli.

Missarina se chopila sklenice čičinzana, kterou jí úslužně podávala ustaraná Abbygailita. S douškem čičinzana spolkla i slzy, které se jí strachem o děti draly do očí, a sice rozechvělým, ale přesto rozhodným hlasem řekla: „Situace je vážná... velmi vážná. Mé děti nejsou k nalezení. Myslím, že nastal čas, abychom pátrání svěřili těm, kteří ho mají v popisu práce... ba, co víc, je jejich povinností. Chillito, okamžitě a neprodleně volej nejvyšší kočlicejní prezídium, ať ihned vyšlou pátrací čety, slídiče, pátrače, čmuchače, vrtulníky s termovizí a vůbec všechno, co vyslat mohou. Nebo... ne. NE! Ať se nejdřív nejvyšší kočlicejní prezident dostaví sem. Zaúkoluji ho sama.“

Chillitovi a Bastienittovi obdivem nad mňaujestátním rozhodnutím Missariny povstaly chlupy a klesly čelisti...

Pokračování příště

Sdílejte!  |  O sdílení

3 komentáře

Reklama